|
| ||||
| ||||
|
— 40
koje, kde však brzy jsme spustili znovu. tak jsem to slyšel tam císt od jednoho 'Latím prišla tnatka z kuchynę a pohlednouc starého hospodáre, co jsem byl na kvartýru.« na hodiny pravila mi: »Je osm pryc, pűjdeš Starý Cvancara vęril všemu, co je psáno, spát a ty, Francku, műzez jíti domű.« at to bylo pravda nebo ne. V tuto hodinu se mi ovšem jindy oci »Vędí, pantatínku« obrátil se k mému klizívaly, ale tentokráte nemęl jsem ani otci, který stoje u dverích po;coje pochut- dost malé chuti do spaní. Jiz jsem se chtęl nával si na dýmce, »ten zabec mi za to dáti do nejúpęnlivéjšílio prošení, kdyz v tom nestojí, abych mu vykládal tu vęc, ale jim se ozval pred okny pastýrský roh. Obecní to povím.« slouha obcházel totiz o štędrý vecer ves a Vzav roh pod levé pazdí, rozkrocil se sbíral dárky u tęch, jimz dobytek pásával. a rejduje pravou rukou v povętrí dal se do Dvoru ovšem neslouzil, ale pres to prece povídání, jsa rád, ze vűbec műre nęco po- neopomenul napred zastaviti se u nás, kde vídati. pod okny zatroubil kratickou dudáckou me- »Tedy v tęch Saksích męl v jednom lodii. kostele pan farár pűlnocní a tu jeden chasníky »Tatínku, prosím tę, at jsem Cvancara navedl kamarády, aby místo do kostela na jde«, zadonil jsem otce co nejlichotivęji: mši svatou, šli za kostel a tam si zatanco- v této chvíli muzikantského nadšení byl bych vali. A jak rnládez bývá nekáraná a ne- chtęl míti u sebe kazdého, kdo jen na nę- zvedená, sebralo se opravdu pár hochű a jaký instrument vrznouti umęl. a holek a šli za kostel a tam hulákali a »Zašlapal by to tu.« tancovali, az to pana patera rušilo. I poslal »Alespoá do kuchynę.« na nę kostelníka, ale ta nezvedená chasa Však Cvancara jiz tam byl a drsným skotacila dále. A tu prý pan pater si na hlasem skuhral nęjakou koledu. Pánu Bohu vyprosí], aby je Pán Bűh celý* »Hlecite, Cvancaro, co mi Jezíšek nadę- rdc nechal za trest tancovati. A opravdu se lil,« kricel jsem, co mi hrdlo stacilo ještę to stalo. Jako kdyz to na nę hodí, tancovali furt v pokoji za dvermi, které na štęstí Rozlca a furt ve dne v noci. Nejedli, nepili, nespali a právę otevírala. porád jen tancovali a zádný je nemohl za- Cvancara byl vysoký, statný šedesátník, stavití. Uz vytancovali zem az po kolena a starý voják vyslouzilec z Napoleonských pak az pod pazdí a porád je to nutilo do válek, z nichz mnoho vypravoval tance dál, az pi•išel jeden biskup a udęlal nad Vraziv do kuchynę, vítęzoslavnę jsem nimi kríz. Tu teprve se zastavili, ale sotva ukazoval mu svűj nový poklad, v oné se vyzpovídali, všichni umreli. Tak jen, má chvíli nejdrazší. Chválil mé houslicky a panenko, na štędrý den tancujte, at se do- chtęl, abych mu zahrál. Zask~ípal jsem tancujete,« dodal, obrátiv se k Rozlce, která ochotnę nękolik uširvoucích tonű a Cvancara poslouchajíc vydęšena oci vyvalovala a kterou ze zdvorilosti k mému otci a v ocekávání na dobro chuti k tanci prešla. hojnęjší koledy od mé matky, pochválil mé umęní. V radostné náladę vybídl jsem slouhu, Vzpomnęl jsem si na toto vypravování slouhovo po mnoha letech, kdyz jsem totéz aby chom hráli spolu. »Ale hrajte nęjakou veselou«, mínila vypravování cetl v knize napsané od T r i- šestnáctiletá Rozlca, »abych mohla tancovat.« t h e m i a, který i j méua udává. Stalo prý se Starý Cvancara uškubl jiz nasazený roh to v kostele zasvęceném svatému IVIa-nu, od úst a zvolal : »tancovat? Milá holka, to mucenuíku, v roce 1012. Lehkomyslný chas- ník jmenoval se Otbertus a knęz celebrující by se ti mohlo zle vyplatit, jeho tęm trem zenskejn7 v Salcslontu, co tancovaly o štędrý Rupertus. Tancujících bylo i S chasníkű a den a utancovaly se na dobro.« tri dęvcata. Svatý Heribert, arcibiskup Ko- »A kdo ví, kde to bylo, a kdo ví, je-li línský pak prý klatbu s nich sbal. A co náhoda nechce, právę v tęchto dnech°dostal to pravda,« pochybovala Rozka. HKde to bylo,« zadurdil se Cvancara, ze jsem do rukou knihu sepsanou od Lipského ar- chiváre Ebelinga, kde na stránce 221, ta- se mu na slovo nevęrí, »v Saksích to bylo a je to pravda, protoze je to napsáno v sta- táz báchorka se vypravuje. rých knízkách. Kdyz jsem byl v Saksích, (Pokracováni). ígf~' Veškeré star~í rocníky „Cyrilla” nlí na skladę redakce Cyrilla` v Karlínę. 'IM S hUllelllll pi 1011Ou císlo 1. ir 5. Nákladem vydavatelovým. — Knihtiskárna »Politiky« v Praze. | ||||
|