|
| ||||
| ||||
|
83
Pomine.`. B dopoIeduím vlakem vydul ,jsem se na cestu Při západu slunce objevila se z dálí starobylá Ratisbona, pod jejíž berlu biskupskou druhdy Cechy před založením biskupství pražského náležely. Lesklý pás Dunaje růžově barvený vine se kolem mnoho-věžatého města množstvím kostelu a věží na Prahu připomínajícího. Pohled ze zdálí jest slavný. Rozkošnou polohou zlaté Prahy nemůže se ovšem honositi žádné z měst, která jsem až dosud viděl Nejpyšněji pne se ve směsici budov nade všemi vévodě řezenský velechrám co pastýř obklopen stádem ovcí, jehož obě věže gotické obětovností přede-šlého umění milovného krále bavorského dostavěny jsou. Množstvím křižujících se uliček uháněl se mnou vozka jako velikým mraveništěm, jemuž středověké Rezuo velmi se podobá, z nádraží ku clirámn Páně sv. Emmerama, abych zastihnul provozování zmíněných litanií a přijel se mnou právě včas, když kostel již — zavírali. 0 první velmi zajímavé číslo ceciliánské slavnosti přišel jsem pohodlností bavorské dráhy železničně, která nikdy nemá na spěch. Iiaždoa chvíli byla stanice a na každé stanici za-stavení velmi dlouhé. Délka zastávek řídí prý se dle žízuě dopravěích i cestovatelův. Z Wiirzburgu do Řozna jeli jsme skoro celý den. I (lo by si to byl pomyslil. Nu, stalo se, — stalo, Páuil Bohu poručeno. Vyhledal jsem si hostinec a pak jsem se pustil do labyrintu ulic. Ulice hemžili se cizinci. Bylo je snadno poznati po modrých knížkách v rukou a pod páždí. V knížkách obsahoval se program slavnostní a sloužily zároveú za vstupenky k mimořádným produkcím, ke schůzím, poradám a večerním zábavám. Účastník slavnosti koupil si modrou knížku za tolar Byl v nich tištěn celý pořádek slavnosti, slova veškerých zpěvů latinských s překladem německým. Na první stránce pak za prvuím listem titulním „důtklivá prosba” ' Neuškodí, jest-li že pozorněji uvážíme obsah „dútklivé prosby”. Vyslovují se zde jisté užitečné regulky ohledně „mravného chování se” při nastávajících slavnostech kostelních a hudebních. Udporučují se pravidélka uvedená ze,jméua pánům a paničkám přicházejícím do ehrámu Páně jen k vůli zábavě, aby skladby kostelní kratochvilně si peslechli a svou přítomnosti Pánu Boliu milost jakousi prokázali, aneb z poubé toliko zvědavosti a pro polep-tání ticha. Podobným navštěvovatclum uvádí se na mysl „důtklivá prosba” v doslovném zuění : 1. Není treba p' ipomíuati plenům ,jednoty, aby mezi provozováním ani nemluvili ani nešeptali. Poněvadž se však dostaví bezpochyby také ,jiní, kteří nejsouce členy, jinak zřídka do katolických chrímit přicházejí, slušně se žádá, aby v podobném případě střeženi a k největší mlčenlivosti napomenuti byli. Aui při hudebním provozování, které se konati hude mimo služby Boží, nesluší se šeptání, ba ani po něm; jinak by lépe bylo, aby žádné valné li romady a žádné produkce se nekonaly. Cenou takového provozováuí nikdy nesmaže se pohoršení, které neslušným štěbetáním se dává. V s` e li ká kritika děj se mimo kostel. 2. Zpívá-li se bez služeb Božích, n e d o v o 1 u je se vcházení za trvání některého čísla ; mezi službami Božími vcházejž se tiše a slušně ! - Pak se udělují 3. pokynutí vzhledem akustiky kostela, v nichž skladby provozovati se budou, aby účastníci zvoliti si mohli místa příznivá. 4. Není neslnšno, partituru v rukou míti a tužkou poznámky činiti. Nech at každý napomáhá, aby naslouchalo se tiše, vážně a pozorně. Za ,prosbou—' následují po známky", v nichž návod se dává ku příslušnérnu po-souzení zpěvú a zároveň účel ,jednoty ceeilianské blíže se udává. Obsah tuto následuje „Praví-li Tomáš Aquinský : ,Essentia beatitudinis in aetu intellectus consistit” — podstatou blaženosti jest poznání —, platí výrok jeho o všeliké vyšší radosti duševní na této zemi Bude tedy duševní požitek z hudebně urněleckého díla tím větší, čím jasněji poznává člověk naslouchající stavbu, účel skladby a j. Nech at se tedy ponoří každý z posluchaěu úpině v ducha modlitby, jako by stál před trunem Božím a nenech se vyrušiti zevnějšími okolnostmi a nutným bohužel aparátem zevnějším (rozdávání hlasů rozestavování zpěváků a j.) ! N e,j p o d s ta t n é j š í vlastností hudby kostelní jest vzne-, šenost, nábožeuský pathos, bohoslužebná velebnost. Naslouchající bude tedy skoumati, kde vlastnosti řečené se vyskytují, a kde skracováuy býti se zdají přílišnou na p. lahodností aneb b o u ř l i v o u silou. Druhou vlastností lest popularita, srozumítelnost, stručnost, jednoduchost a to proto, poněvadž hudba kostelní má býti uměleckou školou „obecnélio lidu.” Nejsou tedy pro hudbu kostelní vhodné k t e r é ko l i v ě k pomňcky umělecké, nýbrž jen takové, které účelu slouží. V katolické bchoslužbě podivuhodně se 11* | ||||
|