|
| ||||
| ||||
|
_ 51 —
budí, — v Egyptę a Syrii, které nęznou a to z dűvodu zcela prirozeného. Co duše láskou s Rímem pojí. :nyslí a cítí, vyjadruje recí. Myšlénky a Bylo by mi milo vypravovati, kterak city nábozenské vyzadují však výrazu znamenitý vládce Církve berlou svojí mocnęjšího a úcinnęjšího nad pouhé s l o v o, spravoval celý svęt, biskupy a knęze, krále které clovęku Boha chválícímu nedostacuje. a podané, vzdálené ríše a vlastní statlry. Kresfan zbozností rozechvęný a uchvácený V nęm jest veškeré právo církevní sosob- z p í v á a stupńuje takovou męrou prosté nęno. Listy a rozkazy jeho tvorí v celist- slovo v slovo zpęvem pronesené. Cim vzne- vosti soustavu církevní správy, jejíz dűsled- šenęjší jest tajemství, tím výše nese se nost a moudrost obdiv budí. zpęv. Nevęsta Kristova zpívá, kdyz nebeský Milo bylo by vypravovati, kterak s l a v n ý zenich k ní s nebe se vznáší. Tak z roze- u c i t e 1 c í v k e v 11 1 slovem a perem ucení zvucených harf nevinných srdcí zavznęl Církve vykládal a hájil. Vzdyt sv. Rehor první zpęv bohosluzebný jiz v osadách prvo- jest jedním ze ctyr velkých ucitelű církev- lcrestauských; z a l n ę znę 1 temnými chod- ních. Homilie a dialogi jelio, rád pastorální bami katakomb a já s a 1 svętlými prosto- a výklad knihy Jobovy u':azují spisovatele rami basililc, zárících zlatem a drahokamy. tak zuamenitého, ze sp'sy jeho zűstaly Zpęv posvátný není pouhým p r í v ę s 1. e m ucebnicemi po veškerou dobu zlatého stre- ku zvelebení krásy a vznešenosti liturgické, dovęku. nýbrz ú c a s t n í se prímo na nejvniternęjším Bylo by milo vypravovati, kterak ve- zivotę bohosluzby ka'oliclté a nelze jej ni- liký svętec pri otcovské péci o veške- kterak nahraditi tichou modlitbou anebo rou Církev neprestával pecovati o svou rozjímáním. Z této dűlezitosti zpęvu boho- vlastní duši, vzdélávaje ji neustále prací sluzebného vysvętluje se zpűsobem priroze- neúmornou a nejtęzší v chrám Ducha sva- ným, ze restaurator liturgie s nutnou tého mrtvením tęla krehkého a ustavicnę dűsledností stal se i n s t a u r a t o r e m neduzivého, — skutky charitativními, pro zpęvu bohosluzebného a to dvojím které nazýván byl otcem a hospodárem smęrem, j ednak v ę d e c k ý m jednak u m ę- Italie a veškerého krestanstva, — heroickými leckým. ctnostmi, jejichz cenu Bűh sám potvrdil Zpęvy bohosluzebné od pocátku Církve cetnými zázraky. vzniklé a do doby sv. Pehore rűznę roz- Úkolem mi vytceným obmezen jsem na mnozené a valnę vyvinuté, v jednotný ce- strucné vylícení j e d i n é toliko stránky, mno- lek dosud nikdo neusporádal. Velikému hotvárné a obrovské cinnosti, která Rehore reformatoru liturgie nastával tudy nesnadný ucinila S.rlamounem Nového zákona povo- úkol, aby všecko co dosud pohotovę bylo, laným k tomu, aby zbudoval duchovní pilnę s b í r a 1, sebrané vedle rádu bohoslu- chrám Hospodinűv, aby dokonal vznešenost zebného s p o r á d a l a všeliké rűznosti j e- a posvátnost bohosluzby katolické. dnotnę u p ravil a s t e j nomęrnę s p ra- A ještę i pri tomto predmętu jest mi ob- c o v a ]. Kdo z nás podob:iou prací vędeckou meziti se na jedinoutolilzo stránku oslavy, byt: i v menších rozmęrech se obíral, ví bohosluzebné na z p ę v 1 i t u r g i c k ý, který z vlastní zkušenosti, jaké píle a námahy az dosud po svętci chorálem gregoriánským vymáhá dílo takové i na odborníku rádnę slove. vyzbrojeném. V chorálu s l o v o s n á p ę- Sv. Rehor miloval nade vše sluzby vem se pojí tak pevnę a nerozvízitelnę, Bozí a vęnoval dűstojné oslavę liturgie ka- jako tęlo s duší spojeno jest. Za tou prí- tolické nejvętší péci. Prvním znamenitým ciiiou bylo tudy sv. Rehori prihlízeti nejen krokem v tomto smęru byla nálezitá úprava k pouhému slovu, nýbrz také a to zejména knih liturgických. Neúmornou pilností k nápęvu. Snášeti z rűzných pramenű jeho vzniklo takovou męrou známé sv.-Re- nápęvy dosud nejvíce uzívané k jednotlivým horské S a c r a m e n t a r i u m, základ to ny- cástkám liturgickým; o p r a v o v a t i je, kde nęjšího missálu rímského. Jakmile první rázem více svętským se nesly; opravo- práci št'.astnę dokonal, odvázil se na druhou vati je, kde od sebe více neb ménę se nepomęrnę obtíznęjší a zdlouhavęjší, — na rozcházely, bez porušení však rázu pűvod- presnou úpravu zpęvu liturgického, zejména ního; zejména však a to hlavnę na pra- mešního, k Introitu, po epištole ci Gradualu, vou m í r u uvádęti metrický a rythmický k Offertoriu a ku Communio. pohyb, aby souhlasil s duchem jazyka a Církev prijala ve sluzbu svou všeliké správnou deklamací; -- to vše vyzadovalo umęní. ',. dnému však odvętví umęleckému hlubo':ých vędomostí hudebních o charakte- nedostalo se tak prímé a bezprostrední sou- ristice starých t o n i n církevních; ne- cinnosti pri posvátné boliosluzbę, jako z p ę v u všední znalostí slozitého písma n e u m o- | ||||
|