|
| ||||
| ||||
|
v e >ho, které se ještę neskládalo z not na rozšírila se zivým slovem. »Ucte !« rozká-
rádkovém plánu hudebním, nýbrz z rűzných zal zakladatel její, Svęt nebyl by se obro- znamének, jimiz skupeninlcy nápęvné se na- dil pouhou biblí. Také zpęv bohosluzebný znacovaly; predevším však veliké bystrosti nebyl by se obrodil pouhým zálconníkem a obratnosti zdruzené se vzácným jemno- cliorálním — antifonárem. Pűvodce zákonnika, citem. stal se téz interpretem jeho. Co na- Ku práci vędecké bylo dluzno tvorbu psal, také sám v zivot uvádęl. A to jest umęleckou priciniti. Liturgii jím novę ta druhá stránka reformatorské cinnosti. upravenou bylo treba dopiniti nápęvy Pęvcűm bohosluzebným vykázala Církev zcela novými v duchu nápęvű starých, dle ve chrámu Pánę zvláštní místo prímo pred hudebních zásad v nich jasnę vyslovených oltárem v tak zvaném spodním c h o r u, od a to v zaokrouhlený celek, aby vše ostatní prostory chrámové mramorovou bylo jednotné, dűstojné a velebné, jak toho mrízkou oddęleného. Sbor pęvecký byl vznešenost liturgie vyzadovala. Poradatel bezprostredním s l u z e b n í k e m a ú c a s t- starého męl býti i hudebním skladate- n í k e m bohosluzby, nikolivęk pouhým sbo- lem nového, ale tak, aby novę skompono- rem hudebním. Rádný zpęv liturgický vané od s~arého v nicem se nerűznilo. Vę- nelze si mysliti bez s b o r u za tím úcelem decký badatel vystrídal umęlce, jemuz zvláštę organisovaného. O pravdę této byl se stejnou męrou obdivujeme. Sv. Rehor pűvodce antifonáre presvędcen tou męrou, byl skladatelem z milosti Bozí, nadaným a ze dokonav velkolepé dílo své bez prűtahu mocným, z p ę v á lc e m obdivuhodným. Bo- zrídil za tím úcelem zvláštní s p o 1 e c n o s t, hatý nápęv prýští se u nęho ze zrídla která ve smyslu právnovství rímského prímo nevycerpatelného. Co z bohatého »scholou« se nazývala. A aby pro veškerou ducha jeho se vyprýštilo, jest dokonalá, budoucnost zabezpecena byla, nadal ji pe- h u d e b n ę d o k o n a 1 á melodie, která beze vným majetkem, obdarovav ji d•,ęmadomy, strachu snese porovnání s nejlepšími plody jedním u sv. Petra, druhým u sv. Jana rűzných dob a duchű. I pro cistę h u- v Lateránu, címz oba kostely papezské d e b n í vlastnosti i prednosti své jest cho- rádným zpęvem liturgickým opatreny jsou. rál sv. Rehore u m ę l e c k y dokonalý. R o z- Skole dostalo se organisace odpovídající manitost a bohatství nápęvű jest úcelu, pro který zrízena byla. Skládala se prímo úzasné, coz ovšem poznává a spra- z muzű a hochű. M u z iz bylo sedm k dű- vedlivę oceńuje je ten, kdo s láskou v hlu- stojenství podjáhensl.ému vesmęs povýše- biny choralu se pohrouzil. Jasnu v ý r a z ných, coz dle tehdejších pomęrű bylo pro hudební, melodická litina bez skvrny a školu neobycejným vyznamenáním. Pred- trhliny, jednota napęvű se slovem, staveným a reditelem byl » prior scholae« tot sláva a chlouba choralu. Ale také ci »primicerius«, námęstek jeho slul »secun- hloubka citu a veliké bohatství duchov- diceriem«, následující dva clenové nazýváni ního zivota z nęho vyzaruje. Krestanská jsou »archiparafonisty«, poslední tri »para- radost a krestanský zármutek v tisícerých fonisty«. Hoši, jich% nebývalo ménę i5ti paprscích v nęm se obrází a zrcadlí. Ano a více zoti, vybíráni jsou peclivę z veške- mnohdy se zdá, jakoby nápęv chorálu rých škol rímských, pri cemz vedle zboz- zvláštę pro nás, pro tento okamzik slozen nosti a mravnosti rozhodovala l.rása hlasu. byl, aby vyjádril prítomnou naladu duše Skola byla zároveń pacholeckým seminárem naší. Pro tyto vlastnosti své jest chorál a sirotcincem, jejíz rád dle vzoru reholního tęzký a prece snadný, starý a prece vęcnę se rídil. Zpęváckové vedle zpcvu byli vy- mladý, v pravém slova smyslu k l a s s i c k ý. ucováni téz jiným predmętűm, pripravujíce Déle tisíciletí se zpívá a krásy mu neubylo. se takto ku stavu duchovnímu, kdez pak Plod veleducha Ducliem svatým osvíceného. schopnęjší do druziny papezské prijati, od tot chorál sv. Rehore Velkého. Celý stre- stupnę k stupni kracejíce, mnohdy i na dovęk męl jej za dílo, které se vyprýštilo trűn knízete apoštolského povýšeni jsou. z pramene Bozské inspirace. Pr e d s t a v e n ý m školy dostávalo se jiz Takovým zpűsobech vznikl a n t i f o n á r záhy znamenitých hodností. sv.-Rehorský. Pűvodce jeho slul by refor- A kdo byl ucitelem školy? Veliký matorem zpęvu církevního, kdyby v oboru papez, sv. Rehor, zakladatel školy sám. tom niceho více nebyl vykonal, prece však Veleduch, který otęze svęta v rukou svých jen ve smyslu neúpiném. Antifonár byt drzel, povazoval zpęv bohosluzebný za talc i dokonalý byl prací pouze t h e o r e t i c k o u dűlezitý, ze vyucování jeho sám se vęno- kterou v zivot uvésti bylo druhým ne- val. LSkládaje antifonár vuiknul ovšem sám ménę dűlezitým pozadavkem. Víra Kristova jediný v utajené krásy chorálu a chtęl tudy, | ||||
|