-55
sborű výhradnę latinou zpívajících, pro obrazy historické a podobizny. Takovou
které latinští básníci staré písnę ceské męrou vznikly v 16. století umęlecké dílny,
k melodiím pűvodním do latiny prekládali, ve kterých rízením nękterého vynikajícího
mezi nimiz vynikali zvláštę Václav Nico- umęlce mnoho krasopiscű a malíi-ű na zho-
laides Vodńanský a To náš íVIitis. Jal< svę- tovování kancionálű pracovalo. Mezi umęlci
domitę starí literáti šetrili predpisu církev- v drobnomalbę téhoz vęku prosluli v Praze
ního o l a t i n s 1z é reci boliosluzebné, spa- Jan Táborsl.<ý z Klolcotské Hory a Jan
truje se zretelnę ve stanovách literátű Kantor st., męštan N.-)vomęstský, díle Ma-
Jindi-icho-Hradeckých, potvrzených touš Radouš, F. Polirar, Matouš Ornyš
r. 1625 od Viléma Slavaty, jimiz se sta- z Lindperka, Jirí Laches Nepomucký, Jirí
noví, ze literáti, »prednę, jal< od starodávna Rychnovský a j. Váznost, které ze literáti
bývalo, vzdycky latinského jazyku církevního tęšili, jevila se všudy cetnými dary, odkazy
jal< všední ta]<: svátecní dni obecnę v zpí- penęz i nemovitostí mnolidy velmi znacných,
vání uzívati budou, však s propűjcením címz literati znacného jmęní nabývali. Tak
toho, aby casu adventního pi-i rorate, item stalo se na pr. v Mladé Boleslavi, ze
pri vánocích, velilt
nostech, pri kázání, procesích jmenovitę náklad kostel literátű Matky Bozí i s kruch-
Tęla Bozího, ve dni krízové a jiné, jakz tami zaklenouti r. 1566, graduál velký per-
od starodávna bývalo, katolické pobozné gamenový a druhý menší, oba psapé, kteríz
písnę ceské zpívati molili«. V pravidlech ji do nękolika set stály, r. i58o pal< lite-
literátű Netolických z r, 1575 v clánku rátűm 10 kop míš. k vyupomínání na V,
9, bylo ustanoveno, aby »pri pohrbech« Skremínkovi ukázala a jiné mnohé dobré
literáti latinští kantorovi nápomocni byli, skutky cinila«.
ostatní za manami jdouce pohrebaí písnę Dle príkladu Cech pocaly se jiz záhy
zpívali. Druhá polovice století 16. jest do- šíriti sbory literátské ina Moravę. Nej-
bou nejvętšího rozkvętu a rozšírení starší dosud známý jest sbor literácký
sborű literátských, kdy nebylo vętšího męsta v Trebici, Janem z Pernštejna r. 1516 po-
a kostela, v nęmz by nebylo téz sboru li- tvrzený, napotom mnoho jiných, v Budęjo-
terátského, Minové nejpi•ednęjší a nejvzdę- vicích Mor., Bystrici, Hulínę, temnici, Jim-
lanęjší v obci bud skládali a pre'ádali ramové, Krizanovę, Letovicích, ve Velkém a
písnę, bud ucili zpívati, úcastnivše se sluzeb Valašském Mezirící, v Novém męstę, Pro-
Bozích, které v nedęli a ve svátek s ve- stęjovę, Strázaici, Starci ve Zlínę, Zdáre a j.
likou slavností se konaly, dbajíce o to, aby Dűstojná oslava sluzeb Bozích
dobré jméno sboru ani stínem skvrny po- byla jediným úcelem slavných sborű lite -
káleno nebylo. Povazováno bylo za povin- rátských po veškerých męstech i dędinách.
nost predních h o d n o s t ű obecních, aby Stai-í predkové naší nemohli toho snésti,
i pri zpęvu kostelním dobrým prikladem aby v kostelích, kdykoli tam prítomni byli
predcházeli, jak docítáme se v pravidlech — a bvlo to velmi casto — zpęvu se ne-
sboru C e s k o b r o d s 1< é h o, kdez se stanoví, úcastnili, tím ménę, aby zpęv špatný po-
»ze jakoz od starodávna vzdy ryc'ltár, slouchali. Hlavní péci vęnovali literáté zpęvu
purkmistr a radní za s t a r š í sboru literát- chorá 1 n í m u, pozdęji, kde toho bylo lze
ského voleni bývali, aby se tak i na dále docíliti, o vętších svátcích, v adventę a Bozí
dále.« V slavné dobę této zpűsobeno ná- hody prednášen i v í c e h 1 a s ý zpęv rízením
kladem literátű mnoho skvostných kancio- zvláštního správce. K rízení voleni byli
nálű inicialkami a vzácnými drobnomalbami kazdorocnę od shromázdęných spoluclenű
vyzdobených, latinských i ceských, jichz s t a r š í, obycejnę nej vázenęjší clenové sboru
dosud dosti liojnę se zachovalo, které i męsta. Sborové literátű byli takto p r e d n í
v jednotlivých męstech co drahocenná pa- mezi všemi bratrstvy tehdejšími, clenové
mátka na zbozné predky uctivę se chovají jejich męli býti jako svíce ostatním ob-
a s chloubou ukazují. Umęní krasopisecké canűm, kteráz by jim cestu dobrou uka-
sotva by se bylo ve vlasti naší na ta!< vysoký zovala, jak toho vyzadoval vznešený úcel,
stupeń dokonalosti vyšinulo, kdyby nebylo pro který zrizováni jsou. Trvali az do
bývalo Jednot literáckých po veškerých císare josefa II. Co po staletí kvętlo
koncinách ceských i moravských valnę roz- a pozehnání rozsévalo, co krvavé války
šírených, tak ze za tou pi• inou byla veliká tricetileté a vpád pruský preckalo, to »osví-
poptávka po velikých kancionálech a gra- cená« doba minulého století smetla. Dvorním
duálech formátu obycejnę obrovského, krásnę dekretem daným dne 22. kvętna 1783
psaných a malovaných po krajích okrasami, zrušeni jsou sborové literátű. Skvostné kan-
v textu pak drobnomalbami predstavujícími cionály, obrazy u jiné památnosti, jejichz
|