|
| ||||
| ||||
|
— 57 —
Dbáme-li pi-íl:azu sv. kongregace ritű, ale pres to dovoluji i zpęv mensuriIní, l:terýmz zpęv lidu jazykem nelatinským pri vícehlasý (ci figuralní, harmonický), hdyz zpívané mši sv, se zalsazuje, skládala by totiz snęm tridentský predevším dűkladné se úloha naše z nękolika cástí. vyucování mládeze ve zpęvu Rehoi•ovę b}'1 Bylo by náin prednę zavésti zpév clio- nai•ídil, jakoz i ocistu církevní hudby, tu ralní cili Rehoi•ský (cantus choralis, Grego- císar Ferdinand L, príznivec to umęní hu- rianus, firmus). Zpęvem chorálním jsou ony debního, církevní snęm skrze posly své po- zpęvy, »které v prvních stoletích krestan- zádati dal, aby úpiné zamítnutí zpęvu figu- stva bez doprovázející harmonie vznikly, ralního vysloveno nebylo, ano správné upc- sv. papezem Rehorem Velik\'m sebrány a trebení jeho mysl vęi1cích velmi úcinnę predepsány byly, a doposud od církve za k poboznosti povznáší. Dostalo se mu uspo- vlastní bohosluzebnou hudbu chrámovou jsou kojivé odpovędi, ze zmínęná ustanovení povazovány. Týz choral jest zákonem li- pouze zlorádű se týkají a ze ze zpęvu figu- turgickým, t. J. všichni 1z tomu povolaní ralního má pouze vymýtęno býti, cozlcoli sluhové církve (biskupové, farái•i, riditelé sluzbám Bozím nesluší. Procez nedavše se kctru) svędomím zavázáni jsou, jej jako strhnouti pi•íkladem onęch, kdoz pro chorál vlastní církevní zpęv, jako hudbu církevní všechen vícehlasý zpiv zahrnují, i zpęv pred kazdou jinou vyznamenávati a provo- varhanami nebo ostatními nástroji slušnę zovati. Nebot ve všech knihách liturgických, doprovázený, a pak nemají, cím by ho clo• a to na místech nescetných, l:dylcoliv totiz statecnę nahradili, ani chorálu správnę pi•ed- rubriky liudbu, zpęv narizují, vzdy a zcela nésti nedovedou : pojali jsme za druhou cást jedinę choral jest mínęn. To zvlašt missalu své úlohy pęstování zpęvu vícehlasého. Byli se týká.« (Witt. Snęm. tridenslry".) Proto jsme tu i ve sliodę se souhlasnými príkazy praví v ęhlasný hudební esthetik Ambros : papeze Benedikta XIV., nejdp. biskupa na- »Zpęv Rehois1k jest specifický, ba volíme-li šeho ze dne 3. zárí 1882, jal:o% i církev- tak i•íci, jest jediný nepochybný sloh cír- ního snęmu prazského. Rozkaz téhoz snęmu kevní. V církvi a pro potreby církve vznikl, takto zní: »Varhany neprehlušujtez hlasu a ona prvotní síla, která v kazdé nedęlané zpívajících a neurázejte mysli nábozné; hra nýbrz samorostlé hudbę (na pr. v národ- budiz vázná, prostá, všeliké marnivosti a ních písních) spoéív,í, i jemu jest dála. hledanosti vzdálená, sluzbám Bozím úpinę Jako cást ritu pro všechny casy jest ceny primCrená. Uzívání ostatních nástrojű hu- pi•evelké« (neocenitehiým). Z té príciny debních, obzvlášté na venkovę, budit-. rídké nejlepším méríticem pri posuzování církev- a všude mírné. Rozléhavé nástroje, kteréz ních skladeb kterýchkoliv jest choral; cím Hlukem a vírením prehlušují zpęv lidský, více hudba od nęho se lící, tím ménę jest budte z chrámű vymýtęny. Dopouštęjíce církevní, tíni ménę dovolena, cím více tnu hudbu instrumentální, chceme nicménę a podobna, príbuzna, tím více oprávnęna, cír- pi-ísnę zádíme, aby niceho pri ní nebylo, kevní. Protiví-li se však chorálu (nepriro- coz by lehkováznost, svętský smysl a vkus zenou mękkostí, sladkostí, svętáctvím, roz- divadelní prozrazovalo. Skladby a neoby- pustilostí, divokostí, zkomoleným testem, cejné prechodv takové, kter~miz se náru- svou úpravou jako sola bez sboru, atd.), zivost prudká vyjadruje, nemají pri bolio- tu necírkevní jest, nedovolená. Procez lichá sluzbę místa míti.« jest nárnitka, jako by Cyrillisté, praví totiz Jest tedy na bíledni, ze trouby a bubny Cyrilli>té, v posuzování opr:ívnęeostí skladeb (tympani), pokud hlukem a vírením zpęv církevních sjednoceni nebyli. Podle zásady lidský neprehlušují, nýbrz mírnę lio dopro- právé uvedené neműze ve vęcech podstat- vázejí, dűrazu poskytují, povznášejí, jako na ných z:idné pochybnosti býti ani rozkolu ; pr. pri sboru velkém a piném orkestru, ze jedinę v urcování mezí, po které se s'cladba zapovęzeny nejsou. (Viz dole »Regolamento od chorálu vzdalovati smí, niohly by asi per la DIusica sacra in. Italia«, vydané sv. úsudizy rozcházeti se; nez jsou to uz kraj- kongregací obradű dne 6. prosince t 884)- nosti, kterým kazdý snadno vyhnouti se T,•ka se patrnę onen zákaz zlozvyku, kte- műze a niá. Chorál jest svatým písmem rýmz budto varhaník anebo bubeník anebo hudby církevní, praví znamenitý odborník nęjaká trouba na piné kolo spustí, takze Proske, tedy i svatým písmem v posuzování slyšeti jedno vírení mixtur, trub a bubnu a oprávnęnosti skladeb církevních. musica sacra jako zakletá princezna pro- Nez narízeno není, ze pri bohosluzbę męní se za hromobití a bouic v »sakra jedinę chorál zpívati se smí a zádné jiné muziku«. zpęvy. Arcit církev sv, predevším chorál Nez pamętlivi jsouce, ze církev sv. ani Rehorűv narizuje, schvaluje a odporucuje, lidu obecnému pri tiché mši sv. zpívati ne- | ||||
|