|
| ||||
| ||||
|
-6g
mluví více oko a ruka nez ústa. V olcu jeho rých se v tęchto dnech zpívalo, koupili jsme vidíš hned celý paragraf a ruka jeho sama si za 12 kr. prírucku vydanou u Pusteta bud otevre nebo po prípadę zavre ti ústa. v Peznę, jejíz nápis zní: »Officium etMissa Proto také v krátce všichni dobre dýchali, defunctorum atque Ordo Excequiarum pro vokalisovali, prizvukovali a se mírnili, jalo adultis et parvulis«, vydání pro lid, ve kte- toho správný prednes zádal. A jestlize si rém notopis chorální zamęnęn moderním tu a tam nękterá príliš horlivá hlavicka pro s klícem houslovým. Dobrá to l;nízica, ten neštastný zvyk bucí' trochu uzdu popu- zvláštę pokud se týká hodinek za mrtvé a stila aneb jakémusi svętskému citu prűchod mše sv. Avšak ménę vhodná ku pohrbu. dala, bez meškání dostalo se jí spasitelného Jet tu podán ritus rímský, od nęhoz jest ochlazení. S netajenou rozkoší díval jsem pohrební rád našeho Proprium Bohemiae po- se na tohoto našeho mistra, a v úkrytu srdce nękud odchodný. Mimo to není v této prí- podával jsem se jakémusi druhu hrdosti, rucce pohrební rád v celosti vytištęn, nýbrz snad nikoli hríšné, ze máme ted v Cechách s mnohým odkazováním k príslušným strán- na dómu také Cyrillistu, a jakého Cyrillistu ! kám, coz jest nepraktické. To byla vęc, Kdyz jsem dríve cítával o stolicných chrá- která úcastníkűm a i vdp. cviciteli nemálo mech v Mnichovę, Reznę, Kolínę n. R., vadila a úkol znesnadńovala. Bylo by zá- Cáchách, jichz chory honosily se jmény tak doucno, aby se podobným zpűsobem u nás respelctními, jako jsou Koenen, Hanisch, vydal ritus pohrební dle Proprium. Pro krát- Haberl, Schaller atd., a kdyz jsem si vzpo- kost casu mohlo se vzíti jen nejnutnęjší. mnęl na našeho sv. Víta, vzdycky mi bo- Probralo se: »S: iniquitates«, »De profun- lelo u srdce. Ted mi uz nebolí. T ed se mi dis«, »Subvenite«, W. a RR., »Libera me«, srdce radostí šírí. — Padla dvanáctá ho- »Kyrie eleison« a »In paradisum«. Na »Be- dina, a ten neúprosný cas, který nad všecko nedictus« jiz nezbyl cas. Vdp. cvicitel pro- rychleji utíká, roztrhl nás, touzebné záky, kládal pokusy zajímavými poznámkami. od ucitele tak vzácného a od partesű, s nimiz Sluší jen litovati, ze panující vedro stísnilo jsme se jiz tak dűvęrnę byli spiátelili. Mu- náladu tak, ze cvicení bylo jaksi mdlé a sili jsme jíti upokojit tolio nenasytu v sobę. prednášení choralű pres všecko pricinęní Ještę bylo dosti daleko do 3. hod. odpol. vdp. cvicitele se nedarilo. Od '/a5 -6. hod. a uz jsme tu byli zas. Nevím, męl-li by byla pausa. V 6 hodin prednášel kűr školy který pan profesor neb ucitel horlivęjších Cyrillské u Dominikánű »Litanie Lauret.« zákű, kterí by tak dlouho pred pocátkem od Ludvíka Holaina, moravského výborného hodiny v piném poctu se scházeli. Cyril- skladatele církevního. Na oltári byla vy- listé do všech koutű Prahy rozešlí za ne- stavena Vel. Svátost. Cyrillisté pinę shro- dlouho splynuli zase v celek; nevydrzeli to mázdęni naslouchali se zboznou vroucností dlouho v soukromí. Na programu stálo cvi- libým zpęvűm. Skladba jest opravdu rozto- cení pohrebních obradű choraluích, vęc to, milá a má i tu velkou prednost, ze se bez která męla velikou dűlezitost do sebe, nebo ustání jedním proudem nese az do konce, není truchlivęjšího polirbu nad ten, který ze mezi invokacemi a odpovędmi není pre- se šlendriansky odbývá. Jiz pohreb sán trhána mezerami. Dojem prednášky jinak o sobę jest událost smutná, ale dvakrát vzorné byl ponękud rušen tím, ze pęvci so- smutná jest, kdyz ani nemá svou vlastní listé, zvláštę od tenoru a sopránu, vkládali podobu, která má utęšovati. Nebo rád po- do zpęvu nátęr rozmazleného citu divadel- hrební jest na ten úcel od sv. Církve zrí- ního, címz i srozumitelnost velice utrpęla. zen, aby slouzil l; útęše jak duši neboztí- Lépe by slušelo, kdyby invokace ty zpívali kovę, tak i zkormouceným príbuzným a prá- bud všichni, aneb aspoń tri, ctyri od jedno- telűm zesnulého. Jak pak ale má prospęti tlivých hlasű; tak aby intonací prostę a duši neboztíkovę ohyzda, na které neműze rovnę, bez natrásání citového se nesla. Sbory míti Pán Bűh zádného zalíbení, a jak má prednášeny byly výtecnę. Pri pozehnání to tęšiti príbuzné, kdyz na místę církevního zpívalo se »Pange lingua« vícehlasné. Ze- pohrbu vidí jen karikaturu pohrbu? A prece lím, ze nemohu ríci od koho, ac jsem tu jest pohrební obrad Církve sv. tak krásný, skladbu jiz vícekráte slyšel. Jest neobycej- jemný a opravdový! Byla to tedy zásluzná ného rázu a hluboce jímavá. Prednes pre- myšlénka, kterou vdp. Lehner pojal, aby krásný. — Zde se téz musím zmíniti o zpű- se úcastníkűm sjezdu Cyrillského ukázal sobu, jakým chor dominikánský prednáší pohreb v jeho pravé podobę. Na pultu Responsoria. Foerstrova harmonisace, sama knihkupeckém, kterýz tu byl vylozen a jenz v sobę nad míru lepá, dochází tu interpre- odprodával všeho druhu potrebné vęci cho- tace, jaké si jen nejvętší idealista mysliti rové a zvláštę ty skladby a knihy, ze kte- műze. Lépe uz jen kűrové andęlští pred | ||||
|