|
| ||||
| ||||
|
— 70 —
trűnem Bozím si vzájemnę odpovídati bu- šení, které jest výsledkem drívęjšího mno- dou. Kratické ty zpęvky snášejí se š kűru hého sebezapírání. Vzorem toho jest pánę s takovou cistotou a vybroušeností, ze jiz Chlumova škola. A co mám nyní ríci o panu netęzko predstaviti si hlaholy nebeské. Jak Chlumovi samém? Kdo neví jaké vlastnosti liší se od nich nestvűry, jaké ještę posud má míti reditel kűru, prijel se na nęho po- slýcháme po kostelích! NIám za to, ze dívat. Vdp. Lehner, kdyz mluvil o Cyrill- všichni úcastníci v duchu daleko zazehnávali skécn správci kűru, mohl jednoduše ukázati ony obvyklé ohyzdy. na nęho. O panu Chlumovi jest tęzko mlu- Z kostela šli jsme zase do dvorany, kde viti. Ten se musí vidęti. Jest to, abych nás ocekávala znamenitá paštika. Program krátce rekl, muz, který všecko zpűsobil, co vyhazoval 17 císel z rozmanitých bohoslu- jsme slyšeli a o cem jsme tecT mluvili. zebných cástí, pripravených od skladatelű U nęho shledáváme vrchovatou męrou, co domácích a cizích. Pochopitelnę hledęno se spatruje pri jeho sboru: ducha vyššími vstríc tomuto koncertu s velikou pietou. ideály skrz na skrz proniknutého, povahu Dojmy v kostele zpűsobené męly se tu ještę vroucnou, uprímnou a sdílnou, ochotu nevy- zvýšiti. Skladby od Witta, Piela a Mitte- rovnanou, sebezapíravost bezohlednou a pri rera pro individuelní ráz slladatelű budily tom tęlesnou pruznost takovou, ze pod jeho zivý interes, dalšímu pak repertoiru domá- rukama, elelctricicy na vše strany pűsobí- cích našich komponistű: Starého, Zelinky, címa, viny hlasű jako zázracným proutkem Skuherského, Skalického, Cainera, Foerstra obzivují, plynou, šumí, jásají, lkají, zanikají a Hrušky hledęno vstríc se zvláštní zvęda- a mizí. Jako hlava sboru, jest on mezi vostí a ocelcáváním. Podium napinilo se cleny jako pravý otec mezi dętmi. Un je školou Cyrillskou. také jinak nenazývá. »ZnámE své, a znajíE IIlava na hlavę. Pęvcové ti zasluhují se mne cné«, műze o sobę a o nich dobre ríci. strany naší svrchovaného uznání ano i ob- Krásnęjší vzájemnosti nelze si mezi pęve- divu. Všecky produkce dnešní a zejtrejší cicýrn sborem a jeho reditelem mysliti. spocívají na jejich bedrách. Povazme: zpęvy O tomto sboru platí také, co ráno vdp. vesmęs tęzké, pocet veliký a p~ed tribuná- Lehner pravil, ze lzdyby do nęho strílel, ze lem samých hudebních znalcű, po mnohém by se nerozutíkal. A to pouto jeho jest unavení pi•edcházejících zkoušek, po namá- pan Chlum. Stastný reditel, štastný sbor! havých výkonecli celodenních, v dusném Nuze, prikrocme k produkci. Skladby vzduchu a na stísnęném prostoru, porád vętším dílem radostného rázu, urcené pro stoje a bez oddechu, to jsou okolnosti, které nejslavnęjší svátky roku, ve kterých Církev zműze jenom škola Cyrillslcá vychovaná pa- svatá oddává se nejvętšímu plesání. Dű- nem Chlumem, jejíz kazdý clen sestává stojným predzpęvem byla modlitba za sv. z 50 procent ochotnosti a So procent trpę- Otce našeho Lva, mohutným invitatoríem livosti, a kde nadšení jest duší celku. Ale pocínající. Bylo to slavnostní prihlášení se jsou to talcé hlavicky, které jiz od svého všech prítomných ku skále Petrovę. dętství vyrostly s církevním zpęvem a s nímz Pri dalších dvou skladbách Wittových talc slouceny jsou jako tęlo s duší. Pama- prochvívala tę neodolatelnę nálada veliko- tuji se, ze jsem vętšinu clenű toho sboru nocní. Witt umí makavę vyjadrovati my- vídal na témz podiu jako chlapce a dęv- šlénky a city církevních období. Dvojhlasná cátka; dnes j sou uz z nich muzové a panny. motetta : Pielovo a Mittererovo, podala ka- Jak tęlem, tak vyrostli i umęním a nadše- rakteristicicé vzory skladeb toho druhu. ním. Cistota hlasű, peclivę panem Chlumem A nyní následovalo kolbištę našich domácích vyškolená, podobá se krištálu a v odstińo- církevních skladatelű. Nebyli tu sice všichni vaní a deklamaci nemaji sobę po Praze zastoupeni, avšak prece hezká rada, a rovných. Jakou na druhé stranę slynou hor- o všech műzeme ríci s potęšením, ze jsou livostí, toho jscue se stali svędky právę povolanými umęlci. J. A. Starý vybral si v tęchto dnech. oslavu Bozího Tęla. Vystavil dvę motetta Mimovolnę mi tu tane na mysli, co jistý z prűvodu. Roztomilé jsou to skladby. Slyše venkovský pan chorregent pravil, kdyz sbor je, cítíš takrka vűni vęncű oltáre ovívající. ten pozoroval: »Podívejte se, jakým nadše- Dostalo se jim vrelé pochvaly a naším prá- ním jim zárí oci: to »resurrexit«, které zpí- ním by bylo, aby i vytištęny byly a se tak vají, je na nich vidęti. A pak sem postavte pridruzily ku známým motettűm Sychrovým. ty naše rozmazané a milostivé slecinky Následovalo J. Ev. Zelinkovo velebné »Pange malomęstské, jaký to neskonalý rozdíl!« lingua«. Kdybychom nectli na lístku jméno Z celého srdce jsem pritakoval. Ano v cír- autorovo, domnívali bychom se slyšeti nę- kevním zpęvu na prvém místę platí nad- kterého ze starých mistrű. Zní imposantnę | ||||
|