|
| ||||
| ||||
|
Mile uspokojeno, precházelo nyní shro- praví umęlcové zacházejí s hlasem, dávajíce
mázdęní Cyrillistű do druhého chrámu ku mu jen s rozváznou umírnęností prűchod, a mnichűm Benediktinským do Emaus, kamz to jen tam, kde se stupiováním jeho má program dle dalšího císla svého urcoval. dáti primęrený výraz myšlénce neb citu, Kostel obvykle cetnę navštęvovaný, napinil neb pouze akcentu. Avšak i akkustiku svého se ve všech prostorách. chrámu výbornę znají. Casto slabiku, která Jiz vcerejšího dne odkazoval monsignor se rozvinila, najednou tak podchytí a zjemní, Lehner na emauzský chorál, kdyz pozoro- ze ozvęna ze zadu pricházející rychle vyzní, val, ze mu není lze bęhem tak krátké doby nacez nové tony zase zcela volnę, bez pre- úcastníky s nálezitým prednesem choralu hlušení, dále povstávati a plynouti mohou. seznámiti. Dnes męla slova jeho dojíti A tyto svaté zpęvy doprovázejí liturgii ne- krásné illustrace. Mnichové právę trvali na ménę velebnę a svatę konanou. Nelícená modlitbách, recitujíce tercii, kdyz úcastníci náboznost, váznost a prostota, s jakou mni- vcházeli. Jakmile padla g. hodina, šlo se chové Beuronští mši sv, slouzí, musila by, k oltári. U Beiironű všecko jde jako na myslím, i jinovęrci na mysl privésti apo- drátkách; tu se neudęlá zbytecnę ani krok, štolské slavení vecere Pánę. Takto i svatí a ani vterina casu se nezmarí. K mnichűm kresl?ané v katalzombách musili sluzby Bozí v presbyteriu trvajícím pridruzila se nyní konati. — Velmi potęšeni, pouceni a po- rada hochű, nastávajících to synáckű sv. vznešeni odcházeli jsme z clirámu toho, za- Benedikta, ve vęku asi od S—i5 let, kterí tím co mnicliové ještę hodinku šestou reci- predcházeli vázného celebranta s assistencí. tovati pocali. Cas volal nás do dvorany Hoši odęni byli rouchem liturgickým, talarky zpęt, kde nás jiz opęt ocekával pan riditel to cernohnędými, u krku, na rukou a dole Chlum se svou školou. cervenę lemovanými, které jim roztomile Nyní nastala hodina, vlastnę dvę hodiny slušely. Prišli rovnęz sklopenýma ocima, nad míru utęšené. Męli jsme spolccnę se jako dospęlí, a souladnę rozcházeli se se soprany a alty školy C)-rillské studovati vzájemnými poklonami na pravo i na levo Viadanovu »Missa L'hora passa«. Abychom ku svým stallám. Bylo to tklivé podívání se nelekli skladby ze staré doby (YVI. stol.) na ty malické mníšky. Z oci nekoukala jim pocházející a nebáli se závoditi se školou zádná zasmušilost, jak by nękdo myslil, lec tak vybroušenou, predeslal pan cvicitel rozto- právę naopak výraz úpiné spokojenosti sdru- milý úvod o starých skladbách a jich pred- zen s odleskem zdravého, cilého ducha — nášení, a ubezpecil nás, ze ani »dęti jeho« následek to výtecného vychování, jakého té mše ještę nestudovaly. Kazdý hlas pre- pozívají u mnichű. Mohli jsme na nich ne- zpíval si dle výtecného návodu pocátecní chati ocí, kdyby nebylo treba obraceti jich vętu z Kyrie, a za nedlouho, po opravených k nejsvętęjšímu úkonu, jenz jiz zapocínal. chybách zazpívali jsme Kyrie tak, ze by se V levo intonovali dva praecentorové intro- nám páni pęvci ze sboru Cyrillského jistę itus: »Illutérunt«. Hlas zvláštę jednoho vysmáti nemohli. Dostali jsme chu01, a od z nich jest podivuhodnę krásný, tak zdravý té chvíle byli bychom chtęli zpívati celý a sonorní, s tak cistými vokály a tak sym- den. Krása toho zpęvu zaujala celou naši patický, ze si neműzeme pripamatovati muze, duši. Vskutl.u, jsou to velebné skladby tęch jenz by nás kdy byl svým zpęvem podobnę starých mistrű; vęzí v nich nęco hluboce uchvátil. Ty nejtęzší neumy preletęl hlas jímavého, co nelze ani vysloviti. Zdají se jeho s hladkostí a lehkostí elegantní; jemu býti tęzké, avšak potrebí jenom klíce, aby nebylo treba, aby si pomáhal nęjakými ef- se nám otevrela jejich prostota. Pan riditel fekty, jaké skoro vęsmęs shledáváme u ter- Chlum nám ten klíc podal do rukou, zacez magantu divadelních i jiných, kterí pri zpęvu jsme iru nemalým díkem zavázáni. Prezpí- celým tęlem pracují, rozprahajíce prsa a vali jsme vedle Kyrie ještę Benedictus, a hrdlo, ze se clovęku dęlá nevolno a úzko, jelileoz jiz honec hrozil, ještę jednou jsme aby nękde nęco neprasklo. Tu slyšíš zpęv, opakovali obé, abycliom si nálezitę pochut- který lehce a cistę jako lesní potűcek plyne, nali. Ty dvę hodiny v pravém slova smyslu ac jest mu casem precházeti pres místa zmizely jako rychle precházející stín. Byli dosti príkrá. A ke zpęvu svého praecentora jsme tak okouzleni, ze bychom si také byli druzí se hned i zpęv ostatních mnichű a práli zríditi tu stánky jako sv. apoštolové. mníškű se stejnou, výtecnę secvicenou leh- Ale ten ukrutný biric cas nám nedoprál del- kostí a na vlas vypocítaným tempem. Var- šího potęšení a kynul k rozcliodu. Bylo jiz hany pak jen jako temný stín všude do- poledne. Blazeni rozešli jsme se k tęlesnému provázejí tuto lepou postavu zpęvu. Tot je obcerstvení, rozjímajíce cestou o tom, jak by- pravzor církevního zpęvu. Mnichové, jako chom i po venku takové zpęvní hody zarídili. | ||||
|