|
| ||||
| ||||
|
— 7 5 —
rozmęru terce a lcvarty. O rovnosti, okrou- Űeh ngin (liineiu) — park aus ; hlosti, kolmé a vodorovné poloze car ne- Schenk eiu — trink aus ; bylo ani reci; casem ale psali své noty Pack eiu — geh' z' IIaus!u s textem i nejmenší naši kaligrafové dosta- Ký div tedy, ze nejkrásnęjší zavládala tecnę, a nękteri, zvlášt dęvcata, psala je shoda mezi dűstojným pánem a námi, ona nejenom zcela zretelnę, nýbrz i velmi pęknę, shoda, která svűj základ má v neoblomné Ze to ucitele zpęvu stálo z prvu nękolik poslusnosti a úctę reditele kűru k duchov- hodin práce a pak pokazdé i patricného nímu správci, podnęcována bývá laskavostí dozoru, netreba dokládati; ne ménę na nęm a umírnęností duchovního správce, utvrzena záviselo první hlasy z partitury rozepisovati, milou shovívavostí k oprávnęným a slušným ac pozdęji starší školáci i z partitury ode- pi•áním a prosbám všech podrízených jemu pisovati dovedli a jejich opisű pak menší kostelních osob. školáci upotrebili. Procez i prominuto budiz, ze jsme na Co tęchto partitur se týká, męli jsme predmęt vrelých tuzeb Cyrillistű, totiz na svou vlastní dosti znacnou knihovnu hudební, zalození spolku Cyrillského témęr zapomnęli. kterou jsme kazdorocnę pilnę zvętšovali; Majíce riditele kűru, varhaníka a ucitele tudíz zásobeni jsme byli církevními hudeb- zpęvu v jedné osobę, majíce stálou školu ninami všeho druhu. Však kdyby toho ani pęveckou, výbęr hudebnin, a príslušné ca- nebylo bývalo, Miihlbergerova prírucní kniha sopisy hudební, tęšíce se z idealní takrka zpęvu choralního, Mettenleiterovo, enchiri- shody dp. faráre s riditelem kűru: nic ji- dion cliorale, k tomu Wittűv prűvod varhan, ného nám uz nescházelo, po nicem jiném Stehle-ovy »Liber mottetorum« (offertorií) jsme netouzili a jen zpívali a hráli a hráli a »liber gradualium«, nękolik príloh »Cyrilla« a zpívali a na slození spolku Cyrillského a snad i Kotheova sbírka preludií byly by ani nepomýšleli, dobre vędouce, ze nám pro první léta úpinę dostacily. Ana ty by uz mnoho nepoműze, jakoz i ze se špatnou nám náš duchovní správce po prípadę nę- se poradili, kdo se domnívají, ze uz pro- kolik tęch zlatých z kostelní pokladny mi- vedli reformu církevní hudby, jakmile za- lerád byl vydal. rídili ve své osadę Cyrillskou jednotu; ba Vzdyt podporoval naše snahy sec byl; ze mnohý mnoho se zklamal, kdo domnęnky nešetril ani dobrého slova ani dobrého byl, ze všude správná hudba chrámová se skutku, ani vlivu svého úredního; soukromę provozuje, kde farní jednotu Cyrillskou uz i verejnę, na kazatelnę i na kazdém místę mají. vhodném zastával se našich snah, hájil, Nez tím zajisté receno není, jakoby útoky odrázel, rodice dęti, i zpęváky povzbu- vűbec lhostej uo bylo zakládati jednoty Cy- zoval a za to casto i pomluvy a nadávky rillské; ba naopak jako praví Cyrillisté ne- zastrkoval. Pri cviceních a zkouškách pilnę műzeme a nechceme jivale nez co nejvre- vysvętloval texty a obrady církevní, ucil leji odporucovati vcasné spinęni této Cyrill- prízvukűm a i-ádnému vyslovování slov latin- ské povinnosti. Vzdyt — jak slovutný Witt ských, a jako jiných tak ani slušných obętí dovozuje — jednota Cyrillská poskytuje penęzních nešetril. Zároveri však i jinak i nehudebníkűm, nezpęvákűm hojné prílezi- oslavy sluzeb Bozích dbal a zachovávaje tosti súcastniti se krásného, Bohu milého rubriky bohosluzebných knih svaté obrady díla alespoń pravidelným príspęvkem; pri- s nejvętší uctivostí vykonávati, zvláštę pak hodí-li se zmęna osob, bud ze farár anebo choral vzornę zpívati se snazil, aby nám riditel kűru odejde, tu nástupce jaksi mo- zpęvákűm zároveń dal na rozum, kterak raluę nucen v zapocatém díle cestnę postu- i my príkazu církevních dbáti, co nejkrásnęji povati a tím rozpadnutí spolku úcinnę za- zpívati a co nejslušnęji na kűre chovati se mezeno. ",c farár bývá predsedou spolku, máme. Ríkávalt: Pozoruji-li herce, kterak anebo jeho protektorem, proto moralnę na jevišti nejkrásnęjších pohybű šetrí a vše nucen jest, jako cestnou povinností zavázán, vypocteno má, aby obecenstvo vzdęlal, po- zkoušek se súcastńovati a nikoli straniti se vznesl, círn více knęzi jest snazíti se, aby vęci, jez spolecnou jest církve a farníkű, pri nejvznešenęjším dramatu svęta, pri nucen podporovati svou autoritou váznost mši sv., co nejkrásnęji si pocínal a všeho riditele kűru, ba vynasnaziti se, aby jeho prenálileného, nepęlrného pohybu se uvaro- spolek vzkvétal po vší stránce. Ze spolko- val, pamętliv jsa, ze lid bedlivę ho pozoruje vého majetku zakoupí se hudebniny a po a bud povzuešen, bud pohoršen bývá. Jak prípadę i slušná odmęna uciteli zpęvu se tedy by mohl lid pohnut býti k pravé po- poskytne, aby tím horlivęji pracoval. Zvlášt boznosti, kdyby pastýr jeho duchovní rídil v zájmu ucitelű musí farní Jednoty Cyrill- se pri mši sv. pravidlem : slcé stűj co stűj rozmnozeny, zorganisovány, | ||||
|