|
| ||||
| ||||
|
— 7s
predepsán takt ctyrctvrtový). Zpęváci ne- písnę, byt ménę dokonale byly, ale vedle dbají dynamického znaménka, tu zasycí ce- nových t. j, novę zavedených i dosavadní lým kostelem riditelovo »psssst!« »pššššt!« písnę pripouštęli. Varovali jsme se onoho Zpęváci pęjí pianissimo, lid zboznę naslouchá: nerozumného purismu, kterýz i dosti slušné v tom lupne na kűre pohlavek, tu zase písnę zavrhuje, ale pal<: nemá, cím by je mlaskne tucná facka — zboznost ta tam! lidu záhy a dostatecnę nahradil. Chtęl kdosi Riditel pred kazdým zpęvem ciní nosem v chrámu sv.-Stępánském ve Vídni vylioditi kratickou kadenci: »N—et cum Spiritu tuo.« mramorové oltáre, ponęvadz jsouce slohu »N—amen.« »N—libera nos ...« 1Ziditel renesarcnílio gotickému slohu téhoz chrámu spojuje tony melismat choralních hláskou Ia; neodpovídaly, a nahraditi je drevęnými oltári iia pr. pęje slova »vado, vado ad montem slohu gothicicého. Ale stavitelský rada Šmíd Domini«, takto: vahahaha dobo—hovado- to zamezil, dovozuje, ze tu nerozhoduje ahad mohohontehem — Dominihihihihi !« pouhá presnost slohu, nýbrz i jiné neménę S vrchu podotknuto, ze jsme z Lehnerova závazné dűvody zvlášt historické. I my po- kaucionálu nejpękuęjší písnę nastudovali. nechali jsme lidu písnę, které sice vší vady Zbývala tedy ješté úloha zpívati je s lidem prosty nejsou, ale pi•ece talc slušné, ze bez v kostele. Proto objednali jsme nękolik set rozpaku alespoń prozatím vedle staroceských Lehnerovýcli kancionálkű bez not a školákűm písní lidu ponechati se mohou, aniz obávati i lidem prodali. ioo výtiskű bez not zakou- se jest, ze by vkus lidu na bezcestí sveden peno z prebytku kostelních penęz, farní pe- a udrzen byl. Míním na pr. adventní písei'i cetí znamenány a polozeny na lavice kostelní »"l. nebe posel vychází«, postní »Jiz jsem k libovolnému jich upotrebení v chrámu dost pracoval«, Marianskou »Tisíckrát po- Pánę, aby se predešlo všem výmluvám zdravujeme Tebe«, rűzencovou »Zdrávas bud farníkű, ze nemohou do kostela spolu se nebes královno«, velikonocní »Giv bud nad starým velkým kancionálem nositi i kan- smrti vítęzitel«. " ádná z nich sice touiny cionálelc Lehnerűv, ze nemají penęz atd. staré není, není zádná z nich ani dorická Ackoliv mezitím vydán i kaneionál Kolískűv, ani frygická ani mixolidická ani eolická ba prece vęrní jsme zűstali Lehnerovę kancio- ani mollová, ale za to jest kazdá z nich nálu; vzdyt kancionál Lehnerűv męl i vy- alespai slušná. Povázíme-li mimo to, ze dání bez not, byl mnohem lacinęjší — stál vętšinou uz od dávných casű jsou zdomácnęlé, pouze i o kr, r. é., męl nękteré písnę, které ze nejstarší starcové uz za svého mládí se v Kolískovę kancionálku nebyly, byl právę zápalem je zpívávali, ze lid s dętinnou tak prozatímní jako tento a cinil ho tudíz témę~ radostí ocekává doby, kdy si je bude alespoń zbytecným; proto i zbytecným vý- moci zazpívati, ze je zpívaj e dnű své mla- lohám opatrnę jsme se vyhnuli. dosti a nevinnosti pripomenut bývá a takto Pomocí zpęvákű-školákű hravę naucili k dobrému povzbuzen : proc bychom chtęli, se ostatní školáci ve škole písním novým proc bychom smęli rázem je vymýtiti? Je-li a pomocí školákű a zpęvákű všech i ostatní však test nęjak pochyben bud po stránce lid v kostele. Farár totiz pri odpoledních mluvnické, prosodiské, bud po stránce litur- sluzbách Bozích patricné podav vysvętlivky, dické, nuze, opravte ho! Sil osvędcených dal prednę jednu sloku od školákű a zpę- máte na to dosti, jen dbejte, pokud mozno, vákű s prűvodem varhan zazpívati. Pak sám textu pűvodního; privęšuje-li však lid me- oddíl za cddílem, verš za veršem bez prűvodu lodii nęjaké kudrlinky, hlecitez ho jim od- varhan predzpęvoval, a lid po nęm pozpę- nauciti! Kdyz jsme zavádęli nové adventní voval — opęt bez prűvodu varhan, aby a postní písnę, tu pri obvyklých písních kazdou chybicku bylo lze pozorovati a otrásal se chrám stonásobným zpęvem lidu hned i poopraviti; tou męrou nad ocekávání zbozného, nadšeného; kdyz pak zavznęly ne- brzo, témęr hravę dovedl lid novou píseń povędomé cizí zvuky jako pozdrav z dáv- správnę zazpívati. Arcit pilnę dbáno, aby ných staletí, tu jako demonstrativnę mnohý všichni zpívali jednohlasnę, s patricným mlcel; ze však jsme vedle nových písní prízvukem, aby nekriceli, nýbrz mezaforte i staré ponechali, zpívá nyní lid se stejným zpívali, aby ani príliš nepospíchali ani príliš zápalem nové i staré, a bude-li kdysi za- netáhli; následující pak nedęle vše nálezitę potrebí zrušiti staré písnę, pűjde to uz bez opakováno a pak teprve nová píseű pri reptání a bez bolesti. sluzbách Bozích zpívána. Popatrmez i na píseń »Tisíckrát pozdra- Nez jako pri zpęvu figurálním, tak i pri vujeme Tebe«, o které puristé praví, ze zpęvu lidu šetreno postupu opatrného a opráv- prý to melodie pollcová. Kdyz se velkým nęných pozadavkű farníkű. Nevymýtili jsme davem patricnę zpívá, kdoz by nevędęl, ze rázem všechny obvyklé, lidu odedávna milé na lid neodolatelnę pűsobí, k pravé poboz- | ||||
|