|
| ||||
| ||||
|
-- 79 ---
nosci, k nadšení povznáší? Ano kdo tu hlasu jejich. Není lianbou priznati se ku z Cyrillistű nepredpojatých s to mocnému pravdę, ze síly k provedení toho neb onoho tomu doj tnu se vyhnouti? Arcit nepravým úkolu nedostacují; dojista ale hanbou jest tempem, nesprávnými prívęstky, nejapným plésti se do vęci, které dosti nerozumíš. prirvodem casto se kazí a zohyzduje, ale Kdyby tu bylo ještę našeho Krízkov- pres to vše není príciny ji zahoditi. Vzdyt ského, rekl bych: »Pozádejte Krízkovského!« která píseń, byt byla sebe velebnęjší, nedala ',e však Krízkovského uz není, nuze obratte by se karikovati? Vyvolte na pr. Krízl sl<ého píseń »Ejhle oltár Hospodinűv zárí», hlasu s ostatními mistry odborníky dílo to zpívejte anebo hrejte jitempem urychleným, provedl. Tím však nebudiz receno, ze by podlozte snad i text operetní, co jiného snad spolupűsobením, radou, zkušeností du- vám zbyde nez pękný marš? Anebo zapęjte chovních správcű a ucitelű se męlo pohrd- ji tempem »funtovým«, pridejte mezi jedno- nouti, a to uz z té príciny, ze snad mnohá tlívé verše ševcovské kadence, navęste ku- perla duchovní a církevní písnę v lidu našem drlinky a nesprávnosti a máte hudební ka- skryta, která dotud zádným kancionálem rikaturu! uschována není. Dejme tomu, ze chcete jásot nad vzkrí- Tim ale dojista tvrditi jsme nechtęli, ze seným Spasitelem zpęvem lidu vyjádriti a nový kancionál má býti jakousi sbírkou na ten úcel naprosto zrušíte píseń : »Alleluja ! všeho, co národ náš zpívá, nýbrz výbęrem, liv bucl nad smrtí vítęzitel« a nahradíte ji anthologií všeho, co dobrého, krásného a krásným, zajisté ale stríbrohlasým ulollem potrebného; aniz jsme se chtęli zastávati písní kancionálu Lehncrova, Kolískova, zda-li stanoviska, jakoby i nedűstojné, nejapné jste lid k pravé poboznosti povzbudili? Na- melodie męly zachránęny býti, jako na pr. opak ale ponechavše ji zároveń s choralem melodie písnę Lúrdské (vydané pred nę- staroceským nikoho ani Cyrillistu nepohor- kolika lety knihtiskárnou ct. 00. benediktínű šíte, slušnę-li se hrá i zpívá. Rajhradských); kdyz jsme ji poprvé slyšeli Jak mimovolnę pripadá tu zásada všeho nęmecky zpívati, tu mimovolnę vtírala se umęní, ze není dobre starou krásou pohrdati, myšlénka, ze pod tuto banální melodii ne- ale ze ani dobre není hejckati starou krásu sluší pozdrav andęlský : »Ave, ave, ave, na úkor nové, moderní. Nad to i dluzno Maria!« nýbrz zase nęjaký banální text, v pamęti míti, ze zpęv lidu v chrámę není jenzby alespoń prízvukem k ní se hodil. pouze pro hudební esthetiky snad polo- Kdyz asi pred 4—5 lety shromazdęni vzdęlané anebo premrštęné. Podobá se pu- jsme byli na sjezdu Cyrillistű v Brnę a rista zakrnclci, jenz švarnému šuhajovi bere výkonűm rozlicných sborű naslouchali — ac rűzovou, rozmilou panenku a dává mu za nás po nękteré stránce málo uspokojily — ni krásnou, stríbrovlasou starenku. Pozor tu mnozí úcastníci chválili sice, ale zároveń tedy na škodlivý, nerozumný purismus a jako na omluvu pravili: »Inu, to je v Brnę kteroukoliv jinou výstrednost, jez jako cizo- to není na venkovę! V Brnę mají výbęr pasník na kazdou reformu se vęs!! sil, ale u nás na venkovę to nejde ! « Téze opatrnosti bude zajisté zapotrebí Arcit s takovým pessimismem nikdo pri úpravę nového definitivního kancionálu reformu hudby chrámové neprovede, aniz biskupství našeho. Ra i v mnohé ostatní cokoliv jiného dobrého. Rekne-li duchovní prícinę 1< provedení díla tak dűlezitého a správce anebo riditel kűru uz predem: zavazného ti•eba opatrnosti nevšední. Vzdyt »Vono to nepude !« a pricinili se pak, aby tu nedostací dűkladná, všestranná znalost to »nešlo<<, pak by vęru divy a zázraky se bohovędy; netoliko vędomosti a nadání jaty« díti musely, aby to »šlo«! Jest sice prav- kozpytce a básníka, netoliko znalost odborné divo, ze zpęvály z rukávu vytrepati nelze; literatury cesl<é; nedostací hudebník, který ze to ale műze »jíti«, ukázali jsme na prí- dovede zahráti nęjakou tu trochu na harmoniu kladę naší obce. Daleko jest od nás, stavęti anebo na klavíru, druhou trochu na houslích, pűsobení naše za vr_or, aniz popírati se od- tretí trochu na hrdlo a z theorie hudby zná vazujeme, ze jinde za stejných okolností také nęjakou trochu. K úcelu tak závaz- více provedli anebo provedou, ze by jiní nému treba mnoholetého studia, mnoholeté na našem místę více provedli. Aniz jsme zkušenosti, ustálenosti a zralosti názorű, hu- pro slávu pűsobení své na odiv postaviti dební znalosti všestranné a dűkladné hu- chtęli (vzdyt to pouhá malickost!) a proto dební znalosti odborné. Ba 1< tomu treba ani zádného jména neuverejnili. Chtęli jsme odborných vędomostí netoliko jednoho znalce, toliko ukázati, ze pri dobré vűli a pri nę- nýbrz pokud mozno všech odborníkű našeho jakých schopnostech reforma hudby clirá- zpęvného národa anebo alespoń rady a sou- mové bez velké obtíze provésti se dá. | ||||
|