|
| ||||
| ||||
|
— 86 —
Myslíme, ze nebude na škodu, uverejníme-li ob- s námi za týmz úcelem pracují, za Apoštolské Po- sah oné adressy: zehnání. »Svatý Otce!« V l:ímc dne 18. srpna t89o.« Predsednictví »Shromázdęn[ pro hudbu posvát- Za predsednictví Shromáidęní Soavského : A n g e l o nou«, jet bylo slaveno v Soave, v zárí minulého d e S a n t i S, J. Presidente. — Za Výbor huctUy po- roku, a »Výbor stálý pro hudbu posvátnou v Italii svátnę v Italii : G i u s e p p e G a 1 i g n a n i. Presidente. touií sloiiti k nohám Vaší Svatosti akta (Atti oficiali) Jeho Svatost uchopiv se zmínky o filosofii sv. onoho shromázdęní, a to také ve jménu všech tęch, Tomáše Aquinského, rozhovoril se myšlénkami vzne- kterí se ho súcastnili, a všech tęch, kterí patrí ku šenými o vztazích, které műie a musí miti zdravá jmenovanému Výboru. filosofie se svobodnými umęními vűbec a s posvátnou Pohnuti byvše povzbuzením, jet tolikráte Vaše hudbou zvlášt. Mezi jiným poznamenal, ie zdravá Svatosf, jako nejvyšší stráice liturgie a jako vznešený filosofie nás ucí pozorovati všechny vęci cíle cíle, pro mecenáš vęd a umęni, rácila dáti pęstitelűm oné dű- který jsou ustanoveny, a pro který se jich uzívá, lezité cásti liturgie, jez jest posvátná hudba, usnesli .,Kdyby se męl stále pred ocima,« vece sv. Otec, jsme se v oné schűzi pracovati se všech sil svých, »cíl, pro který je hudba (musica) pripuštęna clo ko- aby ptání Vaše, pokud jest to mozná, se spinila. stela, bez obtíze zpozoruje se ihned, co tomuto umęni, A ucinivše slavné a verejné prohlásení, ie se piidriíme jako umęní posvátnému a liturgickému, je potrebno ve všem a pro všechny prípady bez výjimky moudrých a vhodno. Spustí-li se však s oci tento cíl, snadno predpisű Vaš{ Svatosti a posvátných kongregací lZ!m- se zavede v politování hodné zneuctęní a znesvęcení; ských strany hudby církevní a liturgické, snazili jsme umęní v kostele piestane býti pgsvátným a konecnę se v témie shromázdęní urciti dobre program svého musí klesnouti také i po pouhé stránce umęlecké,« spolecného jednání, aby odpovídalo dotceným predpi- Pripojil potom, ze prűvodcím bezpecným, aby se sűm, zpűsobilo v cirkevn[ hudbę návrat k duchu mohla posvátná hudba dle tohoto svého vznešeného v pravdę liturgickému a zároveű uchovalo nám cest cíle v praxi provésti, jest n á s 1 e d o v a t i v k a i d é pravého umęni Italského a 12ímského. vęci soudu a p~edpisű Posvátné Con- Pri této prileiitosti osmęlujeme se sloziti k nohám gregace Obradűv, ponęvadz tęmto nej- Vaší Svatosti skrovný svűj casopis, ve kterém se sna- vyšším autoritám patríprávo rozhodo- zíme hájiti a šíriti naznacené zásady a sbírati ke svému vati ve všem, co se týce boltosluiby, potęšeni zprávy onoho dobra, kterého, byt zdlouha, jeho Svatosf tázal se potom, co obsahuje program prece ne bez úcinku se nabývá ve mnohých diecésích Výboru o této vęci a zejméus o zpęvu gregoriánském, Italských za pomoci a podpory nejdűstojnęjších bi- chtęje, aby mu byly piecteny paragrafy S., 9., to., skupűv, cetného knęzstva svętského i reholního a jez zni následovnę: cetného poctu výborných mistrűv a skladatelű hudby 5. Nejvyšší správce liturgie katolické pro veškeru církevní. Církev jest hlava Církve. Na nęm závisíce mají Máme pevnou dűvęru, ie posila, která se nám týi úrad biskupové ve svých diecésích. Ustanoví, dostává stále z Vašich vznešených úst, nám dodá anebo predpíše-li tedy nejvyšší moc ctrkevni bud sily a odvahy, abychom pokracovali ve svatém pod- sama nebo pomocí snęmű všeobecných a kongregací niku premáhajíce nesnadné obt12e, jet se nám stále itímslcých nęco o liturgii a jejich jednotlivých cástech, v cestu staví. má v tom úpiné a neodolatelné právo a všichni Vaše Svatost v pamęti hodné encyklice, ve které musí zachovávati její slovo jako zákon. Totéz platí nabádala k obnovení studia pravé a zdravé filosofie, pomęrnę o predpisech biskupűv a snęmű provinciál- rácila vyrknouti tuto myšléuku, ze »svobodná umęní ních. Umęlec církevní (kostelní) musí tedy býti hlu- z obnovy filosofie, jet jest vęda, která všechny rídí, boce presvędcen, ie jeho umęlecká skladba nemUe bráti budou nový iivot a nového ducha«, a potvrzo- dostati nikdy jména »p o s v á t n á« (sacra), neodpo- vala tento náhled zkušeností všech vękűv znamenajíc, vídá-li takovým predpisűm.L této príciny my prijí- ie »tehdy nejvíce kvetla svobodná umęní, kdyi se máme jednoduše a bez výjimky, co Církev predepsala udrzovala ve vší zachovalosti, a bez pohromy dűstoj- a predepiše o hudUé posvátné, zavazujíce se ze své strany, nost filosofie a moudrost jejího soudu, a ie lezela za- ze, co nejlépe budeme moci, snaziti se budeme v plat- nedUácia a skoro v zapomenuti, kdyz filosofie klesla, nost uvésti právo, jet Církev má, aby ji v této prí- byvši v bludy a nejapnosti zamotána.« cinę bylo posloucháno. My ve své malickosti jsme si predsevzali zasvętiti 9. Na znameni úcty dekretűm Svaté Stolice a veškeru svou práci, aby tato nadęje Vaši Svatosti, co posv. kongregace obradűv, a zejména dekretu ze dne se týce umęní liturgického se stále lépe a lépe na- 26. dubna 1883, zavádíme v praxi a míváme v ko- plílovala. stelích choralních knih, vydaných pécí a autoritou Dękujíce Vaší Svatosti za vznešenou ochranu, téie posvátné Congregace, ponęvadi jedinę tyto ob- které jsme ai do nynęjší doby potívali, líbáme po- sahují zpęv authentický a vlastní Cirkvi ltimské. kornę Posvátnou nohu prosíce pro sebe, pro své ro- 1o. Ponęvadi však jest naši povinností pęstiti a diny a pro všechny pęstitele posvátné liudby, kterí rozširovati studium všeho toho, co se týce historie, | ||||
|