|
| ||||
| ||||
|
— 87 —
Mo s hloučkem dobrých zpěváku bylo by možno provozovati skladby e í r k e v n í všeho druhu s velmi dobrým úspěchem a nezdílím nikterak náhled, že by dosavádní sbor naprosto nestačil. IIhtk tak jako tak do chrámu nepatří. Kdyby na sesílení sboru užilo se peněz, kterými nyní instrumentalisté se vydržují, sbor sesílený krásně a dojemně by vynikal v posvátných prostorách velechrámu. 0 tom každého mohla přesvědčiti i tato nezdařená produkce. Ovšem bylo by potřebí pilného cvičení a mnoho zkoušek, které ostatně snadno lze konati, jelikož hoši spolec"ně u kapelníka bydlí. Ovšem by pak i kázeň pod přísným dozorstvím prefekta musela se podobati kázni na prebendě zpěvácké v Řezně, v Olomouci neb v staro-brněnském klášteře. Byl-li sbor zpěvácký příliš slabý, byl orchestr dosti četně obsazený příliš silný, tak že zpěvy takměř ustavičně udušoval a kryl. A přec má býti orchestr p o u h ý m p r ů v o d e m zpěvu. Zde však orchestr samostatně vévodila zpěv sborový při tom neobligatním býti se zdál. Pravý to převrácený svět. 0 umělecké a vzletné přednášce nebylo ovšem ani řeči. Skladba s v ě t á c k á provozovala se ř e m e s 1 n i e k y. V celém provozování patrně se jevilo, že jako zpěváci na modlitbu si ani nevzpomněli, také hudebníkútn ani Na mysl nepřišlo zbožné Boha uctění. Bylo viděti, že pamatují toliko na zaplacený úlzol, aby od 11 -12 hodin v hraní se cvičili a pak pokojně se rozešli. Lcdabylýnt provozováním zkazí se skladba jinak i vážná, čím více tedy skladba takového ducha, jakou byto nám poslouchati. Šeredné vložky pomijím mlčením. — Jak mile pookřálo srdce i mysl, když s kuru dozněl poslední akkord a duchovenstvo zapělo velebné ,Pange lingua" s průvodem varhan ! Jak velebně zněl prostý zpěv jednohlasý po těkavé směsici hudby světácké ! V o 1 b o u i p r o-v e d e n í m takového programu k podobné slavnosti osvědčil p. kapelník J. Škraup, že jednak nemá ani pojmu o nynějším hnutí opravném v oboru církevní hudby, jednak že jest ku pro-vedení takového díla ?cela nezpůsobilým. . Duchovenstvo tak četně shromážděné z veškerých končin vlasti očekávalo v slavnostní den skladba d ú s t oj n o n a c í r lc e v n í, a hlasitě reptalo nad takovou oslavou (?) jubilea arcipastýřova. V jednání takovém jeví se nešetrnost a lenivost. „.lak se vám líbila dnešní mše ?” tázali se ntne mnozí kněží na zpáteční cestě z kostela do paláce arcibiskupského, kam všichni vrchního pastýře doprovodili. „Byla to kočičina!” Kdybychom takové nešetrnosti jen ve snách byli se nadáli, nebyli byeltom opominuli učiniti pokus ku dovolaní, abychom na ten den s ochotnickými našimi sbory důsio.jnott skladbu církevní provozovati směli. Cudná, očištěná, vznešená architektura velechrámu Svato-Vítského styděla se dne 15. srpna za odrorliloa sestro, když ji bylo poslouchati sesvětačenou hudbu kostelní, Jest-li že v ostatních odvětvích umění církovního připouští se přesný sloh ve slavném velechrámu, kterak vedle toho možno na kůru trpěti cop ? Lehner. Z Prahy, dne 10. záH. (Druhá výroční slavnost v chrámu Páně sv. Š t ě pán a.) V čísle 3. 1. r. přinesla „Cecilie” malou zprávičku o tom, že opět jeden kůr pražský jest očištěn a počet pěstitelit důstojného zpěvu chrámového rozmnožen o nového bojovníka a sice o p. Smolím, ředitele kůru u sv. Štěpána Ku konei zprávy té zvoláno bylo zdař Bůh ! Dle všeho se zdá, že přání to se splňuje a že Bůh zdaru dává. Ovšem sbor zpěváků nevzrůstá valně, čemuž se při nynějším postavení ředitele kůru diviti nelze. Avšak čeho dosíci nelze mohutností sboru, to hledí nahradit p. ředitel kúru alespoň precisností přednášky. Že snaha p. ředitele jest opravdivá, toho podal nám nový důkaz na den narození P. Marie, o drahé výroční slavnosti chrámové u sv. Stčpána Aby snad i lhostejnější více roznítil a odpůrcúm — neb i těch se dosud zde nalézá — dokázal, čeho lze i bez bubnů, lesnic a fagotů dosíci, pozval si sbor karlínského chrámu Páně. Provozována mše a Salve regina od Steltle-ho. Obé cenou poctěná. Offertorium a Ave Maria od Liszta, Introitus, Graduale a Communio gregoriánské, Pango lingua pak od Palestriny. Sbor svatoštěpánský spojen jsa a podporován výtečným sborem karlínským a výborným doprovázením na varhany p. Jos. Cainerem, tamním varhaníkem, provedl všecky částky nad míru zdařile. Zvlášt krásné bylo „Incarnatus est” a Lisztovo Ave Maria, podobně i Agnus Dei. Kyrie eleison upamatovalo mne mimovolně na krásná slova Bosueta : „V okamžiku tom (při kyrie) pomysli si, jakoby veškeré lidstvo s tebou před velebností Boží v prachu leželo a o milosrdenství prosilo Boha milostivého, který jen proto na svět přichází, aby milosrdenství prokazoval” – Než nedobře jsem se vyjádřil Kyrie ono od spojených sborů provedené nepřivedlo mi pouze slova Bosuetova na mysl, ono mi je i co nejlépe znázornilo. Bylo mi, jakobych nejen slyšel, nýbrž i viděl ty sbory dítek, žen, mužů a starců, jak před trůnem velebnosti Boží na tvář se vrhají a jeden přes druhého v přelíbezné a ladné směsici úpěnlivě volá: Pane smiluj se nad námi. Kyrie eleison. | ||||
|