|
| ||||
| ||||
|
-87
dęjin a archaeologie posvátné hudby, schvalujeme a Milerád posýlám Vaší Dűstojnosti tyto zprávy, odporucujeme všechno, co za úcelem vzdęlání se koná které, doufám, rádi uvidí naši pilní Cyrillisté ceští, od ucených archaeologűv naší doby v pűvodní formę jako je s jásotem uvítají obnovitelé pravého církev- melodie gregoriauské; zejména poncvadi jsme pre- ního zpévu v Italii, Oddanost pęstitelű hudby posvátné svędceni, ie takové studium piispívá nemálo k pra- v Italii ke Svaté Stolici a ke Svatému Otci snad ještę vému vykládání a piednesu (interpretaci a exekuci) více upevni lásku našich Cyrillistű ke Stolici sv. melodií obsazených v authentických knihách.» Petra, a povzbuzení, které dal sv. Otec, slavný Me- Jeho Svatosi ukazuje se úpinę spokojeným s tę- cenáš všeho umęní Lev XIII,, Italűm ku vzdęláván[ mito predsevzetími, mocnými slovy vyjádril své roz- liturgické hudby, rozníti i naše milé Cyrillisty, aby horlení proti onęm, kterí nedávno ve francouzském s láskou ku vęci tak krásné a svaté a s píli pokra- casopise »Le Matin«, nejsouce spokojeni onou svo- covali, v reformę hudby chrámové premáhajíce statnę bodou, kterou Svatá Stolice jii povolila a chce, aby prekázky, jez se jim pri jejich pilné a namnoze mra- byla stále zachována, co se týce volby chorálních vencí takorka cinnosti v cestu staví. knih pro praktickou potrebu kostelű, odváiili se ha- Pro ty, kterí znají trochu zpűsob, jakým se bere niti se ziejmou drzostí jednání Svaté Stolice a posv. hudba chrámová v Italii, budou miti tyto zprávy i ji- kongregace oHadűv. nou cenu; snad se potęší nadęjí, ie onen Výbor pro Svatý Otec ještę dlouho se vyptával podrobnę hudbu posvátnou v Italii se priciní, aby z krásných na ostatní cásti programu a na pokroky, jaké ciní posvátná hudba v Italii. kostelű Italských, a na prvním místę 12ímských, se odstranil onen theatrální a nekonecný zpęv, a na Mistr kavalír Gallignaui vycházeje od audience mistę jeho zaveden byl pravý zpęv, duch liturgický nemohl se zdrzeti projevű podivení iivého, které dűstojný pro dűm Pánę a dűm modlitby. v nęm vyvolala neobycejná dobrota a laskavost Jeho Svatosti a zájem, který bere Svatý Otec na dílu, je- Dostanu-li dovolení, abych si mohl odbírati Mi- mui vcele vévodí slovutný mistr. lánský casopis »Musica Sacraa, budu pilnę stopovati Pęstitelé a ctitelé církevni hudby v Italii se jistę pokrok reformy hudby chrámové v Italii a bude-li potęší tęmito potéšujlcími zprávami. My, jak jsme si to práti Vaše Dűstojnosti, rád bych ob cas našim jii napied rekli, podali jsme je trochu rozsáhleji ceským a pilným Cyrillistűm podle své moznosti a také z té priciny, ie jsou výmluvnou odpovędí fana- podle casu o dűleiitęjších pokrocích zprávu podal tickým dopisovatelűm casopisu »Matin« poucujíce je, v Cyrillu ") j ak by se męlo postupovati ve vęcech tak jemných a V Trevi, dne 25. srpna t59o. zároveii choulostivých, jez se tak zblízka týkají Au- Jan Budar, tority církevní, jako jsou zálezitosti posvatné hudby, chovanec ceské kolleje v ltímc, chceli se v pravdę dojíti úcelu, aby se dobie pęstila a rozšUovala. *j "Zprávy budou velevítány. FEUILLETON. Z M Ý C H P A M Ę T 2_ Cyrillistűm pro radost napsal Dr. ReGdOlf Montalaus• (Pokracování.) Rozpovídaný slonka, vida, jak jeho vy- vędí, zase hlavní solo, a ještę bych rád pravování v Rozlcu pűsobilo, męl patrnou pred tím obešel ves pro trochu toho Bo- chuti rozkládati své rozumy ještę dále; v tom zího nadęlení.« však hodiny zacaly bíti devęt. »Jen at to své solo dobre provedete«, Pri prvním uhození starý Cvancara se- škádlil ho otec zertem. bou trhl a rychle pohledęl na ciferník. Za- »I nebojejí se, pantatínku, takové tóny kýval šedivou hlavou, vyndal z kapsy svého ani slouha v Parízu nevybere jako já«, uji- kozichu smackanou huńatou cepici a v obou štoval Cvancara otce zce!a do opravdy. rukou ji roztrásaje, aby si ji pohodlnę na »To vęrím«, smál se otec. hlavu vraziti mohl, pravil: »Ja, ja, má pa- Mezi tím prinesla matka na ošatce slou- nenko, já bych vám mohl povídat historie, hovi nęjaké dárky, k nimz otec hrst šajnii ze by vám vlasy stály jaleo špejle, ale dnes pridal, »Zaplat Pán Bűh, pantatínku — nadęl uz není na to kdy; však já vátu toho jindy Pán Bűh, pańmaminleo«, dękoval slouha za povím víc. Odpustęjí, pantatínl~:u, ze jiz hojné podarování, které do široké kabely musím jít,« obrátil se k mému otci, omlou- nasejpal. »Pa, Rudolfku, pa, jen hezky hrál vaje se jako nęjaký vzácný, pozvaný host, — nęjakou tu veselou si zahrajeme spolu »já dnes mátu o pűlnocní, jale to beztoho az o koledę, a prišel dnes s pantatínkem | ||||
|