|
| ||||
| ||||
|
— 88
na pűlnocní starého Cvancaru poslouchat, Pídil jsem se dlouho po melodii této jak bude dnes v kostele troubit.« zvláštní extravagance, az jsem se jí šYastnę Dav asi pętl~ráte za sebou dobrou noc dopídil. Je to prasprostá melodie, která se štrachal se ku dverím. »A ten tanec si pohybuje v tríctvrtecním taktu a pripomíná nechte az na masopust,« pravil, otáceje se jodlování Tyrolákű nękde v knajpę. ve dverích na Rozku. Kdyz pan farár toto »ite« spustil, nikdo Konecnę byl venku ze dverí, které za ani nedýchal. Za to ale »Deo gratias« za- ním Rozka ochotnę zavrela. hrmęlo v tétéz dudavé melodii, az se kostel Starý Cvancara míval skutecnę o pűl- otrásal, ponęvadz kazdý prítomný v radost- nocní solo zvláštního druhu. Kdyz bylo ném rozjarení kricel, co jen lirdlo stacilo Kyrie dozpíváno, nastalo hrobové ticho; kterýzto opravdu huronský rev predešlý slouha pak stoje v hlavních dverích na práhu, pan ucitel na všechny rejstríky doprovázel. zacal slavnę troubiti dvanáct. Knęz u oltáre Pozdęjší pan farár ale zpíval »ite« dle litur- zazpíval »Gloria«, pan ucitel na chore spu- gického nápęvu a pozádal pana ucitele, aby stil pleno, a jásavé intrady zaznęly na uví- pęknę dle téhoz liturgického nápęvu odpo- tanou památce narozeného Spasitele. Do vędęl. Nic naplat! Lidé si »deo gratias« všech prítomných vjelo v tu chvíli zvláštní dle staré melodie oddudali a dupajíce si nadšení. Lid v natlaceném kostele zacal se takt prehlušili i zpęváky na choru, i var- hýbati jako viny, jazyky se rozvázaly a na- hany. O panu farári pak roztrušovalo se, stal hluk jako na trzišti, ve který se mísil ze prý ani v narození Krista Pána nevęrí, krik rozjarených klukű pred lavicemi, kterí kdyz nechce o svaté noci dudat. Teprve radostí se dali do skákání a pak obycejnę rázná opatrení, jichz se chopil na zádost také do pranice a nękdy do takové pranice, pana faráre patrimonialní úrad, odstranily ze musil na nę ze sakristie vybęhnouti ko- tento zakorenęlý nešvar. stelník s karabácem. Ani by clovęk nevęril, jak houzevnatę Nedivím se tomu. Jak Plutarch, Xeno- lid na starých zvycích lpí a jak se rozbourí, phon, Herodot vypravují, rozplamenil zvuk kdyz se odstrańují. polnic vojíny recké v boji az k nejvyššímu Povím o tom nęco ze své zkušenosti. stupni zurivosti. A král dánský, Erich, byl Mnozí z milých ctenárű se na to pa- divokou synfonií na harfę tak podrázdęn, matují, ze ještę pred triceti lety, kdyz se ze nękolik lidí zabil, nacez pal-, za pokání męlo dávati pozehnání s monstrancí, dálo do svaté zemę putoval. Coz divu, ze jásavý I se to tím zpűsobem, ze knęz Sanctissimum zvuk rohu, trub a kotlű nadobycejnę rozjaril vystavil, incensoval, nacez vzav monstrancí v této památné chvíli prosté vesnicany. Co do rukou obrátil se k lidu a zacal za jem- jsem cetl a co mi vypravovali ocití svęd- ného prűvodu varhan intonovati: »Pange lvové, ze se dęje dne I. máje nebo dne lingua gloriosi.« Chor vpadl a verš dozpí- Ig. zárí v kathedrale Neapolské v té chvíli, val. Na to intonoval knęz verš druhý, který kdy zacne vríti v nádobce krev sv. Januaria, opęt chor dozpíval. Pak intonoval verš tretí, totéz dálo se po dlouhá léta o pűlnocní stále stoje nepohnutę s monstrancí v rukou. v našem kostele vesnickém. Jiz starí dęde- Tretí verš zpíval chor do polovice. Slova ckové o tom vypravovali, ze se tak dálo za »sit et benedictio« zpíval pak knęz opęt jejich dętství. sátn a dával pri tom se Sanctissimum po- Lid se na tento den tęšil, a zle se mu zehnání. vzpęnila larev, kdyz chtęl pan farár tento Kdyz pak snęm církevní království nešvar, jímz bezuzdným tempem projevo- Ceského tento usus, vlastnę abusus prísnę vali svou radost z narození Pánę, odstraniti. zakázal a narídil, aby se vše dálo tak, jako Męl pan farár dost práce s tím, aby od- nyní se to dęje, rozkvasily se mysle lidu stranil dudavé »ite missa est« a responso- tou męrou, ze houfnę lidé z kostelű Praz- rium na to, jak to jeho predchűdce cinil a ských odcházeli, necekajíce na benedikci a trpęl. Predchűdce jeho naucil se tomuto, ostre hubovali na odstranęní predešlého zajisté neslýchanému ;»ite« od faráre Své- zvyku. Já sám, byv tenkráte v parvę a rnyslického, Václava Doublca, který pozdęji slyše hubovati jiné, jsem také na to hubo- jako pensista v Domazlicích zemrel a který val a vida z kostela odcházeti jiné, jsem 13űh ví kde tento podivný zvyk sebral. také z kostela utíkal. (Pokracování). ®" S hudební prílohou císlo 11. CYRiLL« vychází vzdy 15, kazdého męsice. Predplatné, které ciní poštovní poukázkou na celý rok 2 zl. 20, kr., píijimá redaktor F. J. Lehner v Harlinę. Reklamace budtez zasýlány do expedice v Aka- demii krestanské v Praze (Ketęzová ulice c, zz;). Nákladem vydavatelovým. — Knihtiskárna »Politiky« v Praze. | ||||
|