|
| ||||
| ||||
|
— 95 —
vých narázek v jeho Postille soudím, také se na pana ucitele osupil, ze chce ta'.covou v Nęmcích, o tak zvanc rn »Oslovském starobylou, krásnou a dojímající památku svátku«. Necetl jste o tom niceho? Nuze odstraniti, lidé pak, kdyz se toho dozvę- slyšte. dęli, co pan ucitel zamýšlí, prolilašovali, Jiz od devátého století konávala se ve jakkoliv mají pana ucitele moc rádi, ze mu svrchu uvedených zemích zvláštní slavnost, prece i na sobotalesu i na mimorádných nazvaná »Festum asinorum«, na památku príspęvcích do kuchynę utrhnou, kdyz jim útęku Krista Pána do Egypta. V męstę tu radost pokazí. byla totiz vybrána nejkrásnęjší dívka, které Nejvíce však ze všech zuril slouha. Ten dali do nárucí dętátko plénlcami ovinuté a celý rozcertcný se dokonce rozbęhl na pana posadili ji na osla, co nejnádhernęjšími ca- ucitele, který právę hlasy k Haydenovę pa- brakami ozdobeného. V slavném prűvodu, storálce rozepisoval a pűl tretí hodiny mu jehoz se súcastnilo duchovenstvo i prední vykládal o své slouhovské dűstojnosti, mezi notability męstské, vedli oslíka do hlavního jiným s velikým pathosem volaje: »Já, pa- chrámu a postavili jej v presbytári pred stýr Matęj Cvancara, jsem o svaté noci oltár. Na to zacala slavná mše. Zpęváci na první osoba v kostele!« chore pak pred Kyrie, Gloria, Credo atd. Pan ucitel se šelmovsky usmál. ze vší síly po oslovsku zarvali iá—iá—iá a kdyz se osel pred oltárem stojící tímto »Nic se nesmęjou,« zlobil se Cvancara, krikem rozhýkal, nastal mezi lidem v kostele zpozorovav úsmęv pana ucitele, »je to ohromný jásot, krilc a vrava, a kde l:do pravda! A jak pak ne, kdyz jo! Prám (pra- kricel »iá«, co mu chrtán stacil. Místo ob- vím), komu zvęstovali andélé narození Pánę vyklých responsorií »Amen«, >,Et cum spi- nejdriv? co? Koho posílali do Betlema nej- ritu tuo« odpovídalo se »iá«, Aby pak míra prvé? he? Pastýre, prám, pastýre! Roz- této osloviny byla dovršena, i knęz místo umęjí? A pastýi•i vidęli Jezíška ze všech »ite missa est« tril:ráte z piných plic za- lidí nejdrív, drív nez všichni ucitelové, I:teré hýkal »iá—iá—iá«, nacez lid místo »Deo Kristus Pán beztoho nemęl rád.« gratias« téz trikráte zarval »iá—iá—iá«, »Oho!« ozval se pan ucitel podrázdęn. po cemz pak zpívána byla latinská píseń »Co oho!,< vskocil mu do reci rozlcurá- ke cti pana osla ve valcíkovém slohu kom- zený Cvancara, »je to pravda! Iládal se ponovaná. »In fine Missae, sacerdos, versus Pán Jezíš nękdy s pastýri? Nehádal? ad populum, vice Ite missa est, ter hinhan- A s ucitely se furtumfurt hádal. Hned jalo nabit : populus vero, vice lleo gratias, ter mu bylo dvanáct let prišel mezi nę a j uz respondebit Hinham, hinham, hinham.« Tak se s nimi vadil, jak je to v svatém evan- znęl výslovný predpis. geliu psáno,« Járku, co tomu ríkáte neznámý pane iá, »To tam není psáno« rozkrikl se pan ci pardon, chci psáti I. A., ze jiz pred sta- ucitel. lety místo »ite missa est« zpívala se za- »At je to tam psáno nebo ne, je to cátecní písmena vzácného vašeho jména, a pravda,« prekrikl ho Cvancara, »já si to vęru, ze proti tomuto oslímu surrngatu »ite« vymluvit nedám. Já být císarem pánem, já jest opravdové »ite« v dudavé melodii, o bych se o to postaral, aby męl slouha o nęmz jsem minule vypravoval, az moc ne• vánocích v kostele cest, která mu patrí. V la- vińoucké. vici za mrízkami hned vedle oltáre by musil Po tomto prislušném responsoriu na ne- sedęt, aby ho celý kostel vidęl a prostreno pi-íslušnou invokaci vrátíme se k našemu by musil mít cervené sukno, jako Tuchomęr- vypravování. ský pan derechtor, kdyz prijede do Chval Panu uciteli Houzvickovi se troubení na pout.« slouhovo v kostele pranic nelíbilo; huboval »S vámi není zádná rec,« rozmrzel se na nę jiz týden pred vánocemi a týden po na Cvancaru pan ucitel. vánocích. Mluvil o tom s panem farárem, »Coze? se mnou ze není zádná rec ?« zádaje ho, aby to zakázal, ale pan farár jsa zalomil Cvancara rukama nad hlavou jako jiz syt krikű s odstranęním dudavého »ite« kulový spodek; »prám, je to v celém sva- a maje za jiné beneficium zadáno, rekl, ze tém písmu nękde psáno, ze by andęl mluvil se jiz do toho plésti nebude. s nęjakým panem ucitelem? Ale ze andęl Pan ucitel obrátil se tedy na rychtáre mluvil s pastýri, to se v svatém evangCliu jakozto na prvního slouhova pána, ale rych- cte. A myslejí, ze by tahový veliký pán, tár, který męl beztoho na pana ucitele jako je andęl, s pastýri mluvil, kdyby s nimi svrchu, ze ho nechce pouštęti na chor, zle nebyla rec?« | ||||
|