|
| ||||
| ||||
|
-- 51 -
Palestrinovu zeela nepříznivou. Nikoli nedostatek, nýbrž přebytek akustiky. ,IJobermass an Akustik," pravil výtečný Steinmeyer, varhanářský umělec z Oettingen, té věci veliký znatel, když při pražské jedné návštěvě jsem jej požádal, aby poradil, bylo-li by možno varhany naše vyléčiti. Na zmírnění citelné této a škodlivé zpěvu dobrého překážky, po-koušel jsem se jíž o všeliké experimenty. Dosud však žádný experiment nepomohl a také již nepomůže. Kůr pro zpěváky jest příliš vysoký. Kdyby všichni zpěváci u mřížky obráceni do kostela po celé šířce kostela v jedné čáře na kůru stáli, jest sice zpěv v lodi poměrně velmi silný, tu však soused souseda neslyší, poněvadž hlas ve velkých prostorách mizící, více se nevrací. Mají-li tedy zpěváci sami sebe slyšeti — a to zejmena při vokální hudbě bez všelikého doprovázení jest nutností nezbytnou — musí sbor těsně v malém kotouči a to v pozadí na jedné straně kúru státi na zvláštním podium za tou příčinou tuto zhotoveném. Takovým nutným rozestavením ztrácí se však celá polovička síly v lodi kostelní. Druhá polovička zůstává pod klenutím v hořeních prostorách chrámu, tam viny s kůru k absidy se vinící setkávají se s vinami od absidy se vracejícími, křižujíce se v rozličných bodech. Je-li skladba bohatě figurovaná, jako v každé Palestrinově mši, kde hlasy křížem se proplétají, křižují se též viny vzduchové a zpěv mnohdy stává se směsicí nesrozumitelnou. Čím bohatější a rychlejší jest figurace, tím větší ozývá se v lodi zmatek a směsice. Jen věty polyfonní, zpívají-li se pomalu, bývají zcela jasné. Tu pak zase musúne se vyhýbati náhlému crescendu a zejmena decrescendu. Následuje-li po „forte” náhle „piano”, a neudělá-li se mezi oběma značná přestávka, splyne dole doznívající forte s pianem započatým a následek obélio jest prazvláštní velmi neurčitá směsice obou akkordů. Poměrně zní zpěv figurovaný v lodi nejpříznivěji, když sbor zpívá dole za oltářem. Ozvěna sice ani tu neztrácí se, jest však o něco slabší. Zřetelně neozývá se figurace ani na jediném místě celého chrámu, ač některé body pro poslouchání jsou přece příznivějšími. Zpívá-li se však na kůru, nejjasněji jest slyšeti zpěv v lodích postranních, velmi však slabě; zpívá-li se za oltářem, tu opět nejvýhodněji se poslouchá v hlavní lodi a sice v prostoře mezi dveřmi a poslední lavici. Je-li chrám lidem napiněn — a to při velkosti prostor bývá jen na veliké slavnosti několikrát do roka — přibývá jasnosti; čím prázdnější jest chrám, tím značnější jest neurčitost figur. —Kdo tedy sloh Palestrinův sboru karlínského posouditi chce, musí si dojíti do zkoušek. V kostele ho nikdy jasně neuslyší zpívati. Za to však jest chrám karlínský pro chorál jako stvořen. Chorál má jen melodii, a ta v chrámových prostorách mile a mohutně se rozléhá, zejmena, spívá-li sbor dole za oltářem. Zdá se, jakoby jednoduchost slohu románského shodovala se s jednoduchostí chorálu. Mně pouhý chorál při všech službách Božích by1 by ustavičně milým. Nelze však upříti, že stálé zpívání pouhého chorálu jiné by unavovalo a jedno-tvárnost poněkud a jednostrannost plodilo. Proto i při velmi nepříznivé akustice jest nám přece k vůli všestrannosti provozovati také skladby polyfonní. Čím více v nich převládá melodie, kterou ostatní hlasy harmonicky více neb méně doprovázejí, tím příznivěji se v lodi poslouchá. Nejvíce škod trpí u nás sloh Palestrinův. Až tedy opětné slaviti budeme příští slavnost Cecilianskou, budeme u sv. Cyrilla a Methoděje zpívati jen chorál. Palestrinu pak v některém z pražských kostelů, který vyniká příznivou akustikou. Tolik hostům mše ,Aeterna Christi munera" na srozuměnou a k orientování. Znajíce do podrobna veškeré tyto poměry akustické, zpívali jsme o slavnosti Cecilianské dole za oltářem, při bohatší flgurací tempo jsem zdržoval, náhlého odstiňování sbor se vystřídal — zkrátka, co se dalo dělati, aby skladba v lodi podle možnosti jasněji se poslouchala, nezanedbalo se. Nepříznivou akustiku jsme ostatně my zpívající nezavinili, potýkáme se jen s ní ustavičně. Pravdu tvrzení tohoto nejlépe potvrzuje výrok dvou účastníkův našeho provozování. Jistý architekt výtečný, kompetentní tedy znatel akustiky, z místa na místo v kostele přecházeje, nemohl si vyhledati příznivého ku poslouchání místa a dlouho trvalo; nežli poznal, zpívá-li se na kůru, neb za oltářem. Jiný pak z hostů byl pevného pře-svědčení, že polovička zpěváků zpívá na kůru a druhá polovice za oltářem. Když jsem jej však druhého dne ujištoval, že celý sbor za oltářem a kůr docela prázdný byl, jev po opětném njištování tvrzení mému uvěřil. „Byl bych se vsadil o všecluio, co mám, že zpěváci na obou místech zpívali”, opravdově njištoval, 12:!` | ||||
|