|
| ||||
| ||||
|
— 93 —
Olomúckého, jak se děje v augustiánském klášteře Staro-Brněnském, a jak na p. u nás při metropolitním chrámu Páně sv. Víta býti by mohlo. Kde však dirigent jest odkázan bud výhradně, neb částečně na ochotníky, s kterými při velmi dobré vůli není možno konati každodenní zkoušky, tam jest ,již velkou zásluhou, blíží-li se přednáška nebeského Palestriny více neb méně ideální dokonalosti. Mluví-li se tedy u nás o dokonalé přednášce po nastudování první teprv mše Palestrinovy u některého sboru, víme, že dokonalost takovou jiným měřítkem posuzovati dlužno, nežli se měří a posuzuje dokonalost skutečná. Znaje svědomitost, s jakou pan ředitel F~rster studuje církevní skladby se sborem svým, dovedu dostatečně posouditi, jaká as byla přednáška Palestrinovy mše „.Ascerado ad Patrem” u Dominikánů, ač ani tam osobně nebylo mi možno dostaviti se. Slyšel jsem tutéž mši od téhož sboru až na ony přibrané síly před nedávnem zpívati v kostele Emauzském, když jsme zkoušeli akustiku tamějšího chrámu, nebyl-li by příznivý ku provozování o slavnosti Ceciliánské, co se také skutečně osvědčilo : slyšel jsem nesledujícího dne po provozování u Dominikánů ve Fiirsterově koncertě večerním dne 22. listopadu nejdůležitější z této mše částku, ,Credo" totiž, zpívati od veškerého sboru a dovedu si představiti, s jakým úspěehem se as přednáše'a skladba u sv. Jiljí dne předešlého. Přítomní účastníci, jichž jsem se tázal, byli spokojeni a řídící sám na mou otázku : Jak by byl spokojen s Palestrinovou ,Ascendo ad Patrem"? — odpověděl: „Zdařila se tak, jak o zdaru přednášky skladeb Palestrinových s našimi zpěváky vůbee mluviti lze.” Těmi slovy nejlépe vyjadřuje se kritika celé přednášky. — Vše ostatní částky : _ Introitus, Graduale, Offertorium a Communio zpívaly se chorálně. „Pange lingua” dle chorálního nápěvu od J. F~rstera překrásně zharmonisované, jest — jak říkávám — ,nejpěknějším kouskem" statečného sboru sv. Vojtěšského, které se skutečnou pří-jemnou lahodností přednášívají. Od sv. Jiljí šla většina hostů k sv. Duchu, kde o 11. hodině provozoval sbor pana řiditele Starého 25 hlasů čítající mši ,in h o n o r e m Se. L u c i a e" (nikoli vin hovorem Sc. Caeciliae" jak na programu oznámeno bylo) od Fr. Witta. 0 provedení píše nám pan Em. Meliš takto : „Provedení této slavné mše bylo bezúhonné, a drželi se jak zpěváci tak i varhaník statečně. Bylo pozorovati, že všickni s veškerou pozorností a nábožnou horlivostí se ze všech sil (!) přičinili, by toto mistrovské a v duchu církevním sepsané dílo mistrně provedli. Jen jedinká vada rušila poněkud tuto nábožnou slavnost, totiž ta mizerie našich varhan, kde není dostatečný počet 8st. rejstříků, které by důstojně tak mohutný sbor podporovaly. Vložky: Offertorium „Ave Maria” od Cornelio Verdonck a „Pange lingua” od Thoma Ludovico de Victoria, skladby naskrze klassické, těšily se též správnému provedení. Pan ředitel kůru Jan Aug. Starý provedl při této slavnosti též svoji skladbu, totiž Graduale ,Benedicta et venerabilis es” pro dvojsbor, jenž se střídal: mužské quartetto se ženskými hlasy, které trefně nápodobily sbor anjelů, který v nebesích matičce Boží naše tužby a prosby projevuje. Při Introitu a Commtmio jsme pozorovali správnou deklamaci, která se i jevila při Responsoriích, které velmi zdařile čtverhlasně provedeny byly. Tato slavnostní příležitost svědčila patrně, ze horlivému řediteli p. J. A u g. S t a r é m u co svědomitému pěstiteli pravé církevní hudby nemálo na tom záleží, aby vhodným výběrem přesných církevních skladeb, jakož i důstojným přednešením jich na srdce obecenstva působil a mysl jeho k pravé zbožnosti povznesl Em. Meliš." Nemám, čeho bych dodal. Účastníkům přítomným zdál prý se býti celý způsob provedení příliš hřmotným apohřešovali jemné přednášky, což při neobyčejné pilnosti a vytrvalosti pana ředitele Starého do budoucí slavnosti Cecilianské jistě se docílí. Čestně sluší podotknouti, že p. Starý náleží do řady oněch bojovníků, kteří od počátku věrni jsou práporu Cecilianskému. Mnozí pak z hostů si zašli ještě do blízkého kostela s v. J a k u b a, kde řízením tamního ředitele kůru p. A d. P r ů c h y zpívala se od sboru ne příliš četného ale peč. livě nacvičeného 4h1. mše od Adolfa Kaima ; Graduale od řiditele samého k té příležitosti složeného, a Offertorium od Aiblingera.. Slíbený referát jsem až dosud neobdržel, a není mi tedy možno, obšírněji o provedení promluviti. Přítomným účastníkům líbila se přednáška a tvrdili, že by p. řiditel Průcha směle mohl se pustiti do prová, dění starých skladeb. Hezké by to bylo velmi i záslužné. | ||||
|