NEZAŘAZENO
Ročník: 1891; strana: 21,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Ano nejen hudebnici, jichr. kvalifikace pro hudLu cír- sborem sotva 20 hlasű cítajícím, anyf tuiby naše jsou

kevní byla výborná, iádali si místa toho, ale i tací, daleko vyšší. Spolu bylo jii také pomýšleti na bu-

kterí zaujímají ve svętę hudebním vűbec postavení doucnost, na ustavicný rocní p~írűstek nových sil.

zvucného jména, Nebude se tudiz nikdo diviti, dím-li, Odkud vzíti dobrých hlasű muzských? Tato bolavá

ie s velikým napjetím ocekávali prátelé církevni hudby, rána všech Jednot i nám dęlala starostí. Stává u nás

zvláštę ovšem cinni clenové naší Jednoty, výsledek sice dosti spolkű zpęváckých, ale ieditelé kűrű vęt-

volby. Zvolen byl, jak jiz mecenu, pan Karel Cech, ších męst doUre vędí, jak tęzce dají se jejích clenoré

kdysi vynikajíce clen opery Národního divadla. V prv- ziskati, a poštęsti-li se to, ze spűsobilost jejich jen

ním okamiiku byli jsme, vyznávám to upiímnę, vý- výminecnę bývá dostatecná. Nemluvę ani o tom, ze

sledkem volby zarazeni, nemajíce jinak za to, nez ze málokterý pęvec takovýchto sUorűv dovede jen ponę-

naše jednota po tolikeré namáhavé práci ulehne zase kud, jak se iíká, slušnę císti z not, jelikoz obycejná

ku klidnému spánku. Avšak, Bohu díky, ku své nej- kvartetta lehounce se naucí na pamęt, ale on také

vétši radosti zklamali jsme se jak nálezí. Nękolik dní jen pramalé jeví porozumęní pro vázné a umęlecké

po jmenování dotceného pána mohl pisatel sdęliti se skladby mešní, kterých bez iádných, pravidelných a

svým sborem radostnou zprávu, ze nový pan reditel namáhaných zkoušek dávati nelze. 0 chor:tlu ani ne-

jest odchovancem slovutného našeho josefa Foerstra, mluvím, který jest jim nejen úpinę neznámý, ale také

lcapelnílcs metropolitního chrámu Prazského, a ie stravou veskrz nechutnou, jii nerozumí. Ovšem pęvcű

ítpinę mini sleduvati intence téhoi a bráti se cestou za honoráí bylo by lze dostati haldy, ale nadšcuých

moderní reformy hudby chrámové. Radost všech byla ochotníkű — o, kűr a pravý zpęv církevní jen malou

veliká. lhned vyhledal si pisatel pana K. Cecha, aby dává príleiitost ukázati se ! Pripoctou-li se k tomu

z jeho vlastnich úst slyšel potvrzení, ze se vší roz- naše prozatímní pomęry a okolnost, ie v kaidém vel-

hodností pęstovati chce zpęv chrámový v duchu Cy- kém męstę podobná vęc tęzce piichází v širší zná-

rillských Jednot, úsilím vrchního piedsedy monsigu. most, pochopí kazdý, ie obtíze, kde vzíti dobrých

Ferd. Lehnera u nás zavedený. Dle starého zvyku, hlasű ntuislcých, Lyly veliké. Však usilovné snaze

který dávno nabyl práva zákonnosti, bylo by vlastnę dává Bűh pozehnáni. Jak nejménę js ne se toho na-

piíslušelo duchovní správę Vinohradské, aby místo dáli, našli jsme nejen porozum~ní, ale i nadšení. Naše

~cditele kűru osazovala. Nemohouc ale dosáhnouti vęt- studujíci, akademikové, o nichz jii jiz šla povęst, ze

šího vlivu, zasazovala se aspoit o to, aby byl jmeno- oclumírají idealn3m snahám, zvláštę církevním, dali

ván jen takový muz, který by se sluibę chrámové nám statné, vytrvalé a dovedné pęvce. Máme rS dob-

vęnoval výhradnę, a nejsa jinde vázaný, męl pęsto- rých pęcetit, kterí presnę navštęvuji zkoušky dvakrát

vání a iízení zpęvu kostelního za hlavtrí povo]áuí své. v témdni odbývané a s porozuméním a zápalem vę-

Tuho dosáhla také úpinę, nebol zvolený i'editet miste nují cas i síly naší ušlechtilé vęci. Ovšem víme, ze

svého pH divadle se vzdal, aby cas i síly vęnoval jsou to tazní ptácí, jimz bude casem nás opustiti ; ale

jen povinuustem nového úradu svého. Pisatel piecl- zatím budeme miti, jak pevnę za to máme, dosti pęvcű

stavil na to novému iediteli sbor, odevzdal archiv clo domácích. Nękolik tahových vlastnę jii máme a prí.

té doby nashrunrázdęný jakoi i piíspęvky clenű pri- šlím rokem otevre se cvicný kurs uro muze, o nęmí

spívajících a zakládajících, obnášející za trvání je- po úspęších, kterých dosud jsme se dodęlali, nemáme

dnoho roku jednoty asi So zl. Skromná to sice suma, praiádných obav, ze by nedal nám znacný succurs.

ale dosti slušná na spolek, který byl ještę takrka v plén- 0 dívcí hlasy letos nebyla více nouze anii taková

kách. Pan K. Cech uvázal se v nový svűj úrad s hor- sháúka, jako pH znovuvzkríšení naší Jednoty. Výteę-

livostí, jakou dává jen radostné nastoupení nové a ným zdrojem dívcích hlasű jest nám naše pokraco-

zádané cinnosti. Ilned první zkoušky ukázaly nám, vací škula divci, která zabezpecivši si trváni svého

ie získali jsme hudeUuílca v kazdém ohledu dokona- rok co rok poskytne nám p~ebytek svęiích hláskű,

lého a hudby církevní znalého. Opakovány jsou staré ponękud jii vyškolených. Jsou v této škole dívky

skladby, z nichz ve stálý repertoire p~ijaty Stehleuva obecné škole jii odrostlé, 14—t61eté, takze hlasy je-

effektní „Salve Regina,, a Koenenova sladká, pro jich jsou jiz silnęjší a schopny porozumęn(. Máme

pęvce í posluchace vdęcná nPanis augelicus« mimo zaiízený dívci kurs cvicný, který letošním rokem dá

nękolik vloiek offertorií od rűzných skladatelű. Tak nám pres 20 vyškolených sopranű a altű. Zde jeví se

tedy naše Cyrillská Jednota Lyla nejen zachránęna, tudíz pomęry na výsost príznivé. Nemohu pri této

ale piešla v ruce peclivé, dovedné a nadšené. Nemohu prileiitosti nezmíniti se o rediteli téie školy, p. J. Rű-

také zamlceti, ie pan reditel vydrzuje si na své útraty iickovi, který s nevšední ochotou jii od pocátku Jed-

zvláštního varhanika. Úpiného vítęzství jsme však noty snahám našim csUíc prichází. — Dle toho, co

piece ještę nenabyli, anyt uepiedvídané obtiie, manę jsem napsal, mohu býti jist, ze drahý náš chefredaktur

se naskytnuvší, mnoho práce, mnoho námahy a sta- všech Cyrillských jednot zprávy mé prijme s radostí.

rosti nám nadęlaly. Nęktzií pęvci totiz a pęvkynę A mohu Vás, veledűstojný pane, smęle ubezpeciti, ie

odešli, jsouce bud jinam voláni za svým povoláním, zpęv Cyrillslcý na Král. Vinohradech více neutuclrne,

Uucl byvše osoLnimi piátely drívęjšiho varhanika s nim ale ze jde vstríc vzdy vętšímu a vętšímu rozkvętu.

opustili Jednotu naši. Bylo nám tedy znova doputo- A coi, az bude stáli náš chrám a celá naše veiejnost

vati sbor. Ostatnę i tak nebyli bychom se spokojili s daleko vętším zájmem sledovati bude kroky naše!

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ