|
| ||||
| ||||
|
— 22 —
Jistę, ie Cyrillská Jechrula Vinohradská bude jednou Dále od J. G. Ed. Stehleho mše ku cti Boiského z nejlepších v ceském království. Na jaké umęlecké ditka Jezíše. Pi'echod ku skladbám piísnęjšiho slohu výši dnes jiz stojí po dvouletém trváni, o tom dá církevního tvorila Greithova Missa choralis do E dur. svędectví náš repertoire, její níieji uvádím. Kéz by Jako další krok ku piedu jmenuji Wittovu set. Lucia, také jiz spolek byl utvo~en a zorganisován, míním B. Mettetileitrovu >,in honorem B. V. Mittere- totiz spolek clenű zakládajicích a p~isp(vajfc{ch. Sna- rovu vin honorem sct. Thomae A,luinalis,,, a jako ien[ naše po tomto cíli musilo zatím ustoupiti v po- vrchol dosavadní cinnosti Ett.AVittovu osmihlasou ,in zadi, ale majíce cíl cytl:nutý a jsouce si ho duUie honorem set. Juannis Nepomucenia. Vlorky zpívány vędomi, neustaneme, ai i širší kruhy pripoutáme z.icou od Stehlelio, Kuenena, Witta, J. Foersta a J. B. Fuer- úcasti ku svému hűru. Oprávnęné naše nadęje do bu- stra, K. Cecha, Slámy, Greitha, ICuthea, P>ischoffa, doucnosti jsou tedy co nejrűiovęjší. Jediný jen mrá- Freye, Yiela a Palcstriny. Letošním rokem chce se cek zatemnil ponękud jasný obzor naši cinnosti. Smutné jiz p. ~editel odhodlati na nękterou starou skladbu, pri tom jest, ie vyšel ze strany, odkud jsme se toho bud Viadanovu nSiue nomine« nebo >,L'hora passa«, nejménę nadáli. Ten protestantský picdsudek o reci cími by se nám otevielo uuvé pole, nám Vinohrad- liturgické našel pűdy i u nás. I u nás nękterým kru- ským dosud úpinę neznámé. Musím ještę podotknouti, huni, pozívajícím velikého vlivu, uzdálo se, ie zpí- ze v kostele nikdy nezpíváme, jak se iíká nna zkou- váme piíliš latinsky. Chor51 ovšem tím menší nabyl šku«, ale ze první provozováni skladby je tak doko- milosti. Nechci se zde rozepisovati, ~piléina-li úkazu nalé, jako ctvrté a páté. Ze škoušky musí vyjíti mše toho lezí v neznalosti latiny, nebo v úpiné neschopnosti dokonale vytríbená. Pokud jsme na ten cas s to, za- s porozumęnim býti pi[tumnu sva'é obęti, nebo duch-li chováváme presnou deklamaci textu po prízvuku protestantské męlkosti takového nabyl vrchu; o tom v lcazclém hlase, vyhýbajíce se záruveit upiílišűuvání nechci uvarovati, vyznávám toliko se zalem, ze bylo jak v tempu tak v clynamice. Illasy tak jsou sezpivaué, nám ponękud povoliti. Aby chorálu Vylo ménę, zpí- ze zachovávají dobrou rovnováhu ve sboru nezbytnou. váme za offerlorium vlozku vícehlasnou, ovšem vzdycky Crcdo zpíváme vidy celé, chorálního Introitu, a Gra- s pripadajícim textem. Pange lingua, Te Deum a p. ,luale nevynechá: áme nikdy, Communiu pro nedostatek jest nám zpívati cesky, Abychom pokud jen mozno zű- ęastt uLycejnę recitujeme. Chorál náš ovšem ještę není stali programu svému vęrni, zpíváme cty hlasnC Zvę- chorál Emauských mnichű, který za vzor jsme si stuj Téla, harmonisocané na chorální melodii. IC ne- obral;; az ale piijmeme do sboru pęvce a pęvkynę malé cti p, iedite!e mushn iíci, ie se bránil a dále ze školy pęvecké, vycv'ieué na základę chorálu, i chorál nemíní ustoupiti ani ua krok. Doufáme také, ze i tento náš dostoupí výše umęlecké. Ten jest krátký piehled p~edsudek pic,taue, sám sebou pacbte, az výtecné naše dusavadního našeho snazení a konáni. Úzdá-li se nc- skladby církevní vniknou do masa a krve lidu a na- ktcrémtt p. ctenáii, ie s láskou str:uwéUo prítele jsem jdou hlubšího porozumęní. Naše obecenstvo jest, jakoz psal, necht vzpomene, ie péro n:é chvęlo se radostí, dnes témęi' všar?y, piíliš pulcazeno lehýnkými melo- jíz prsa moje se rozšiiují pii vzpomínce na pozehnanou diemi a hruhými effcicly, takze hlubšímu pojímání cinnost naší Jednoty, nejmilejšiho na ten cas dítka umęleckých skladeb prísného slohu teprve navykati našrhu. Pravdę však jsem ncublíiil nikcle. 0 písni musí. Ai. se to stane, padne i pozadavek ceské ie'_i lidové, tomto ve męstech snad nejpaléivéj1'irn bodu liturgické. — Abych tedy jiz ospravedlnil tvrzení své, našich l:ostelnich pomęrű, budu moci referovati, dá-li ze naše Jedeota stojí na vysokém stupni umęleckém, Bűh, pozdęji. Piemýšleli a hovuiili jsme o nutné na- podávám picdevším náš dosavadní repertoire, nejme- právę jiz dosti a cestu, po níi u vęci té bráti se ho- nuje sklacleh, kterých pouzívali jsme více k výcviku. dláme, jsme si vytkli. Duufáme, ze i tu z;ednámc Jsou to mimo jii zmínęné >,Salve Pegina« a „Paris casem aspoit to nejnutnęjši. angelicue« ještę: Koenenoca 2hlasná A dur, pal: od Z5•utttišelc lák, téhur skladatele mše „0 du vertvunderter Jesu meina, kooperatur. Diecése Králové-Hradecká. Z Habrú. Jako po všecka jiná léta pűsubení šich chrámech, tak jak Uyl puzurováui svá cinil, ICu naši Cyrlllské Jednoty zakoncen círl:evni ruk valnou konci zprávy své pripomenul Jednotę hlavnę ubcta- hromadou, tak stalo se téz i minulého roku dne 26. vust našeho protektora, dp. faráie Ant. Ilerouta a cin- listopadu za úpiného ítcasYenstcí clenű jednoty a nę. nost ieditele lcuu p. J. Kluha. Neili se piikrocilo kterých vznešených hostí, mezi nimii jmenovati sluši k odstavci drahému, vyjáclien záruveit povinný dik za vznešenou pan[ kmotru praporu, pí. Alzbętu Peldri- netmavnou horlivost, snahu a oU:tavost pro Jednotu movskou, choti zdejšiho c. k. okres. soudce. Pmgrant p. jednateli Y. J. ICorínkovi. Referent p. J. Kluh referátem této valné hromady byl: a) Zprávaje(luatelova; h) Re- o cestę clo Prahy na exercicie pobavil a upoutal po- ferát o cestę a Cyriliskí ch exerciciich dne 5. a 6. srpna zornost celé Jechiuty hlavnę prcdnesenínt tak I:ráaré m. r. v Praze ; c) Zpráva úcetní; d) Volné návrhy. zprávy o exerciciich tęchto uveiejnęné v c. 9. a n>. IC jednotlivým odstavcűm programu poznamenáváme letošního ,C'yrilla,,. (Neopomenuli jsme podutknouti toto: Pan jednatel pojednal ve své meci o zpęvu chrá- ve zprávę, zc vdp. kanovnik J.Zeuefels, celebrant movcm vűbec, vytknut pak nękteré vady zpęvu v na- pontifikální mše sv. zemi'el.) Po zprávę této ucinila | ||||
|