|
| ||||
| ||||
|
— 94 —
Tak ukončilo se dopoledne prvního slavnostního dne Cecilianského. Odpoledne oznamoval program na 5. hodinu pětihlasné „L i t a n i a e L a u r e t a-n a e” od F r. lV i t t a op XX. Zpívané litanie toho druhu neprovozovaly se až dosud v žádném kostele pražském a proto s dychtivostí a napnutím očekávala se neobyčejná pobožnost skutečně dojemná a krásná, která by neměla zanedbávati se. Skladba Wittova při vší délce textu poutá pozornost a zahřívá srdce. Invokace zpívají se.brzy od jednotlivých zpěváků, (nejprvé Tenor, napotom Soprano, konečně Basso), brzy vícehlasně, tří-, čtyr- a pětihlasně, načež celým sborem se odpovídá bud vícehlasně neb unisono. Nejkrásnější jest však dojista po třikrát opakovaném „Agnus Dei” trojí prosba: nParce nobis, Domine !" — ,Exaudi nos, Domine !" — „Miserere nobis !” — kde pr"i velmi zajímavé harmonisaci způsobem dojímavě mohutným vyjadřuje se úpěnlivé volání o slito-vání, vyslyšení a smilování fortem a fortissimem, které ponenáhlu při velkém ritardandu přechází v p. a pp. Z těch několik taktů zaznívá nebeská krása a křestanská zbožnost. Celé litanie ukončují se Adagiosissimem „Kyrie eleison”, které zpívá jediný tenorista Solo v pp., načež sbor celý rovněž pp. odpovídá velmi zdlouhavě posledním „Kyrie eleison”. Poslední povzdech o smilování umírá na rtech křesfana důvěrně modlícího se. Litanie zpívaly se společně od obou sborů, karlínského i svato-Vojtěšského. Ze zásady spravedlnosti a rovnoprávnosti svěřil jsem solové partie Sopranu a Altu zpěvačkám sboru karlínského, solové pak partie Tenoru a Bassu pánům ze sboru svato-Vojtěšského. Záhy před početím pobožnosti byly prostory chrámu dominikánského obecenstvem přepiněny. Venku však pršelo a na kůru bylo zima, o které říkáváme, že se dere do těla. Nepohoda a vlhké povětří působívá, jak známo, na organismus hrdla, jako na píštaly varhan. Sbor Fčirsterův zkoušel pak tuto ne sice těžkou, ale v uspořádání složitou a ku provedení choulostivou skladbu, kterou říditi na mne připadalo, jen jednou, a společná zkouška obor sborů byla mi umožněna také jen jediná, — na důkladné a bezpečné provozování Wittových 5h1. litanií patrně velmi málo. S obavou sice, ale s odhodlaností šel jsem se svým sborem v té nepohodě k sv. Jiljí, a přiznávám se, že bych si to v budoucnosti zrale uvážil, po jediné společné zkoušce vzíti taktovku do ruky k řízení takové skladby. Indisposice byla hned při prvních akordech patrná. Var-hany souchotinářské a k tomu i rozladěné, ač jimi ovládal F~rster, na místo podpory byly dříve překážkou dobrého zpěvu, tak že jich jen v počátku použito jest. Ale veškeré tyto nepříznivé okolnosti nedovedly pokaziti zdar litanií zejmena od té chvíle, co bez průvodu skladbu provozovati jsem se odhodlal, ač při mnohých místech více určitosti a jemnějšího odstinování bych si byl přál, čeho docíliti lze ovšem jon při mnohých zkouškách. Některé partie se však úpině zdařily, zejmena ony krásné tři odpovědi po trojím Agnus Dei a ukončujíci Kyrie eleison. Dojem na posluchačstvo byl mocný i příznivý. U Palestrinova Pange lingua jsem si žádal, aby se zpívalo deklamatorně a nikoli v tříčtvrtečním taktu, co ovšem při jediné zkoušce nebylo možno docíliti. Vyzpívalo se sice správně, ale ne s patřičnou přednáškou. Po litaniích spadl mi ze srdce kámen a bez dalšího strachu chutě jsem kráčel s naším sborem karlínským s kůru rovnou cestou do místností koncertních. Prvního večera připadal totiž koncert nám Karlínským. Pěstování zpěvu církouního. Arcidiecěse Yražska. I Prahy dne 3. prosince. (Odbor hudební Akademie křestanské.) Stanbvý odboru hudebního Akademie křestanské došly vládního schválení, tak že odbor, který činnost svou s 1 a v n o s t í C e c i 1 i á n s k o u dne 21. a 22. listopadu t. r. v Praze důstojně zahájil, nyní konstiutovati se bude. Od ředitelstva Akademie křestanské zvoleni jsou do odboru hudebního ze členův Aakademie následující páni : J. E c k e r t, kaplan u sv. Vojtěcha, J. 1• ó x s t e r, řiditel kůra u sv. Vojtěcha, Ed. L a n g e r, katecheta F. J. L e hne, r, redaktor | ||||
|