|
| ||||
| ||||
|
— 43 —
val. Pokracovatel a dokonavatel arcidíla sta- zasticví se v leskl bývalé krásy, a nadhery- vitelskélio na královs!:c ch Hradcanech, archi- svatynę Kar!otýnslcé rozléhejte% se stejno- tekt josef Mocker, po pűlt'sícileté prestávce rodýtn zpęvem Cyrillským. Brzkému zrízení obnovuje téz Karlűv Týn. Az skvost tento jednoty v Budńanech : Zdar Mi! Frakfické n,ízoryr v novém smęru hudby církevní, Sestavil Jan Ev. Zelinka. Ceno šetriti dluzno, aby se studování kládá se znalost veškerých druhű intervalű a rízení hudby cír'cevní dle zásad smęru Práce písemná nebudiz v tomto odvętví hu- našeho darilo a abychom cestou co mozná dební theorie vynechána, nýbrz polcud mozno nejkratší dospęli k cíli zádoucímu, k tomu pri- velmi cile pęstována. V této hudební práci vedou nás nejjistęji názory pralcticicé. Pra- jedinę spocívá moznost, abychom vypęsto- vidla theoreticicá porűznu v dobrých knihách vali pri soucasném praktickém zpęvu slcu- obsazená jsou sice výtecným vodítkern, avšalc tecnýcli t. zv. ctenárű, ov, em nikoliv hned, vymozenosti praktické odlucují veškeren ob- v této práci paedagogické mozno pokraco- sálaý rozhovor a prihlízí ihned ku jádru vati ještę se cleny sboru chrámového. vęci samé. Nejprednęjší jest tedy povinností sboru Názor praktický definuje vęc pouze nę- chrámového, aby jasnou výslovností, t. j. kulika slovy a podá ihned príklad co vodítko správnou recí pathetickou, která zakládá se ku snadnému pojetí, uzívání a šíre;ií prakti- na deklamaci, t, j, rozeznávání sylab prí- cké pűsobnosti. zvucných a bezprízvucných, skladby cír- 1Zeditel chrámového kuru musí býti v prvé kevní lvu platnosti privedl. V tomto ohledu radę pęvcem praktickým, týz musí znáti nemá konce stálé opravování a opętovné veškerá pravidla správného zpęvu, spocíva- upozorńování. jící predevším na bezvadné vokalisaci cili Druhým velenutným pozadavkem správ- hláskování. Krásná výslovnost vokálű a, o, ného zpęvu jest svędomité šetrení dynamiky. u, e, i, nesmí býti na ujmu pękné vý- Skladba dobre nastudovaná po nęjaký cas slovnosti souzvucek cili souhlásek, zejména neprovozovaná vykazuje mnohdy pri opęt- ?;1, 9a, Z,, r, s, d, t, b a ostatních, rovnęz ném prednášení místy chybný prednes, nesmí prvé jmenované zastínęny býti tęmito. zvláštę ve sboru, jehoz clenové jso,i vętši- ' e pri zpęvu melismatickém — kde na je- nou zacátecníci, t. j. pouze krátkou dobu diný vokál az celá rada not prednáší se — ve sboru úcinkující. Tak na príklad kvapné samohláslca zvlášf vyniká, netreba zvlášt a silné odtrzení poslední sylaby pred vý- podotýkati. Zmizí-li ale v takovém prípadę dechem nebo pred potulkou na místę le- závęrecná souzvucl;a cili souhláska, objeví hounkého a jemného odsazení. Neja~n:í vý- se nový príklad nejasné výslovnosti, na pr. slovnost místy i nešetrení prízvucných sylab, místo které dluzno v delších vętách na pr. v »Glo- ria«, »Credo« nebo »Te Deum«, jakoz i v motetách se slovy ménę známými pa cem vzdycky bud cárkou nad vokálem nebo vý- slyšíme zhusta pa-ce nebo dokonce ba-ce. znacným podtrzením dotycných sylab po- Kdyz docílil reclitel kűru co ucitel zpęvu znamenati. Akcent slova liturgického budiz tolik, ze zpęváci veškeré intervaly a cvicení prost veškeré afektace, musí býti vzdy v tęchto, jakoz i stupnice správnę jmeno- mękce podán. Nemístné crescendo na sy- vati a zp',vati dovedou (rozumí se s patric- labę bezprízvucné, která náhodou obdrzela ným zretelem na objem rűzných hlasű) notu delšího trvání neb závęrecné melisma, jalo výtecná Cyrillská škola zpęvu sepsaná budiz vymítęuo, na pi•. amen, son (eléison), Fr. Chlumem (Knapp v Karlínę) látku tuto num (dóminum) a j. Zamezeno budiz li- podává, prikrocí se ku studiu skladeb jedno- -do-statecné oddęlování ci splynutí jednotlivých i vícehlasných, z pocátku snadnęjších, jichr. slov, vlastnę konecných sylab predchízejí- nalézti lze hojný výbęr v seznamu Cyrill- cích slov s první sylabou slov následujících, sl.ém a Ceciliánském. Zvláštního upozornęní jemuz v rychlejších tempech casto velmi vyzaduje dűkladná znalost, t. j. jmenování tęzko lze predejíti, a z té príciny doporucuje stupnic tvrdých i mękkých, na cemz za- se pojímání allegro, allegro molto nebo vi- | ||||
|