|
| ||||
| ||||
|
— 44 —
vace vzdy ve smyslu ponękud zmírnęném prednášeti primęrené introity, communia, se zretelem ku skladbę církevní. moteta a hymny dle doby rohu církevního Veršované h},mny nešporní ciní casto v církevním direktári vytknuté. výjimku vzhledem ku deklamaci. Nutné jest Proberme prakticky za svrchu uvedeným na pr. zpívati v Marianském hymnu neš- úcelem hudební látku, jez obsazena jest porním : monstra tesse matrem na místę v Graduale a Vesperale romanum. I'ri tomto theoreticko-praktickém studiu obmezíme se na dűlezité pokyny. Historii chorálu, která se skutecnou theoreticko-praktickou naulzou Díon-stra tes-se ma - trem prostých zpęvű chorálních se stotoztiuje a monstra te es se matrem sumat per te vęc obtíznou ciní, ponecháme tam, kde se preces atd. Dęje se tak k vűli pi-ísné me- o vývinu a dęjinách chorálu jedná, kteréz trice veršovaných vęt. Podobných príkladű více ménę domnęnkami treba i podstatnými se lze nalézti téz v staré polyfonii, v motetách dophiují. Nelze upírati zásluhu soudnosti a introitech chorálních, vyjma sekvence tak- hudební, která z pozűstalých v starém ne- téz veršované, se nevyskytují. urcitém neumovém písmę nám zanechaných Cinnost a péce, kterou nyní chorálu vę- zpęvű církevních mravencí pílí mnoho krá- nujeme, nese vzhledem ku praktické cinnosti sných dűkazű na svętlo prinesla; kdyby ale na kűru chrámovém ovoce hojné, ceny ne- v.~e, co za theoretickou dűlezitost v nauce hynoucí, jak se v další úvaze presvędcíme. o chorálu se podává nutným bylo, byl by Dobre pripravený chorál jest zlatou nevy- tento v prakci ne-li nemozným, tedy alespoti vázitelnou studnicí kűru chrámového. Treba tęrko prístupným. Kdybychom chtęli na pr. męli pęvci hlasy jen prostrední jakosti, do- pravidly dokázati rűznící se vydání rímské vedou-li hlasy své i materiál chorální bez- od vydání francouzského, dle nęhoz emauzští pecnę ovládati, má reditel kűru vyhráno. mniši chorál prednášejí, nebyli bychom vzdor K tomu cíli dluzno theorii chorálu a jeho nepatrným odchylkám s dűkazy nikdy prednes pokud mozno strucnę, málo pravi- u konce. dly, ale dűkladnę prakticky vštípiti, jinak Zpęvy chorální psány jsou na soustavę stanou se chorální špalíky nesnesitelným ctyrliniové s uzitím dvou klícű F ' a C bremenem pęvcű uvyklých na notopis mo- klíce, které stávají na rűzných místech. Nej- derní. castęji nalézáme F klíc na druhé a tretí Jsou–li pęvci s látkou chorální tou mę cáre. C klíc skorem vzdy na ti-eti. Stupnice rou spráteleni, ze po nęjakém cviku jiz i na e d e f g a h naše C dur není sice v cho- jména not nemyslí, nýbrz pouhé pomęry rálu stupnicí první, nám ale bude poműckou tonű ci intervaly męrí, oblíbí sobę chorál pri ustanovení všech stupnic, na jichz zá- tou męrou, ze se jim tytéz zpęvy prepsané kladę vystupují zpęvy choráhií. Na místę v moderní písmo notové stanou neobsáhlým obsáhlých pravidel o transposici ci prená- babylonem. Prícina spocívá v tom, ze cho- šení starých zpęvű budou nám opęt vydat- rální notopis nevíze pęvce na urcitou notou nou poműckou všecky ostatní dur-stupnice vyznacenou a nezmęnitelnou výšku nebo od rűzných stupiű jmeiiované, jako se to hloubku. Predevším nutno, aby rídící kűru dęje pri nauce o intervalech. Obecnę uzíva- sám látleu pokud nejvíce mozno jasnę sobę ného významu m o d i (spűsob) uzijeme místo predstavil, aby tutéz i srozumitelnę se svými t o n i (toniny). svęrenci sdęliti mohl. Pak zajisté umlknou T o ni jsou melodické formule Gloria nárky na hranaté noty, zmizí duchamorné Patri, Alleluja a intonace zalmű s rűznými prenášení introitű, motet, hymnű a j. v noto- finály, t. j . zakoncující fráse hudební. Mo- pis moderní a snadno vyhovíme predpisűm dus I, pocíná druhým stupnęm naší d u r liturgickým všude, kde nalézti lze nękolik stupnice, a klademe toto d do oktávy lidí dobré vűle. malé. Modus takto vzniklý zní d e f g a O cenę chorálu netreba šíriti slov. hc d; prelozíme-li tento na kterýkoliv jiný Skladby sebe krásnęjší casem ovšední, co ton, obdrzíme vzdy naši dur škálu o d II. však zakládá se na chorálu, tím spíše i cho- stupnę jmenovanou a tím jiz zacho- rál sám neomrzí, treba zdálo se tak na oka- váme posloupnost celých a polotonű na pr. mzik, naopak zachová svęzest svou, na pr. a h c d e fZs g a nebo g a b c d e f g atd. Asperges me, Yange lingua a j. v. dennę Modus I. ci d o r i c Ic ý má s~ űj z,lvę- zpívané neovšední, jsou to zpęvy v pravdę recný ton (finálu) na svém I. stupni (dle ducha církevního. Se stanoviska praktického naší dur stupnice na IL), tedy v pűvodním nelze kűru reformacním duchem prodchnu- zn_ní na d, a zpęvy v tomto tonu slozené tému obejíti se bez chorálu, má-li totiz pohybuji se do výše oktávy, pokud ctyriini- | ||||
|