|
| ||||
| ||||
|
53 —
príslušného modu authentického, který i modu snízených tonű.**) Co se dotýce kadence, plagálniho vlastním jest (viz predešlý prí- neműze-li se tato obejíti bez zvýšení terce klad). Abychom nebyli uvedeni do nesnází pri kadencním momentu v akl;ordu domi- pri rozeznání druhu modu, volili jsme co nantním, pak pribereme diési v hlasu stred- podobenství a bezpecné vodítko známou dur ním, avšak pouze na konci zpęvu. stupnici rűzným stupnęm pocínající, a tak Netreba zvlášt podotýkati, ze nejvętší snadno pripojíme pod finálu ctyri stupnę az síla harmonická spocívá ve velkém a ma- ku spodní levartę, abychom sobę predstavili lém trojzvuku, jakoz i v jich aklcordech sex- modus plagální ci odvozený, který, jak lezí tových. Kazdý ponękud pricinlivý harmonik na snadę, vzhledem h harmonickému úvodu pochopí ihned, kterých harmonických stupńű neb prűvodu zádnou novou toninu netvorí. dluzno uziti k harmonickému prűvodu co V tom spocívá talzé prícina, proc z po- mozná jednoduchému s ohledem na jednotné cátku s toninami starých v zdánlivou lcon- oddíly melodie chorální, která kazdá z vętší fusi uvedeny býv,ime. Myslíme totiz více cásti z n ~t melodicky prűchodných se skládá. harmonicky nez melodicky. Starí hudebníci O tomto thematu pokracovati budeme, az však męli tal,~é cit pro souzvuk, který ovšem o ostatních modech krátce promluveno bude. k dokonalosti vyvinut býti nemohl. Na pr. Modus V., lydická authenticl: . zvętšená kvarta castęji se objevující, co krok Obrazec tohoto modu nalezneme postupem melodický treba uprostred modu samého kazdé dur-stupnice od IV. stupnę: lezící, męla za následek a mnohdy nutnę vyzadovala zmęny h v b, zvláštę kdykoliv h stonem f bezprostrednę se setkaly.*) Staré f g a h c d e f zpęvy slozené ve frygickém tonu, zvláštę fa sol la si clo re mi fa v modu IV., pohybují se proto vętšinou v oktávę mezi c-c. Mozno tudíz souditi, jak kousl. klíc { e f~ gi aais 6 c sdas es es ton h a všecky s tímto souvisící intervaly, d e f s gis a h cis d zejména kvinta a zvętšená kvarta, ne-li vý- sopr, klíc c d e fas g a h c vinu melodickému na ujmu, tedy alespoń pęvcűm bez podpory prűvodu harmonického Vyniká v pűvodním znęní i v transpo- zpívajícím nepohodlné byly. sici svou zvętšenou kvartou. Jiz z této úvahy vychází na jevo, ze Finalis f, vládce (dominanta) e, reper- harmonický prűvod prispűsobený ku starým cussio fa-ut. zpęvűm nesmí býti harmonií prepinęn; ráz Vizme píseri staroceskou »Narodil se toniny musí býti zachován, a proto nej- Kristus Páne. Nejstarší nápęv, jejz uvádí správnęji utvoren bude zachováním presné prof. K. Konrád ve svém spise »Dęjiny diatoniky, vystríhá-li se diésí, t, j. veške- posvátného zpęvu staroceského« vyńat z R o- rých mimo modu lezících zvýšených nebo zenplutova zpęvníku zní: (Pűvodnę na g). CD- (na - ro - dil se.) a poukazuje k tonu jonickému, který sou- dle Steyerova kancionálu, zejména hlasný jest s naší dur-stupnicí postupující v prvém úryvku f a h c g c, jakoz i níze od I. stupnę, a ponęvadz podstupuje fin á- polozený nápęv vyńatý z Holanova kancio- 1 i s az ku spodní kvartę, jest tonem h y p o- nálu svędcí o tonu l y d i c k é m. Radostná janickým ci plagálním jonickým. nálada jeví se v tomto nápęvu ještę znac- Odchylley však jiz uvedeny jsou pod carou nęji nez v prvém: (nám, nám na-ro-dil se.) *) Piíprava s piedcházejicím intervalem konsonujícím jest vymozenost harmonie. **) Od této zásady ciní výjimku (která stává se pri prűvodu harmonickém pravidlem), ie mimo jiné i v pűvodním znęni a v transposici dorického modu uzívá se VI, stupnę velmi casto snízeného. Viz Organum k Ordinarium Missae (Kyriale) od Fr. Witta. | ||||
|