|
| ||||
| ||||
|
54 —
Nápęv tento nálezí l y d i c k é m u modu sobę nejsnadnęji predstaviti v cetbę ci trans- authentiekému, a tu pricházíme ku známé posici na zá'.:ladę stupnice es f g a b e d zásadę, ze stoupající fráze hudební podrzí es v houslovém klíci. I-Iarmonik nebude se h ci b quadratum, sestupující pribírá hes ani dost málo rozpakovati a bude také nucen ci b rotundum. povazovati casto modus V. s castęji sníze- Theoretikové praví: Charakteristický ton ným IV. stupnęm co naši dur-toninu, vzhle- 1t musí promęnęn býti v b, setká-li se (roz- dem ku Yoninám starých za tonus-modus umí se bezprostrednę) s tonem f. H a b e r 1 jonický; tím odűvodnęna jest zároveń shora 1 r. X. ve svém »Magister choralis«: vV har- vytcená vęta z »Magister choralis« vyńatá. monických skladbách (má státi spíše kontra- Sestupný melodický krok VI, modu od f punktických skladbách, ponęvadz kontrapunkt ku c, vystupování zpęvu ku 11 a hlavnę casto byl prostredkem a harmonie výsledkem) promęnęné It v b charakterisují modus VI. starých mistrű jest tonus jonický a jeho v melodickém ohledu znacuęj i nez casté b plagální ton ci h y p o j o n i c k ý modus modus V., nejspíše spocívá prícina v tom, velmi oblíben, zvláštę v transposici na f ze tęzištęm zpęvu jest dominanta a, kdezto s pravidelným b. V gregoriánském chorálu prvnęjší se svou dominantou e více tíhne vyskytuje se ~ídceji, ponęvadz skorem vše- k jonickému tonu. cky zpęvy tohoto druhu co modu V. nále- zející vyznaceny jsou.«*) Graduale »in festo S. Joannis Apostoli et Evang.« (stereotypní vydání z r. 1886, c d e f g a h c str. 25.), prvá cást az k alleluja (l:teráz ná- clo re mi fa sol la si do lezí modu IL), stojí v lydickém modu au- thentickérn, avšak všude nalezneme It pre- 2#g męnęné v b, vyjma sl:upintí predposlední. 5 b ges Graduale ad II. missam in aurora (in Nativ. Repercussio fa-la (fa). Dom.) má v strední skupinę jediné h, kte- rýz oddíl na slova »Deus Dominus« sluší Modus VII., mixolydickýauthen- povazovati co odcliylku k modu mixolydi- t i c k ý, dur-stupnice od V. stupnę postu- ckému, závęrecuít skupina má opęt b. Gra- pující vyniká svou malou septimou g- f, f-es duale ku III. mši »Viderunt omnes« má co nebo b-as atd. okrasu jediné h, v celku vyhýbá se tento zpęv tonu h co b rotundum i b quadratum. Prvý spűsob : Totéz platí o graduale na den sv. Štępána »Sederunt principes«. Mnohými li vyniká graduale »Missit Dominus verbum suum«, g a Tt c d c f g nálezející k nejsnadnęjším zpęvűm pátého sol la si att re )ni fa sol modu. Vešl:eré právę jmenované zpęvy lze g ct h c d e f g `) Podotýkám, jedná-li se o skladbu harmonickou druhý spűsob: bez ohledu na théma neb cantus firmus v nekterém hlase se vyskytující, nehledí se na spűsob modu, splý- vají totii oba authentický i plagální v jediný. Stává ]i se tak v melodii chorální s ohledem na nápęv, který b svűj prirozený objem (ambitus) nahoru neb dolű více f y a c d es f nei o jeden ton prestupuje neb podstupuje, povstane d e lis g a 1t c d m o dus m i x t u s (smíšený spűsob), jak jej nalézáme des es f ges as b ces des vyznacený v Graduale Romanum, prevládá-li modus b c d es f g as b atd. authentický, naznaceno jest repercussio tohoto modu príslušného atd. Repercussio sol-re (g d). (Pokracování. Králové-Hradecké kancionály. Sdęluje K. Konrád. Meškaje za úcelem studií o staroceské jmenovali jiz v XV. století, prohlédl jsem hymnologii v staroslavném Hradci Králové I tamęjší kancionály, probíraje se hustę a ci Hradci nad Labem, jakz jej predkové také hojnę zarostlým lesem jejich pi-erozmanitých | ||||
|