|
| ||||
| ||||
|
— 69
4ansl:o-katolické, on soucasnę s t~)uto vy- jichz úcel alespoii v nękterých cástkách vinul se, nelze jej nahracliti nęcím lepším; zván by mohl býti opravdovým, ze skladeb cím dále hudební umęní kráceti bude, tím nešporních nevyhovuje pak ani jediná. jasnęjším svętlem kráceti bude duch cír- Konecný souhrn naší pi•edcházející úvahy kevní z chorálu vanoucí a tím hledanęjším jest: I3ud jest liturgický výkon u ol- bude jeho praktická spűsobílost k litur- táre s hudbou církevní spojen, pak gickým úcelűm výše uvedeným. Nękolik jest hudba církevní podstatnou tisíc motet, t. j. introitű, gradualií, offertorií, jeho cástkou aneb kráceti műze comunií, zalmű, antifon a j, musil by miti cestou libovolnou co okrasa chrá- po ruce reditel kűru chrámového, aby vy- mu, nebo co produkce hudební hovęl všestrannę a poctivę, nehledę k ostat• — pak jest zbytecnou a nutno bylo ním obtíiím správného prednesu se týka- by odstraniti ji, má-li ale vlast- jícím. V dęjinách hudebního svęta lezí pod nost první,musí podríditi se svému chorálem pouhá recitace, o níz pouze zmínka úcelu. ucinęna, po chorálu následuje bezprostrednę Prve nezli o zpęvu nešporním praktické vývin vázné polyfonie az ku vrcholu umęní názory sestavíme, uciníme zmínl:u o závęru kontrapunktického, z nęhoz vyvinula se har- ci kadenci starých modű církevních. monie, z které posléze vytryskuje melodie, která více ménę na prűvodu harmonickém Ku snadnęjší intonaci »initium« (zacína- základ svűj nalezla a v podstatę od c a n t u jící chorální frásí melodickou az ku nej- blizší prednáší casto jeden zpęvál: neb planu se liší. Dramatická podstata hudby, takový téz pri vętším sboru dva choralisté téz bez prű- vodu, který nastoupí pozdęji pri vpadnutí úcel vzdálil i úcel hudby chrámové od svého prvého urcení, konecnę úpadek. — Na zá- celého sboru), béreme ohled na první in- kladę hudebního smęru ve smyslu harmo- terval, s kterým zpęv pocíná, a dle toho nickém volného a v této dobę panujícího rídí se harmonický úvod, kadence ci delší vyskytly se skladby ku praktickým sice predehra. Zacínající notou není vzdy finalis, úcelűm slozené, které postrádaly ale ducha v našem smyslu tonika ci první stupeii, církevního ne proto, ze byly menší ceny také zcásti pocínají staré zpęvy III., V., hudební, ale ze sklád íny byly v duchu hu- II., VI, i VII. stupnęm. debního vkusu velmi pokazeného, jich úcelem Pocíná-li zpęv 111. nebo V. stupnęm, jest smyslný pozitek vrcholící v naslouchání műze konciti závęrecný akord v poloze sladounkým treba triviálním melodiím v ta- tercní neb kvintové, v tomto prípadę zá- necních rythmech. Skladby této doby ne- doucno, aby prvý akord zacínající naznacil mozno stavęti na roven se skladbami v leh- toninu polohou oktávy. Modus I. obdrzí zá- kém slohu v dobę novęjší vzniklými, tím vęry bud od V. k I. stupni neb od IV. k L, ménę mozno stavęti je nad klasický chorál. prvý authentický (pravý), druhý plagální ci Velmi nepatrný jest pocet instrumentálních odvozený, také chorální (viz »Nauku o har- i vokálních skladeb menších s textem úpl- monii«); oba závęry jsou úpiné a pűsobí ným z této doby (o jinýcli nelze mluviti), uspokojivę. nl Charakteristický ton Ia zretelnę vystupuje. Koncí-li kadence tonickým trojzvukem v poloze oktávní, mozno uvésti prvý akord téz jiné poloze: b) | ||||
|