|
| ||||
| ||||
|
79 —
Píseń „Hospodine, všech vęcí Pane".*) Napsal —er. Podávám zde na ukázku jakési opra- vracel ; avšak prece jsem se zádoucího vý vené vydání« svrchu recené písnę. Tím chci sled'„u nedodęlal. Zpęváci musili si ciniti dáti na jevo, ze a jak bych si prál míti veliké násilí, jakému z daleka nebyli uvyklí, upravené písnę kostelní v našich kancio- a pri nejmenším nedopatrení dirigentovę nálcích. Ovšem, ze tato ukázka není nicím neb i nepozornosti varhaníkovę, ihned se více, nez pouhým návrhem, na kterém se vraceli k starému neceskému vyjádrení. teprve zacne brousiti a pilovati, nezli se Nejvętší obtíze objevovaly se vzdy tenkráte, defin-tivnę pustí do budoucího snad nového kdyz nám bylo zpívati sloky další, jichz Cyrillského kancionálu. Proto, budou-li se text nestál pod notami a v nichz pro jiný nękterí na mne horšiti, ze se opovazuji a jiný prízvuk i melodie jinak a jinak se opravovati básnę. kdyz, jak tato ukázka ohýbati męla. Tu jsem seznal, ze i pri vý- svędcí, nemám zádné básnické zíly, odpovím tecném varhaníku nebude lze celému ko- jim, ze tato ukázka jest spolu i mou nej- stelu tu píseń zpívati správnę, prízvucnę, uprímnęjší prosbou, aby se nękterý kre- plynnę, nebude-li i dirigent uprostred ko- stanský básník ujal té vęci, kterou já zde stela všemu lidu ukazovati tempo. Ale to na verejnosf cituji, a aby nátn brzo nejen by bylo smęšno a nedűstojno chrámu. Po- tuto píseń ale i mnoho jiných ve správném myslil jsem si ze by správný pi•ízvuk byl básnickém rouše podati si neobtęzoval. nejjistęjším dirigentem a premýšlení další pri- To, co mne pri této písni bolelo, nebyl vedlo mne lc tomu, ze jsem vzal tuzku a jal snad nedostatek básnických myšlének a bá- se opravovati text dle prízvuku. Štastnę. snického jich proslovu, nýbrz výhradnę ne- Slo to hned, ac jsem cítil, ze jsem prostotę dostatek správného prízvuku. Píseń a prirozenosti myšlének nemálo ublízil Ale »Hospodine« obsahuje u vętšinę strof ne- tomu műze zase odpomoci jiný, kdyz ty jsi hledané, prosté výlevy nábozného srdce, k tomu neschopný; to byla nejblizší my- jako vętšina písní staroceských. Avšak ze šlénka, ]sterá mne privedla k tomu, ze nyní stránky správné ceské prízvucnosti vzhledem to, co jsem pro sebe si ucinil, sdílím jako k nápęvu jest píseń tak stejnę pochybená návrh se všemi bratry Cyrillisty, prose, aby jako také vętšina našich chrámových písní. nękterý, jenz má od Boha dar poetického To mne zarazilo hned, jak jsem s dętmi nadání, opravil to ještę v tomto smęru. Pak zacal tu píseń pro sluzby Bozí cviciti, a tím bohdá bude naše nejpopularuęjší Cyrillská více mne to hnętlo, cím ménę jsem męl píseń hbitę, lehounce a libę zaznívati chrámem úmysl zpívati podle starého šleudrianu. a budou Cyrillisté moci tím spíše snaziti se, Ujali jsem se se vším zápalem výtecného aby zahanbili a jiz jednou ubili tu ohyzdnou, návodu v Lehnerovę kancionálku, a cvicil rozmazlenou, svętáckou a nęmeckou píseń jsem písnę co nejprísnęji podle prízvukű, »Zde v skroušenosti padáme«, kterou copai-- pri cemz jsem nemilosrdnę melodie zpre- slcékűryještę do dnes povazují za vrchol krásy. Kyrie. Metrum i. Hospodine, všech vęcí Pane, — v — v — v v — v slyš, jak vroucnę prosíme Tebe v tJ — ~~ 7a smilování! Otce mocný, nebeský Vládce, pohled mile na svoje stádce. Smiluj se, Otce! *) Má-li duchovní píseń ceská býti dokonalá, jest treba, aby presnému nápęvu odpovídala i slova tou męrou, ze téiká doba taktu vyznacuje se slabikou prízvucnou. Vedle této zásady upravil redaktor staro- ceské Rorate nedęlní a poudélní, k nimi dle udaného metra hudebního text mistrnę upravil k prosbę vydavatelovę zvęcnęlý probošt Václav Štulc a po úmrtí jeho náš Vladimír Šiastný. Podobným zpúsobem zamýšlí redaktor upraviti téz kancionál mešní, jakmile dojde k novému vydání. Vítá tudíz vroucnę prvního spolupracovníka, který dle zásad udaných upravil text nejkrásnęjší písnę mešní z téhoz kancionálku s prosbou, aby v díle zapocatém šiastnę pokracoval a mnoho jiných následovnikú privábil Cím rychleji práce se pro- vede, tím dríve zastkvęje se píseń ceská v ryzé kráse a lesku nezkaleném, Básníci Cyrillští! Podęlte se o práci rovnęz zásluznou, jako vdęcnou. Slova Vámi upravená zníti budou v ústech lidu ceského i po stoletích. Zíti budete i tehdáz, az kosti v hrobę sprác}.nivi. Sdruzme se ku spulecné práci, piátelé a druhové Cyrillští ! Red. | ||||
|