|
| ||||
| ||||
|
— 94
prícinou oddechu, jenz obycejnę po nich následuje, aby se i zkracovaly. A to pra- Tvojí chvály, velebnosti, moci, slávy. vidlo dá se zajisté i správnę aplikovati na slova ceská. Bez této regule nebude zpęv Nepišme longy nad slabyky sice priro- nikdy ušlechtilým, ani plynným. To jest zenę dlouhé, však neprízvucné, sice zpęváci prícina, proc se vętšina zpęváckých spolkű seslabí prízvuk a budou zase zpívati ne- neműze vyšinoutí nad všednost obycejného cesky. Téz se chrańme oznacovati poslední kvartetního bezvzletného prednesu, v nęmz slabyky slov dlouhými notami, treba by i více vyrázení posledních slabyk na zpűsob tęzkých krátkých slabyk predcházelo. Odtud pochodí pum na sluch náš dopadá a zpęv v boha- ten šeredný zlozvyk v ceském zpęvu, na pr.: prázdné rvaní promęnuje. Hospodineee, všech vęcí Yaneee. Tak sice 2. Dokud nám neporídí nękterý z našich mluví dítę, kdyz pláce (mamink000, ta- výborných skladatelű i príslušný prűvod tinkuuu), avšak v prirozené mluvę toho varhan, jenz by harmonisoval nápęvy podl e nikdo neciní. Proto ani zpívati tak nesmíme. znaleckého rozsouzení toninou bud starou Nejvýše lze toho pripustiti na konci zpęvu, neb moderní dűstojným slohem, upravme kde obycejnę stává koruna r,, a tu jen si i dosavadní prűvod Svatojanslzého kan- v pianissimu. Vűbec o posledních slabykách cionalu podle toho, jak jsme si napred platí v liturgickém zpęvu latinském za hlavní upravili melodii, ovšem s vynecháním všech pravidlo, aby se valnę seslabovaly, ano, za meziher. Na príklad : pl-na jsou ne-be-sa i všecka ze - mę Tvo -jí slá - - vy atd. atd. r- Budou-li další strofy dobre prízvucnę který srdcem jejich hýbe. Predstava Bozí skládány, bude se zajisté az na nepatrnosti veleby, povędomí hríšného stavu, aneb radost nota se slabikou vzdy shodovati. nevinného srdce jest od nich vzdálena. Pa- Mám za to dále, ze se nemusím šíriti matujme v chrámu Pánę opravdovę na svűj o prícinách, proc se mají mezihry (prevody pomęr k Bohu, a jiz i tony prísného cho- z verše na verš) vynechávati. Cyrillský, jiz ralu budou jinak k mysli naší mluviti. dost 'málo zjemnęlý cit jich nesnese. Po- starejme se pouze o d.bré predehry (úvody 3. Text, melodie a varhany bychom jiz k strofám). A zde s radostí odporoucím sbírku, jak tak męli v úpravę. Ale ještę bych do kterou vydal J. Zelinka. To jsou predehry, rámce té úpravy rád dostal varhaníka, diri- které se srovnávají s dűstojností chrámu. genta a všecky zpęváky, jen kdybych jich Mnohému snad se budou zdáti tuze drsnými, také mohl míti tak na papíru. Zatím jim az asketicky prísnými, avšak umlkni, ty tedy jen nęco pošeptám. Varhaníku, oblib duchu z rozmazleného svęta. Divá-liz se si predevším jemné, slabší rejstríky, potom Pán shűry na naše strakaté cáry a pen- hrej pęknę vázanę a nepretrhuj hry vy- tlicky, které na sebe navęšujeme, ci radęji zdvihováním rukou. Bud pokorným a mysli na prostotu duše, s jakou pred ním 1cIecí- si, ze jsi mezi zpęváky posledním, treba váme? Nic platna není sebe sladší a uším bys znal více, nez oni. Putuj casto do lahodnęjší kudrlinka hudební, nepozvedne-li Emauz a cokoli tam uslyšiš, uciri. naše srdce k Bohu. Takové tony budí jen Dirigent nauc zpęváky zpęvem dobre city sentimentální, které jsou daleko od mluviti. Nebo zpęv jest vznęšenęjší mluva. pravé náboznosti. V divadle klecí herecka Tudy zádej od nich cistou výslovnost, správné predstavující neštastnę zamilovanou pannu oddęlování slov a myšlénelc, hybný prednes pred obrazem Bozí Rodicky a zpívá do- a patricné charakterisování. At zpęváci otví- jemnou píseń. Diváci jsou hluboce pohnuti, rají ústa, at vyslovují cistę samohlásky, at a to sladké pohnutí povazují za cit nábozný. nepolykají souhlásek. Dolzud budeme slyšeti, Domnívají se, ze se v nich ozývá láska ze sbor zpívá na pr.: »pina soune - bé - sa, k Bohu, a zatím jest to jen amor carnalis, nebo Kyri - ee - le - son«, dotud se budeme | ||||
|