|
| ||||
| ||||
|
24 —
v jednom velkém m~st~, kde zpěválz předi'ík;íval a lit] po něm zpíval piscřl, ve které mezi jiným tato slova se nalczala: „Kdyby moře inkoust bylo, písek mořský posejpě, ptactvo kdyby péří dalo” — (již jsem zaponulčl, odk,id zpěví,k k inkoustu, pos(jpi a perfim objednal papír) — skončil však myšlenkou, že by se tíni přece sláva Panny Marie dostatečně nedala vypsati. Jaká slova, takový byl i n;ipěv —šeredný. Zejmena jsou to písně 1\Ta,rianské po venkově tu a tam, ale dosti zhusta se vyskytující, které hudebníku katolíkovi i nápěvem i obsahem se oškliví. A přece není národa na světě, jenž by měl tak znamenitý poklad právé Marianských písní z dob minulých, velebných wipěvem, výtečných obsahem, jako národ náš. Knězi tedy ve sjednocení s ieditelem kůru (není-li duchovní sám znatelem hudby) zde jedině přináleží právo určovati, jaké písně v chr,ímu zpívati sliní, aby ze stanoviska dogutatickěho i krasocitného nebylo závady. Volbu rozhoduje cena písně, která ze určuje z jejf schopnosti l: hlavnímu účelu, totiž vzdělání duševuín,u, a podle částky služby Boží, při které se jí užívá. Jaké mají tedy býti písně duchovní d l e ceny své v n i t ř n í? K íičelu jmenovanému nebude písm sehoi iia, nebude-li povahy a vznešenosti věci, vážnosti pak předm,-tu při službách Božich hodna a schopnostem zpívajících přiměřena. Volmež tedy písně vážné, všech hravých titérek, sladkostí, všech nestvůr v řeči i smyslu prázdných, — voImcž pisně srozumitelné a prostě jadrné — duchem nábožnosti jímavé. Pcdnost zasluhuji české překlady písní, jichž se v hodinkách kanonických užívá. Co se pak dále týče nápěvů, nikdo neodt~pN,, že čím stai;5í, tím dojemnější a znamenitější. Prosebná melodie: „Otče náš milý Pane!” nad niž slavnější a výbornější sotva kde, radostně vážné díky vzdávající: „Pocliválen budiž Pán Búh náš”, rozkošný a jako výtržný cit jevící: „Narodil se Kristus Pán”, divící se radost pronášející: ,VStalE jest této chvíle", — těm nevyrovná se tak snadno žádná nová. Předpokládám ovšem, že se zpívají původním starým, krásným nápěvem bez kudrlinek, jakými tak zhusta stará melodie se zohyzduje. A tak tedy z pokladů starých na světlo vynášejme, užívajíce při službách Božích, jak sluší, jen toliko, co nejvýborněj:'ího jest. Nápěv duchem českým provanutý dovede rozehřáti, a na těžkost n národa zpěvného není třeba ohledu míti. Neznám pisně, které by se lid český nenaučil. Tolik o výbornosti písní dle ceny jich vnitřní. O zkouškách. I. T , cha-li ZU-0-LIS,eti? Dvě třídy lidstva štítí se zkoušek náramně : nedbalí studenti a —naše chrámové hudební sbory; při pouhém doslechu slova „zkouška” pozbývají všeho humoru a oblékají se v husí kůži. „Jen žádné zkoušky!” A přece není, co by o neblahém stavu posvátné hudby katolické makavější vy-dávalo svědectví, nežli nedostatek zkoušek neboli průb. Dr. Fr. tiVitt dí:') ,Neklamejž se nikdo; bez zkoušek n e ra f zdařilé p r o d u k c e . Vychvaluje-li mi kdo nějakou novou větší produkci, táži se poliaLdé : Kolik opravdových, svčdomitýcli zkoušek předcli;;zelo ? Šest - 1 i, — molilo to pak dobře dopadnouti. L á d n á - li, — budu spíše o pravdivosti slov chvalořečnfkových pochybovati, nežli ve zdařilost produkce věřiti." Nutná potřeba zkoušek plyne z následujících důvodů: 1. Stánku Hospodinova důstojno jest jen to, co nejzdařilejšfho, nejdokonalejšího jest ve svém oboru. — Divadelní herec zkouší 10krát, jak by se v jistém výstupu měl přiměřeně na pohovce usaditi, zkouší 20krát, jak by co nejvkusnéji otevřel list, jenž mu na prknech dodán býti má. Pokn 185* bydlel jsem spolu s pěti jinými s'udenty v hlavním městě jcdi:é korunní země rakouské. V téže světnici býval s n;íini stařičký bratr stařičké dam,ícf paní. Za letních večerů k 9. hodině počínala téměř každodenně v domě sousedním výtečná operní zpěvkyně své úkoly studovati. Zpívávala dlouho a zpívávala krásně ; slavičí hlas její, zdálo se, že co do výšky i co clo síly vezu á mezí. Jedné chyby (?) však dopouštěla se : nesnadná místa opakovala 7- i 12krát, pokaždé ovšem dokonaleji; a to či,?ilo cvičby její nesnesitelnými — zejmena našemu stařečkovi, jenž se obyčejně už na odpočinek byl odebral, když zpěvačka počínala. „Už zas ') „Fliegende Blatter” fiir kathol. IiircLenmusik, I. str. 48. Pokračování v příloze. | ||||
|