|
| ||||
| ||||
|
5 —
pro tęch nękolik týdnű, ]steré zde ještę narovnalo.« Bylo to v absolutickýcli dobách strávím, nebudu si ulévati zluce a v nevűli Bachových. odsud odejíti nechci.« Najednou pan ucitel vyjasńoval tvár. »Boze műj, to zas bude kocicina,« za- »Mm to«, zvolal, »a povede-li se mi to, lomil pan ucitel zoufale rukama a dívaje se nebude dnes Cvancara troubit dvanáct!« strnule do jednoho kouta lamentoval dále: Pan farár a jeho kostelník pohlédli tá. »Já takovou krásnou Haydenovleu nacvicím zavę na pana ucitele, ten však uchopiv klo a ten chlap mi to mí zkazit a má mi zkazit boule poroucel se, preje dobré chuti a slíbil, zrovu,t nejkrásnęjší cást, zrovna Gloria.« ze nezli pűjde na pűlnocní, u pana faráre A ubohý pan ucitel div neplaleal. se zastaví. Nastalo ticho, které však brzy preru- Spęchal domű celý rozveselen štastnou šeno bylo hlasem zvonku, o který zavadily myšlénlcou, která mu napadla. Doma jiz ho dvére v chodbę, kde ozvaly se leroley, hlasy ocekávaly jeho dvę škály dętí, tenkráte a pak klepání na dvéi'•e pokoje pana faráre. v úpiném poctu, ponęvadz prišly na svátky »Ave!« zvolal pan farár, dvére se ote- i ty tri dcery, které v Praze slouzily. Aby vrely a vstoupil kostelník. bylo dosti místa, dal pan ucitel zatopiti »Pochválen Pán Je-iíš Kristus,« pozdravil nahore v druhé trídę, tam se vynesly stoly, a šel políbit panu farári rulou. na chodbu se postavilo vędrové štęnę od »Az na vęky,« odpovędęl pan f.irár sám; mého otce mu darované, a tak v bázni pan ucitel však pokyvuje hlavou pravil, Bozí se pomodlili, zazpívali rozkošnou ctyr- obraceje se ke krízi ua sténę nad klekátken, hlasnou koledu, zasedli ke stolu a jedli. vysícímu: »Dnes v památku svého narození Jídla bylo dost! Velikánský rybník Kejslcý nebudeš u nás chválen Pane Jezíši Kriste, se právę ctrnácte duí pred tím lovil, a toz dnes budeš u nás opęt zostuzen, jako v]e- i panu ucitelovi zajelo pűsobením mého otce rusalemę pri svém umucení.« trochu té nęmoty do kuchynę, paní Sidonie »I ba ze,« posvędcil ]costelník, který napekla vánocek, vdolkű mazaných a ke- ihned pochopil oc tu jde, ponęvadz se nárky caných pro tu drobotinu od desítiletého takové rok co role o štędrém dnu opako- I rantíka dolű bylo také hojnę, l: tornu jablek, valy, »ale co si pocíti ? my to nepredę- orechű a krízal — celio tedy více si práti? láme; právę jsem doma potáhl palici novou jezkovinou a spravil jsem karabác na tu Pan ucitel byl nadobycejnę vesel, smál drobnou klukovinu a podle potreby také na se a zertoval a dęti byly vesely sním, hahulkáre.« jeno:n orechű jisti nedal tęm, které męly »To je také pęlená vęc tyhle liahulky, zpívati, aby prý neochraptęly. a ty také nám sem Cvancara nasadil«, po- Jiz po deváté hodinę zacala se scházeti dotkl pan ucitel, »cert sem byl chlapa páné ucitelova garda do školy a o pűl de- dluzen!« sáté nescházela ani hlava. Slavívali tak V Halici totir". dovádívá o svátcích ne- štędrý vecer dvojnásobnę, doma rodinný a zvedená chasa tím zpűsobem, ze postaví se ve škole Iwdební. Hrávalo se a zpívalo se tri silní mladíci vedle sebe, jim na ramena a p m ucitel se svou obligátní sametovou postaví se dva a tęmto jeden, takze to vy- cepickou na hlavę brzy vzal pikolu, brzy pa-JÁ jako pyramida a obcházejí kolem ko fagot a vyluzoval z nich prekrásné dudácké stela po hrbitovę anebo leolem hrbitova. melodie, nípodobuje learpatsleou fujaru k ne- Aby výše stojící nespadli, drzí se dlouhé rozeznání. Pa',: zase se vypravovalo, pi•i tyce, literou spolu nesou. Te se takové ob- cemi starší popíjeli, polehtávajíce soudek, cházení nedęje bez hluku a bez darem;iostí, dokud nepustil poslední kapky a dętská lze si pomysliti, zvláštę kdyz se pyramidy drobotina bęhala okolo lavic, anebo si hrála. tvorí ještę vyšší a kdyz jest jich více. Dvanáctiletý Pepík ucitelűv, který męl Cvancara jako voják lezel také v Polsku, pickrásný alt jako zvon, právę se neho- vidęl tam hahulky, vypravoval o nicli chase ráznę rozkrikoval na své lcam irády, chtęje a chasa ihned toho zkusila a se zálibou, v nęjaké dętské zápletce presvędciti je zvláštę o svaté noci pred pűlnocní je pro- alespoń krikem, kdyz nemohl dűvody. Pan vádęla i pres to, ze Illn011y z nich zaplatil ucitel ustál v hovoru se staršími a obrátiv svou odvázlivost rozbitým nosem a trefil-li se na maléh-) ki•iklouna zvolal: »Josefe, se 1.c tomu cetník, jenz męl v tehdejšícli mírni se! Víš, ze máš vroubek u mne, pro dobách ohromnou moc, i velikým trestem. který jsme spolu ješté neucinili porádnost, »Já si nevím rady,« rekl pau farár, kterou uciniti nezanedbám, leda bys mne »leda násilím, za pomocí zandamerie, ale usmíi•il jalco zpęvák Palma svého vęritele, tím by se více, imioliem více zlomilo nez jal: jsem ti vypravoval!« | ||||
|