|
| ||||
| ||||
|
-7
Vida to pan ucitel zvolal na paní Si- nom panu farári, vy pak neríkejte nikomu donii, která právę prišla ze zdola, kde uklí ani slova; a nyní pűjdeme, ale tiše, jalco zela nádobí a dríve tu drobotinu: »Udęlej v Haydenovę sy,nfonii »Les adieux«. nám trochu punce, at v zaludku zatopíme, Tichounce odcházeli jeden po druhém, aby nám pal; v kostele nebylo zima.« pan ucitel ovšem naposledy, a zűstal jen V malé chvíli by1 punc hotov. Mezi tím Marecek, který, aby se mu nestýskalo, vyšel pan ucitel ven, sešel dolű a hledal vyndal si lulku, zapálil si a spokojenę dý- v šuplátku svého starodávního psacího stolku. maje dopíjel pivo, co zbylo ve sklenicích, Vytáhl odtamtud jednu dávku prášku, který nebot soudek byl jiz poklopen. predepsal chvalský Dr. Rozum paní Sidonii Bylo po pűl dvanácté, kdyz vyšli ze pro spaní, která trpęla bezsenuostí a šel školy Pan ucitel, zastaviv se na fare povę- nahoru, kde jej namíchal nepozorovanę do dęl panu farári, ze Cvancara spí a ze tedy hrnecku, který predlozen byl Cvancarovi. bude to letos asi bez obligátního troubení. Slouha vypil predlozený mu punc a protíraje Yan farár se smál a pravil: »Toz radęji ospalé oci zívl, vstal a natahoval se. nemeškejme a pojdme hned.« »I sedte ještę,« zvolal pan ucitel, »ještę Šli. Pan ucitel pustil gardu svoji na kűr, máme casu skoro hodinu!« kde všechno jiz odpoledne byl pripravil a A Cvancara sedl si zas a za ctvrt ho- sám zasedl k varhanűm, aby praeludoval. diny chrápal, jakoby pilou rezal. Nechali Panecku, to bylo praeludiu:n ! Známý cír- ho spáti, ponęvadz pan ucitel zalzázal jej kevní skladatel abbé V o g l e r nápodobil buditi a vypravovali si dále. na varhany dešti tak prirozeným zpűsobem, »Chrápe do B,« podotknul nejstarší syn ze lidé zacali v ]costele roztahovati deštníky, pánę ucitelűv. aby nezmokli, a v Gcttingách nápodobil »A jaké pak pękné portamento vytáhne bouri, ze lídé volali: »Jen aby neuhodilo!« az na es,« dodal Václav. V praeludiu pana ucitele, který sám s rych- »No no, pomalu budete v Cvancarovę lostí neobycejnou rejstrílzy si rídil, bylo chrápání slyšeti celou melodii a Antonín si zrovna slyšeti hovor pastýrű, hlasy jejich ji vezme za motiv a udęlá z ní fugu!« smál šalmají a moldánek, zvulz jejich krokű, az se dvacetiletý Jindrich a ostatní garda s ním. jakoby jiz kleceli pred narozeným Spa- »Nesmęjte se,« vmísil se do toho pan sitelem. ucitel, »ani byste netušili, jaké nehudební Velebné »Kyrie« zaznęlo. Pan ucitel zvuky casto vzbudí ve slavných skladatelích sám ovšem rídil a contra C hrálo varhany. nadšené myšlénky hudební. C h o p i n a vy- Kostel byl, jakoby nabil. Pied mríz- bouril jedenkráte rachot hromu v takové kami po pravé stranę stáli kluci a mezi míre, ze priskociv k pianu skomponoval nimi jako cervený tulipán otácel spokojenę slavnou svou as-dur polonaisu, ve které svou zrzavou hlavu skotákűv Francek. Byl skutecnę se zdá, jakoby boure hucela. A u- spokojen, ponęvadz męl právę po ruce ty, b e r nemohl jedenkrát pres všechno namá- jimz chtęl splatiti Jidáše. Byl to Jarošűv hání nalézti motiv ku sboru prodavacek Venca, kterého chtęl chytnouti za vlasy v opere »Nęmá z Portici«. I osedlal konę svou statecnou pravicí a Petrzillcűv Karel, a jsa náruzivým jezdcem vjel na nejzivęjší jejz hodlal kudlit levicí, a oba mu právę tr11 Parízský mezi baby a prohánęl tam stáli pęknę po ruce niceho netušíce, ale svého bęlouše nic se neohlízeje, ze koša- sami v} hlízejíce si, lzoho by popadli. tiny, nűše, opálky a košíky s máslem, vejci, Kdyz se chýlilo K,yrie ku konci, vyšel zeleninou, tvarohem prevrací a rozdupává. kostelník s karabácem ze sakristie a. po- Clrtęl slyšeti krik hokyń hodnę rozzurených. stavil se za khiky. A slyšel ho. Milerád všechno zaplatil, ponę- Poslední tony umlkly a nastalo ticho vadz nalezl hledaný motiv pro svűj sbor. — velebné; Cvancara męl míti »solo«, a po »Ale toho nyní nechme, mám jiné plány. nęm męla nastati prehrozná, nenapravitelná Vy drobotino, jdęte dolű, ale tiše a pockejte ostuda rok co rok se opakující. Francek na nás dole!« Poslušná drobotina, totiz si naplivl do rukou, kostelník nazdvihl pra- všichni sopráni a alti odešli a zűstali na- vici s karabácem a --- pan farár zanotuje hore jenom starší. Gloria, po nęmz na kruchtę bez obvyklé »Necháme slouhu spát a odbydeme pűl- kadence ihned ctverlilas zpíva »et in terra nocní bez nęho. Pro ten prípad, ze by se pax hominibus«, v coz s jásotem vpadá slouha probudil dríve, nez by nám bylo hudba. vhod, zűstańte zde, Marecku, a sprostred- Bylo to prekvapení pro všechny neoce- kujte to tak, aby nemohl prijíti az po Gloria. kávané. Kostelníkovi klesla ruka a všechny Já se zastavím na fare a povím o tom je- hlavy obracely se ke dverűm a šeptali si | ||||
|