|
| ||||
| ||||
|
— I2 —
PraVickę nazory vilovém smęru hudby církevní. Sestavil Jan Ev. Zelinka. (Pokracováni.) Pocíná-li nápęv tonem c pod finálou d, vodním znęní, v transposici na e ton d). odporucoval by se závęr, jehoz poslední Nejlépe poslouzí tercní poloha trojzvuku akord prináší ve vrchním hlase ton e (v pű- V. stupnę: Je-su Re - dém - ptor »jesu Redemptor«, hymnus nešporní který sobę transposicí závęru pod a b e z »Vesperale Romanum«. Antifona »O Crux snadno utvoríme. splendidior«. Hymnus »Deus tuorum mili- tum« a jiných príkladű více. Modus II. nejcastęji prenášíme na zá- Pocíná-li dorický nápęv (jehoz rozhodnou kladnílzg.**) Zpęvy modu II. zacínají nej- znackou jest dominanta a závęrecný ton) spíše tony d (základní ton pren. modu) i g stupnęm IV., v pűvodním znęní tonem g, (finála) v této transposici v klíci houslovém mohla by predehra konciti po spűsobu jo- ctęrré. Sestý snízený stupei b, v pűvodní nickém v poloze kvintové c e g, objevuje-li cetbę nękdy se objevující, obdrzí pak jmémo se však záhy b, které mnohdy v celém roz- es, harmonik má pred ocima v tomto prí- sahu zpęvu prevládá nad h, mozno zakonciti padé modus naší G moll podobný. v dorickém tonu preneseném na g I b, Príklady : Patrnę polav. dor, závęr od I. k V. 7ntroit. I 'Ic. Ci - bá - vit e - o I 1 u Introit »Ecce advénit«, »In omnem ter- nálou d (v pűvodním znęní), v naší trans- ram« jako offertorium a communio a j. I posici obdrzíme g; pak ocekáváme závęr Zpęvy modu druhého pocínají casto fi- celý. Offertorizcna. — r—r—~ —#-e- In te spe-ra - - vi Communio »Cum invocarern te«, offer- Nękdy objeví se závęr se VI. snízeným torium »Veritas« a j. v. I stupnęrn (genus molle), ménę lze odporuciti Tenor predem prináší h ku zamezeni tritonu f-h mezi basem s následujícím 1t v tenoru. Harmonik predstaví sobę vzdy urcitę druh toniny od finális, která jest základem celé harmo- nické posloupnosti, tím, ze zpęvy plagálné az ku spodní kvartę pod finálu krácí, neuvádí se pak druh urcité toniny pro harmonika v pochybnost. | ||||
|