|
| ||||
| ||||
|
— 20 —
v T. pętiletí; tíni zajisté chuti k horlivému pinęni ! a jednota k oslavę sluzeb Bozich a k ozdobę męsta dobrovolné povinnosti clenűm úcinkujícím se dodá I vzkvétati bude. Josef IIopn.ai/er, cvicitel. Diecése Litomęrická. Z Rejšic. ('Zpráva výrocní o cinnosti farní vého jmęní a schváleny úcty. Pokladna vykazuje Jednoty.) line 31. m. ledna r. 1892 męla naše Jed- 21 zl. na hotovosti. 5. Provedeny volby do pred- nota sedmou výrocní schűzi s tímto porádkem: stavenstva spolku. Za odeslélto vp. Fr. Poláka 1. Pan místopredseda V. Starý z P,ratronic v za- zvolen po jednomyslném piání za predsedu vp. Ferd- stoupení pana piedsedy vp. Fr. Poláka, jenz v pro- Jar. Cvejn. Ostatní clenové zűstali na dále ve sinci m. r. do Turnova se prestęhoval, uvítal cleny, svých hodnostech. 6. Volné návrhy. Pri tęchto kterí se v hojném poctu sešli (So clenű ze 70) a ujímá se dp. farní• jakozto protektor Jeclnoty slova preje Jednotę pri dnešní schűzi i v další cinnosti a clenűm vrele odporucuje zpęvník, jakého uzívá její hojného zclaru, zahájil rokování. 2. Cten a po- školní mládez Turnovská. Jelikoz však písnę tam depsán protokol ze schűze minulé. 3. Ctena zpráva uvedené nesrovnávají se s duchem jednot Cyrill- jednatelská za rok 1891. Ze strucné zprávy jen ských a nejsou tam písnę zde po 7 let eviceué a toto uvádím: Jednota, majíc stále na zíeteli své jiz nacvicené, prohlašuje pan reditel kűru a cvi- poslání, bedlivę a svędomitę krácela i letos za citel zpęvu Ant. Malina, •..e tohoto zpęvníku z uve- ítcelem stanovami vytknutým. Oba sbory, literácký clenýcli dűvodii nelze v Jednotę naší s prospęcltent i liturgický, jakoz i pęvecká škola cvicily se v no- upotrebiti.!. toho povstala malá recnická šarvátka, vých písních nebo opakovaly písnę jiz nacvicené. jejíz výsledek — ponęvadz obę strany na svém Sbor literácký cvicil se v obecnę mešní písni: stály — Uyl ten, ze vęc ta odkázala se výboru »Spęj duše zboinę k výšinę«. Sbor liturgický (6 so- k rozhodnuti. Az dosud uiívalo se totiz tt nás pránű, 4 alty, 8 tenorű a 8 basű) a pęvecká škola zpęvníku Vaúkova, jenz nám velmi dobre vyho- (8 sopránű a 8 altű, školní dítky) cvicily se v la- voval. Nyní jest úpinę rozprodán a Ic novému vy- tinské mši >,blissa Velehradensis« od zemr. Frant. dání sotva jiz dojde. Rozhodla se tedy jednota Hrušky a ve prepracované mši od téhoz skladatele naše pro Lehnerűv mešní ]canciouál. 7. Prítomní pro svátky vánocní. O všech svátcích zpívaly se clenové opakovali právę docvicenou mši „Spęj, latinské mše s primcíenými ku svátkűm motetty. duše, zboznę k výšinę«, k cemuz vp. predseda vhodné Mimo odchod vp. predsedy nic zvláštního se ne- poznámky cinil. S. Prihlásilo se to nových clenű prihodilo. Jednota spęje primęreným a pevným a také to clenit slozilo príspęvky. Po té byla schitze krokem dále ku predu. 4. Oznámen stav spolko- prohlášena za skoncenou. Jan Zeman, jednatel. Dieeése Král tvé-Hradecká. Z Miletína. Jalto jinde tak i v Miletínę ještę daly k další cinnosti. Sbor pęvecký vzrostl na pocet po roce 1867 provozovány hlucné skladby mešni takový, ze bylo lze svátek co svátek, nedęli skoro a vűbec kostelní. Trouby a bubny „oslavovaly« co nedęli nęjakou tu „novou« skladbu dávati. A co sluzby Lozí jen coz. Co na tom, ze zpęvu ani sly- je hlavní : sbor tento jii rozumęl duchu reformy. šeti snad nebylo? Kdo by také byl chtęl od 6oleté Dűkaz ? Nedávno pred tím ještę se líbila pastorella sopranistky a 7oletého tenoristy s jediným basistou, Taschkeho, kde i dupot pastýrű k dudám nástroji aby prekriceli varhany a všecky ty nástroje, které Uyl znázornęn. Nyní chtęli zase jednou lidem k vűli p.redvádcly skladby Schiedermajerovy, Biihlerovy a dávati pastorellu, a sice jednu z IIurákovýclt — jiných velikánűv. Ale nebylo nikdy zle, aby ne- ale nešlo to. Místa, která jim prve bývala místy mohlo býti lépe. Kdyz konecnę uznáno, ie treba »parádními«, budila úsmęv, illuse, s kterou prve zaslouzilým, ale jiz slaUým silám podpory, p~ibrali hledęli na kaiclou tu notu jako vrchol huclby ko- se jiní zpęváci, a s nimi obohacen program Do- stelní, se rozprchla castým okusením prísné a piesné Oravského ceskými skladbami, pak IIorákovými, hudby. Ovšem, ozývaly se a ozývají tu a tam hlasy, Fdhrerovými, Grohovými a Raimannovými. R. 1878 ze se jiz nevzdává Bohu úcta, která mu patr[ — stal se samostatným reditelem kűra p. rídící ucitel rozumęj intrády, bubny a trouby — ale za to po- Jos. Bidlo. Zprvu nebylo ovšem lze všecko staré chvala z povolaných stran tím více pobádá k vy- odstraniti a reformu pinou zavésti. A ponenáhlu trvání. Takovou vyznamenal p. ieditele hudby nej- se dílo daíilo. Podporou dp. faráre, zemrelého jiz dűstojnęjší p. biskup pochvalným dekretem, a jiní A. Kopeckého, zavedeny Foersterova responsoria, znalci pri rűzných prílezitostech se vyslovili, ze chorální »Vidi aquam« a »Asperges me«, Traun- zpęv tento by zasluhoval — lepších varhan i sou- hillerovo »Pange lingun«, Foersterovo »Tę Boha hlasné úpravy celého kostela. Snad i k tomu s po- chválíme«, skladby z Nikelovy sbírky „Lauda Sion«, mocí Bozí dojde. Cyrillslcé exercicie r. 1890 byly Singenbergerova mše ke cti sv. Jana Krtitele, dalším povzbuzením pro p. reditele kűru i dp. fa- Scltallerova »Salve Regina« a ,Ecce lignum« vedle ráie, zesnulého jiz J. Kamarýta. Po nich porízeno skladeb jiných. Tou dobou nalezl i »Cyrill« cestu Graduale romanum s prűvodem varhan a zacaty do Miletína a jeho clánky i zprávy odjinud pobá- téi itttroity a communia. Mimo to zdomácnęly Ho- | ||||
|