| ||||
| ||||
-- 44
nich slavností svým zpęvem prispęli. Na své rádnę platili, všickni pak slušným se obou svrchu jmenovaných místech ze pęvec- chováním a prílezitostným poucováním svých kých sborű vyvinuly se Cyrillské jednoty, spoluobcanű Jednotę príznivce zjednávali. které posud utęšenę zkvétají. Dp. Filip Jednota zakoupila si harmonium, aby zpęvy Toufar dosazen byv na faru v Polehradicích, její v kostele doprovázeny býti mohly — a pretęzce nesa, ze v jeho farní osadę jelikoz varhany jsou ve stavu presmutném kostelní hudba vűbec ještę zádného pęstitele a úcelu svému nikterak nevyhovují. nenalezla, hned po svém príchodu na podzim V jubilejním roce 1885 podniknuta z dę- r. 1882 prilozil ruce k dílu. Práci svou kanství Klobouckého pout; Jednota Pole- v oboru tomto zahájil tím, ze nejprve od- hradická ve spojení s jednotami Klobouckou stranil intrády na kűru a provozování frivol- a Sitborickou zpívala na Velehradę pri ních Schiedermayerovek, Bűhlerovek, ano pont. mši sv., kterou slouzil jeho Milost vűbec všech instrumentálek zakázal; zároveń gen. vikar z Prahy, pan Hora, s velikým ale z dospęlých mládencű a dęvcat vybral zdarem. Choral gregorianský se pilnę pę- si asi 3o nejchopnęjších a kazdodenním stuje. Introit a Communio se pri kazdé zpí- cvicením theoretickým i praktickým to do- vané inši sv. zpívá z Graduale Romanum vedl v pomęrnę krátké dobę tak daleko, bez prűvodu. Nyní také jiz jest jednota ze nový pęvecký sbor jiz o Vánocích téhoz zaopatrena všemi potrebnými skladbami, roku mši »in hon. S. Fidelis a Sigmaringa« tak ze má na kazdou slavnost prípadné od Molitora dosti slušnę provedl. Jakmile graduale i offertorium; prípadné skladby pocátek byl ucinęn, pokracovalo se rychle k tomu shledati, pro celý sbor rozepsati ku predu; nacviceny ještę mše od Molitora a nacviciti nebyla vęru snadná práce. V re- »Tota pulchra es Maria« — a Dieboldova pertoiru jednoty jsou nyní tyto mše: Mo- Missa »Te Deum laudamus«. Kdyz pak litor : »In hon. S. Fidelis a Sigmaringa«, pęvecký sbor se otuzil a osvędcil, kdyz »Tota pulchra es Maria«, Missa brevis. jednotliví clenové sboru pęveckého nejen Diebold: Te Deum laudacnus. Singenberger: opravdovou horlivost ale i vytrvalost na Missa brevis, Missa »In hon. S. Caeciliae«, jevo dávali, a také vętšina farníkű reformu SS. Angelorum Custodum,S. Joanis Baptistae. s radostí uvítala, kdyz tedy všecky základy Stehle: vSalve Regina«, Missa brevis. Kaim : k jednotę polozeny byly, neotálel dp. farár Jesu Redemptor, S. Henrici. Jaspers: Missa déle se zarízením skutecné farní jednoty I., II., IV. Arnfelser: Missa II. Wiltberger: Cyrillské. Vhodná prílezitost k tomu se Mše tríhl. z C dur. Marxer: »In hon. B. M. naskytla v roce 1885, kdy Morava oslavo- Virginis«. Obersteiner; »In hon S. Ruperti.« vala l000letou památku úmrtí sv. Methoda. Weber, dvojhlasná mše. Hruška: Missa Dne 15, února téhoz roku promluvil dp. farár Velehradensis. Schbpf: Cecilská mše C dur. ve svém kázání o tom, ze by nejlepším Nešvera : »In hon. B. M. Virg.« Stein: »In památníkem na tento jubilejní rok bylo, hon. S. Annae.« Requiem od Singenbergra. kdyby se ve farnosti zrídila Cyrillská je- Rűzných offert., gradualií a mottet je I15 dnota; na to pak podal farníkűm obšírné od skladatelű : Witta, Rampise, Breiten- a dűkladné poucení o hudbę kostelní, její bacha, Stehleho, Skuherského, Bischoffa, podstatę, o jejím významu v bohosluzbę, Wendlera, Jos. Foerstera, A. Foerstera, vylícil zivými barvami všeliké ty neprístoj- Schallera, Schweitzera, Mettenleitera, Cai- nosti, jaké v tomto ohledu se dály, a od- nera, Nekese, Hrušky, Steina, Zollera, Freye, porucoval odstranęní dosavadních nešvarű Koenena, Krízkovského, Kornmillera, Hoff- a pęstování pravé kostelní hudby, jakou manna, Aiblingera, Bergmanna, Schmidta, církev sv. prísnę predpisuje, zalozením farní Etta, Manzera, Blieda, Zangla, Nickela atd. Cyrillské jednoty. Ze nezűstala slova dp. Pange lingua 20 (od rűzných skladatelű). faráre hlasem volajícího na poušti, dokazuje Cyrillská jednota obstarává také zpęvy pri okolnost ta, ze z farníkű hned téhoz dne církevních obradech po celý rok a zasýlá se dali zapsati do Jednoty 3 jakozto za- kazdorocnę do casopisu »Cyrilla« výrocní kládající a 38 jakozto prispívající clenové zprávu o své cinnosti. Ze zpęvné výkony — mimo to bylo cinných clenű 33. Pocátek Polehradické Cyrillské jednoty na znacné to zajisté mnohoslibný. Dp. farár vysvętlil výši dokonalosti stojí, uznal r: 1881 u prí- pak stanovy stvrzené nejd. bisk. konsistorí lezitosti gener. visitace sám nejdűst. p. brnęnskou a c. k. místodrzitelstvím a na- biskup Dr, Fr. S. Bauer, an verejnę v kostele pomenul všecky cleny novorozené jednoty, zpęváky pochválil a pak dp. farári za jeho aby kazdý konal své povinnosti svędomitę, horlivou péci o pęstování dűstojného kostel- cinní clenové aby se spolecného cvicení ního zpęvu písemnę pochvalné uznání vy- pilnę úcastnili, prispívající pak príspęvky slovil. Jednota Polehradická zapustila uz | ||||
|