|
| ||||
| ||||
|
_ksoPIS
katolickou posvátnou CYRUUZÉ. V Majitel, vydavatel a redaktor: 1892. Rocník XIX. F. J. LEHNER. C1S10 ~, ~IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIÍIIIIIIIIÍIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIQt První desítiletí Cyrillské. Píše F. J. Lehner. (Pokracování). V Trebící na fare Jejkovské zavedl Greitha a tak jsme pokrocili, ze műzeme Jednotu Cyrillskou zvęcnélý a nezapome- kazdou nedęli a svátek v roce vzdy nęcím nutelný P. quardian Albert Chlumecký, jiným se vytasiti. Máme nový chor, nové který se prihlásil k praporu našemu roku varhany o 24 tazích, dle nové soustavy. 1884 listem nadšením hudebníka nejušlech- Minulého roku stavęl jsem vęz a jednal tilej šího dýšícím, v jehoz úvodu praví : zvony, které také nálezejí do oboru posvátné »Teprve nyní o sobę povędomost dávám, hudby. Ceho si ještę prejeme? Aby milý ze jsem na zivu a ze, co ziv budu, zűstati Bűh i príštę nás neopouštęl a známý náš chci vęren dobrému smęru: kterým za neprítel, diabolus in musica, nemęl moci Vašnostiným vytrvalým a statecným vűd- nad námi. Koncem dubna jdu do Ríma covstvím v našich vlastech ubírá se po- v zálezitostech kapucínského rádu. Vrá- svátná hudba chrámová. Pres šest uz rokű, tím-li se štastnę, pozádám za potrebné co jsem na našem Jejkovském predmęstí listiny k zarazení Jednoty Cyrillské«. Vrátiv správcem fary, pracuji neunavnę o této se z Ríma neotálel se zrízením jednoty. bohumilé reformę a dodęlal jsem se s po- »Tempus acceptabile«; napsal, »nedozijeme mocí Bozí dosti znacných výsledkű. V místech, se tak hned príznivęjší doby, jako jest kde jest jediný farní chrám, posvátné hudbę letošní rok jubilejní. Za tím nám slavnę műze se pomęrnę lépe dariti, nezli v męstech, zárícím Cyrillo-Methodęjským souhvęzdím kde jest více kostelű a kde se odchýlným nezvratnę jdouce, prekonáme všecl~y pre- smęrem chrámová hudba pęstuje. V takých kázky«. A prekonal je! Kdyz redaktor męstech má regenschori, který nástrojovým téhoz roku jubilejního z Velehradu se vracel hlukem a šumotem, unylými ariemi Pána a u 00. kapucínű v Trebíci se zastavil, Boha oslavuje, více príznę a více chvalo- Cyrillská jednota krásnę zpívala pri mši recníkű, nezli ti zpęváckové v predmęst- svaté, kterou zde slouzil. Po mši predstavil ském kostelícku, kterí skromę bez hluku pak P. quardian redaktoru statecný sbor a povyku dle predpisű Církve svaté nejvyš- svűj z muzű a dívek se skládající. Všem šímu Pánu se zavdęcují. Ale pravda jest, v ocích svítila ta jiskra, která zná roznę- jak castęji psáváte: Pán Bűh svých vęrných covati ve svętę nadšení. Príklad jednoty neopouští. Podarilo se nám o ranní mši pűsobili na vűkoli. »Nepopíratehiou zásluhou svaté v našem kostele domácího práva našich C} riliských Jednot farních jest», vydobýti velebným zpęvűm mešním ze psal pozdęji nadšený Cyrillista, »ze do nej- Svato-Janského kancionálu. O velké mši zazších koutű naši vlasti její bohumilé zpíváme strídavę latinský chorál a díla pűsobení se šírí, ze i tam, kde spali, se odporucená našich domácích a jiných výtec- probouzejí a kde ve starém copu se pach- níkű : Foerstera, Slzuherského, Witta, Hallera, tili, nyní vstávají a se rozmýšlejí. Podle | ||||
|