|
| ||||
| ||||
|
— 54 —
Fin. 2. Fin, 3. Fin. 4. Fin. S. Tonus VIII. (mixo). plag.) Fin. i. Fin, 2, Nebo: Tím ukoncena jest prvá hlavní cást ná- ne takové, jako v Gounodovę »Vykoupení« zorű praktických v novém smęru hudby a pod., které az pres míru realistický smęr církevní, látka není ovšem z úpina vycerpaná, sledují a proto ani s nejlcrajnęjšími názory avšak nejdűlezitęjší s hudebním výkonem našimi o hudbę nábozenské ci duchovní v nejprednęjší radę sloucený predmęt litur- spráteliti se nemohou. Jmenuji ale skladby gický, co v pred postupující celek, jest Liszta, zejména jeho oratorium »Kristus«, dle moznosti znázornęn prakticky. Hudební Dvorákovo »Stabat Mater« a j. umęní ve sluzbę církve potrebuje vzdy Dále po stránce formální ve smyslu a všude theoretických dokladű liturgických, širším i uzším. Není neznámo, ze moderní a pokud tęchto nalézti nelze, ve prístupných recitativ, doprovázený, bez prűvodu, i sbo- spisech odborných, tu jeví se nutnost pri- rový, jehoz otcem vlastnę jest chorál sám, spęní predstavených úradű duchovních. v hudbę oratorní nejdűlezitęjší úkol prijal a v novęjších skladbách církevních s úspę- Ku dosazení úcelu tohoto pojednání byl chem se objevil. Jaké krásné predstavy ovšem cinitelem nejblizším a nejdűlezitęjším charakteristické vzbuzuje na pr. Credo mše zpęv chorální, z prirozeného nadšení na »Yanis angelicus« od Bedricha Koenena, luhu církevním rozkvetlý, z nęhoz vyvinul »Ascendit Deus«, »Omnes de Saba«, »Audi se mohutnými haluzemi obohacený kmen filia« od josefa Cainera, »Ecce Sacerdos polyfonní hudby staroklassické. V praxi magnus«, »Regina coeli«, »Pange lingua« znamenati dlu-rno postup ten sloucením (E-dur) od Jos. Foerstra a j. v. Jak formę mnohohlasného zpęvu chorálního; je to táz i výrazu prospívají vęty recitativní ve Sku- duše, tentýz vzor, totozný prednes, slovem herského »Missa Ferdinandi« a »Missa bre- rozlození mohutného, celkovitého tęlesa cho- vis« z d-moll, Missa de Beata od Foerstra rálního v ornamentiku, architekturu, jsou to a j. Konecný výsledek po stránce hudební, kontury rozvedené v nejvznešenęjší plastiku. v níz nejeví se nám více umęní kontra- Vnitrní príbuznost dvou zivlű, jaká jeví punktické tím, cím pűvodnę bylo, totiz pro- se nám v chorálním zpęvu a ve staroklas- stredkem ieu dosazení velikého cíle umęle- sické polyfonii, rovná se vnitrní souvislosti ckého ku vývinu harmonie. posvátné liturgie s hudbou církevní. Jak Postup i vývin harmonické soustavy hu- daleko műze prospęti vęci cinitel tretí, hudba dební jest samostatný v dobę nejnovęjší. nábozenská ci oratorní, ovšem jenom ve V církevní hudbę poukazuji mimo k skladbám spojení nejuzším s obęma ciniteli, treba Wittovým a jiným ještę ku skladbám Fr. Hru- predcházejícími tuto i o nękolik století, vi- šky, zejména Missa »Ecce Dominus veniet« díme, jak jeví se nám v dobę nejnovęjší, (Urbánek, Praha) a Missa »Nom. Jesu« co výsledek prednę po stránce idealní, která (Pustet) atd. vzbuzuje opęt idealní predstavy. Rozumí se jal< mnoho prospęla konecnę znalost cho- | ||||
|