|
| ||||
| ||||
|
— 58
Církev katolická, rízená Duchem svatým, se pri tom k obyceji. V uceném svém díle projevuje tęmito narízeními, jako vűbec »De Synodo Dioeces. Lib. XI. c. 7. n. 6.« svými zákony a predpisy, netoliko naprostou vrací se ještę k témuz predmętu a dí, ze rozhodnost, nýbri i velemoudrou m í r n o s t; jest tęzko zakorenęný zvyk uzívání nástrojű ona utní krajností se vystríhati hudebních, z chrámu odstraniti, a tak zdá a zmęnęným pomęrűm casu i místa se nejlepším, strední cestou se dáti, totiz nálezitę vyhovęti. ani nedovolovati všech, ani všech zakazovati, Snęm Tridentský vydal dvoje narízení nýbrz_ pouze ony, jez více do divadla nez o hudbę církevní. do kostela se hodí; a odvolává sek nad- Jedním narízením (Sess. 22, de celeb. recené konstituci. Tedy nikoliv církevní Missae) napomíná biskupy, aby rozpustilou predpis, nýbrz toliko zvyk uvedl do kostela a kluzkou hudbu z chrámu vymýtili. »Ab mnohohlasý, figurovaný zpęv a nástroje hu- ecclesiis vero musicas eas, ubi sive organo dební. Naše svatá církev tomuto obyceji sive cantu lascivum aut impurum aliquid a zvyku s moudrou umírnęností vyhovęla miscetur, arceant (episcopi).« Kardinál Palla- a jenom pohoršlivé vybocování prísnę za- vicino praví ve svých dęjinách tridentského kázala.« koncilu (kn. 1 8.), ze prvé nez toto usnesení Zcela v tom smyslu poucuje všecky se stalo, v úvahu vzata byla otázka, zdali správce v naší ceské provincii Synoda z roku lze hudbu ku slavným sluzbám Bozím pri- i86o kap. VII. De cantu et musica sacra. pustiti. »Z pocátku chtęli otcové koncilu Vyhlašuje chorál za církevní zpęv, nezavr- hudbu zcela ode mše sv, vylouciti, vętšina hujíc figurovaného a mnohohlasého, a vy- však, zvláštę Spanęlové, ji doporouceli, po- lucujíc z nęho vše, co je frivolní a diva- nęvadz od nejstarších dob jí církev uzívala, delní. Varhany, ze na prvním místę k prűvodu a jelikoz jest velmi vhodným prostredkem, se hodí, však lira na nę nesmí zpęv dusiti aby jemným zpűsobem v duši clovęka city a potlacovati. Dále praví naše ceská Synoda zboznosti vlévala; męltę nápęv a text pro- z téhoz roku, ze mozno uzívati hudebních jevovati smýšlení nábozné a porozumęní nástrojű, hrmotící však, které zpęv potlacují, slovűm nikterak rušeno býti«. Jiným de- mají se odstraniti s kűrű. »Reliquorum kretem narizuje koncil (Sess, 24. de Ref. musicae instrumentorum usus, praeserticn c. 12), aby synody provinciální a zatímnę rure, rarus sit et ubique modestus. Late biskup za pomocí dvou kanovníkű zpęv tonantia instrumenta, quae tumultu et stre- a hudbu pri sluzbách Bozích, zretel berouce pitu cantum heminum opprimunt, auferantur k prospęchu a obycejűm rozlicných diecésí, ab ecclesia.« Syn. i86o, cap. VII. 3- urovnali. »Cetera, quae ad debitum in di- »0 úkolu nástrojové hudby vűbec píše vinis officiis regimen spectant, deque con- P. Jungmann, knęz T. J., ve své »Aesthetik«, grua in his canendi seu modulandi ratione Freiburg 1884, p. 825. následovnę: Bylo — Synodus provincialis pro cujusque pro- právę prerozeno, kdyz se od pradávna zpęv vinciae utilitate et moribus certam cuique tóny hudebních nástrojű doprovázel, a tím formulaTn praescribet. Interea vero Episcopus netoliko zpęváci se podporovali, nýbrz zá- non minus quam cum duobus Canonicis, roveń melodie vętší síly, lepší phiosti i zvuc- quorum unus ab Episcopo, alter a Capitulo nosti a zvýšené úcinnosti obdrzela. V tom eligatur, in iis, quae expedire videbuntur, nepochybnę zálezí první a vlastní úkol hudby poterit praevidere.« Veliké dűlezitosti jest nástrojové: zpęv uvádęti a provázeti, v tomto dekretu rada, ze pri upravování nękteré pausy primęrenými melo- zpęvu a hudby v kostelích prihlíieti se má diemi vyplńovati, a dobrou umę- k prospęšnosti a obycejűm diecésánű. leckou produkcí zakonciti.« Co se Papez Benedikt XIV. rozepisuje se ob- zvláštę úcelu církevní instrumentální hudby šírnę ve své konstituci » Annus qui« ig. února týce, toz si-, o tom vyjadruje papez Bene- 1749 o chorálním a figurovaném zpęvu, dikt XIV. v uvedené konstituci: »O uzí- a o instrumentální hudbę v církvi. V S 3, dí: vání nástrojű, jez lze pri kostelní hudbę »Hudební zpęv (musicus cantus), jak ted dovoliti, musíme pripomenouti, ze k tomu v církvi obycejem jest a s prűvodem varhan jedinę má se jich upotrebiti, aby zpęv sesi- anebo jiných nástrojű se dęje, má býti ta- lovaly, ve vęrících textu odpovídající city kový, aby zádného ohlasu profanních, svęt- budily, srdce jejich k náboznému rozjímání ských a divadelních zpęvű neobsahoval.« nábozenských pravd nadchly a k milování Pozdęji uvádí více nástrojű, jakých v církvi Boha a bozských vęcí povznesly.« lze a kterých nelze pripustiti. Benedikt XIV. . Také v dobách, kdy kostelní liudba pripouští tedy nástrojovou hudbu za prűvod svému vznešenému úkolu se zpronevęrila, mnohohlasého zpęvu ve chrámech a odvolává nenedostávala se církevního smýšlení a umę- | ||||
|