|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
lecky vzdęlaných muzű, kterí o nápravu ve spojení s tímto zpęvem výslovnę pripu- chrámové hudby se zasazovali. Abych nebyl stila a jiné znacné koncese se staly. Vy- rozvlácným, obmezím se ve prícinę svého skytli se však bohuzel ve kruzích spolkű úkolu poukázati k velkému hnutí, jaké cecilskýcli muzi, kterí neostýchali se o tomto v našem case za znacného úpadl:u kostelní církevním rozkazu pro jeho mírnost s ne- hudby pro reformu její zvláštę v Nęmcích vázností ta':ovou pojednávati a o nęm s ta- se jeví. Rakousko, zejména cislajtánslzé kovou zaujatostí pro své vlastní náhledy zemę se tęmto chvalitebným snahám pri- mluviti, jakoby od jejich úsudku rozhodnutí pojilo. U nás jiz dvanácte rohű trvá die- záviselo. Kde je zde skromnost? Kdyz césní spolek Cecilský, a já za svor povinnost j sem protektorát linecl:ého cecilského spolku to povazuji, vytrvalým a moudrým snahám diecésního prijal, napsal jsem jako za heslo spolkového výboru pri této prílezitosti ve- slova: »1VIy jdeme s Rí mem !« A pri tom rejuę své pochvalné uznání vysloviti. Kdyz téz zűstane. pred více léty se zivým nadšením reforma To musí téz zásadou kazdého cecilského kostelní hudby pocala, chtęli nękterí pouze spolku býti, zásadou kazdého knęze, kato- chorál pi•i sluzbách Bozích pripustiti. Tím lí!:a — at jest kdokoliv. My v Rakousku nevędomky byli prísnęjší nezli církev, jezto reformujíce kostelní liudbu stále v nejuzší ani koncil tridentský, ani •rádný papez takový oddanosti budeme se pripojovati ke svaté ve mnohýcli kostelích nemozný rozkaz ne-- apoštolské Stolici, a pokynű její poslušni vydal, a v Rímę ve chrámu sv. Petra pred budeme, at jiz jsou mírné anebo prísné. ccima samé hlavy církve pri slavných To je rímskokatolicky. sluzbách Bozích vokální mše s prűvodem Mnozí, jimz Regolamento ze dne 25. zárí varhan se provozují. (Sám ? Arnošt blűller 1884. laxním se zdálo, tęšili se nadęjí, ze r. 1885. festo Dedic. Basilicar. Ss. apost. nové Ceremoniale Episcoporuin bude obsa- Petri et Pauli byl prítomen mši provozované hovati prísnęjší predpisy a ze instrumentalní ode dvou sborű zpęvákű s prűvodem var- hudbu v kostele zcela zapoví. To však se han). Právem tedy prohlásili jiní polyfonní, nestalo, nebot Editio Typica, Ratisbonae figurovaný zpęv o slavnostech za dovolený 1886 nemluví jen o zpęvácích (cantores), a za souhlasný se zákony a praxí v církvi. nýbrz téz o hud bnících (musici), a pri- Dlouhý spor a ne bez ronhorcení veden poustí biskupűm právo, mimo varhany jiné o otázku, zda téz nástrojová hudba pri litur hudební nástroje pri slavných sluzbách Bo- gických úkonech místa má. Tento neštastný zich dovolovati a urcovati. Výslovnę schva- spor byl však zcela zbytecný, kdyz koncil luje nové Ceremoniale harmonický (figuro- tridentský kostelní hudbu nezakázal, ale vaný, polyfonní) zpęv, jehoz potrebné vlast- za to naiIdil, aby provincialní Synody, prí- nosti úpinę oznacuje. (Lib. I. C. 28 n. 11 padné biskupové návod de congrua canendi et 12.) Tak tedy panuje mezi tímto Cere- seu modulandi ratione ku zvykám diecé- moaialem a drívęjšími predpisy apoštolské sánű zretel męli, nyní však v Rakousku, Stolice úpiná shoda; toliko se biskupűm Nęmecku, Italii, ano snad všude obycejem zűstavuje, ohlednę upotrebení hudebních ná- bylo a jest, nástrojové hudby k prűvodu strojű narizovati, co za dobré uznají, a to zpęvu v kostele ulívati, a jezto papez Be- j e velmi moudré, ponęvadz právę hudební nedikt XIV. ve jmenované konstituci o pro- nástroje nikoliv všude v katolickém svętę vázení liudebního zpęvu varhanami nebo tytéz nejsou a tal:é za všech vękű tytéz »jinými nástroji« mluví a vedle toho celou nezűstávají, nad to pak upotrebení jich podle radu církevnę dovolených instrumentű vy- stupnę vzdęlání hudebníkű rozdílno jest, tak pocítává. Nikdo není oprávnęn j al:o nedo- ze za okolností proti nęmu zakrocení po- volené zavrhovati, co autorita církve, pred trebným býti műze. Zásadnę tedy Ceremo- níz se všichni skloniti musí, za dovolené niale Episcoporum není proti hudbę nístro- prohlašuje; a v hudbę purismus rovnęz tak jové pri oslavování sluzeb Bozích, nebof by málo prospívá, jako v mravouce. jich ani biskup dovoliti nesmęl. Dne 25. zárí 1884. vydala Kongregace Z uvedených posud od apoštolské Stolice ritu k biskupűm italsl:ýin narízení (regola- o »Musica sacra« predpisű následující pra- mento) o »Musica sacra«, kterýmz figuro- vidla vyplývají, o nichz sobę preju, aby vaný, mnohohlasý zpęv a nástrojovou hudbu v mé diecési jich šetreno bylo. (Pokracování). | ||||
|