|
| ||||
| ||||
|
-86-
víril i na zpęv lidový, skoro ladem zde lezící. jenz raziti má cestu reformę zpęvu lidového v die- Scbázejí se totiz jii po ctyri roky Starobrnęnští cési Brnęnské. Co se týce sboru zpęváckého, jest Cyrillisté kazdý týden v ceské obecné škole ke tento soukromý, vydrzovaný cástecnę z nadace cvicení literáckému, a to v pondęli vecer k ce- hrabęnky S. P. Thurn de Valle Sassina, cástecnę skému, v nedęli odpoledne k nęmeckému. Nechci ze jmęní klášterního; cítá rg zpęvákű, jichi po- se rozepisovati mnoho o blahodárném pűsobení vinností jest kazdý den ráno o 7. hod. zpívati pri tęchto cetnę navštęvovaných schűzí; podotýkám tiché mši sv. a pri všech slavných sluzbách Bo- toliko, ze, kdo slyšel zpęv lidový v našem chrámu zích v roce církevním. Jelikoz jest to sbor stálý, Pánę pred ctyrmi roky a prirovná jej zpęvu ny- provozují se tu skladby církevní nejlepší P. to mše nęjšimu, musí uznat, ze pokrok se tu stal veliký. skladatelű: Stehle (F moll, A moll, D dur, 8hlasá), Dríve, jako ve všech skoro kostelích vętšíchmęst, Fr. \Vitt (C dur, F dur, As dur a mše bez prű- zpívala se po celý rok jediná piseit mešní, nyní vodu), Benz (op. XIIL, XIV., KV.), Skuherskv, však zpívá lid všechny písnę z Cyrillského kan- Foerster, Kiízkovský, Fibich, Schweitzer, Mitterer, cionálku Kolískova i piekrásné Roráty Lehnerovy, Greith, Schmidt, Orlandus Lassus atd. Vlozky z kterých uz znacná cást nacvicena a loni poprvé mešni ze sbírek: Brosig, „Cecilie«, Witt, Stehle, zpivána byla. Ze v posledních letech lidový zpęv „Musica sacra«, Skuherský, prílohy „Cyrilla«. Re- tak rychle ve chrámu našem vzkvetl pricísti dluzno quiem: Brossig, Scheuk, Ilaller. Te lleum. Witt, i té príznivé okolnosti, ze ceské sluiby Bozí na Auer, Sch~pf. 1'ange lingua: 'Witt, Palestrina, Foer- St. Brnę rozmnozeny byly. Mimo toho vypucel ster. O velikonocích responsoria slavných starých z korene Cyrillského spanilý kvęt spolku zivého skladatelű : Palestrina, Croce, Viadana, Zoilo, Handl, rűzence, jenz nemálo prispęl jak ku ozdobę chrámu Orlandus Lassus, Vittoria atd. Totéz provozovalo Pánę, tak i ku zvelebení lidového zpęvu církev- se za dob drívęjších, nyní piibírají se stále skladby ního. Jak shora podotknuto, pricinil se o tento i novęjší. Jak z této skrovné zprávy pozorovati, rozkvęt nejvíce velmi horlivý vp. A. Slovák. Nę- snazí se i nynęjší správa kűru kráceti vęrnę ve mecký zpęv pęstuje se dle zpęvníku nęmeckého šlépęjích osvędcených a uznaných svých pred- „Ora et canta« (vydali jej vp. A. Slovák a J. Kment), chűdcű. Max Koblí_clz, varhanik. %, _ Dr. JOSEF CHMELICEK. Roku minulého zemrel v Brnę knęz-hudebník, „Dne 15. brezna 1891 zemrel v L'rnęmui, který který smęrem svým b}'1 sice stoupencem doby si dojista zaslouzil vzpominky, jehoz dluzno cítati starší v oboru hudby církevní, k nii od mládí k lidem kromobycejným, který však za zivobytí svého s celým srdcem prilnul, prece však v dęji- svého širším kruhűm zűstal neznámým. Muzem tím nách hudby posvátné tak cestného místa si vydobyl, jest Dr. Josef Chmelícek, profesor v Brnęnském ze cinnost jeho umlcovati bylo by nespravedlností. seminári klerikálním. Na muze skromného byli Redaktor az do této chcile marnę cekal, ze nę- jsme upozornęni osobnę jediným listem, ze dne který z Moravských Cyrillistű, který z blízka sle- 12. ledna r8go, který v rukou máme. List ten za- doval cinnost zaslouiilého veterána, pérem nakreslí vdal nám prílezitost, ie jsme panu profesorovi radu nám obraz knęze-hudebníka, jakých ~e svętę málo otázek predlozili, které však zűstaly nezodpovę- bývá. Cekal však marnę. Cyrillisté Moravští z vętší dęny, takie nebylo ucinęno zadost naši zvędavosti. cásti nepovazují za povinnost, aby v jediném or- Co nám nápadným se objevilo, bylo zcela neoby- gánu pęstujícím hudbu posváurou ve vlasti naší cejné bohatství hudebnin, které neboztík męl, Uylaf seznamovali ctenárstvo byi i jen s nejdűleiitęjšimi to takmęr celá knihovna. Obdivovali jsme se cet- záleiitostmi zivota Cyrillsl:élio se týkajícími. Vidyt ným skladbám k rűzuým úcelűm bohosluzebným ani P. Pavel Krízkovský, který valnou cási iivota církve katolické, zejména pro nástroj specificky svého vęnoval výhradnę hudbę posvátné ve smyslu církevní, pro varhany. Pomyslili jsme si: „Dr. zákonodárství církevního, od zádného z tęch, kterí Chmelícek jest ještę jedním z rad starého ducho- z blízka sledovati mohli cinnost jeho, nebyl dosud venstva, které nyní však bohuzel vymírá. Mlad- ocenęn vedle pravdy a zásluhy. Nevyskytnu) li se šímu duchovenstvu nedostává se tak ideálního iádný iivotopisec P. Pavla Kríikovského na \lo- vzletu, aby pro církev tou męrou pracovala.« ravę, nelze se ovšem príliš diviti, ze zádný z Cy- Zvęcnęlý dal jen málo vęcí clo tisku, byli priliš rillistű Moravských ani o Dru josefu Chmelíckovi skromným, za to však vypomáhal rukopisem kaz_ v »Cyrillu« se nezmínil. Yostrádaje zpráv domá- dému, který s nęjakou iádosti na nęho se obracel, cích, uvádim zde nekrolog, redaktorem Fr. Jos. a spojení mnohá i zaoceanská byla prícinou, ze Battloggem v casopisu ,Der Kirchenchor« právę skladby Chmelíckovy ve všech dilech svęta se vy- uverejnęný. skytují. 0 duchu skladeb, bylo lze z tęch málo | ||||
|