|
| ||||
| ||||
|
go —
Zpráva o „obecné notę” ci melodii. (Vyńato z Konrádových „Dęjin posvátného zpęvu staroceského od XV. stol.”, jez chystají se k tisku.) Ve všech staroceských zpęvnících od jemnęjší a jako všem nejobecnęjší. Proto pocátku XVI, století shledáváme, ze se i obecní, ze jich tak na mnoze jest, slovou ...« mnohým písním udává za pramen nápęvu Z tohoto dýchavicného výkladu Lomni- »obecná nota«. Co byla tato obecná ckého znamenáme, ze tato »obecní nota« nota? Treba jest, bychom o tomto spolec- męla jediný a jednostejný rozmęr básnický, ném a hojném pramenu podali zevrubnou avšak více nápęvű téhoz rozmęru, ba tęchto zprávu. Kdo vynálezcem jest tohoto zvlášt- nápęvű bylo i mnoho. Kancionál Mirinského ního útvaru staroceské písnę, nevíme. Vy- z r. 1531 udává tęchto nápęvű dvanáct, skytuje se jiz v prvotisku z r. i5oi, malém mezi nimi téz jeden k svętské písni »O mly- to kancionálku bratrském pri písních Vá- nárce«. Téz katolický kancionál, 1. P. 1588 clava Mirinského. Mozná tedy, ze NIirinslcý u Bur. Waldy vytištęný (»Písnę nové«) sám ji uvedl do staroceské písnę.*) Zpráva uvádí jich 12, a sice 6 stejných jako Mi- o této obecné notę podává se v nękolika rinský a 6 jiných. Kdykoliv tedy jest nám kancionálech, nejobšírnęji v historickém kan- císti o písni jakékoliv, ze »zpívá se cionále Šimona Lomnického z r. 1595• Tento obecní notou«, bude tím vzdy rozumęti staroceský básnír praví o ní v predmluvę jeden neb druhý z tęchto 18 nápęvű, jichz k ctenári takto : texty mají vzdy ctyrveršové slohy po cty- »Mnozí zpęváci, kterí notám dobre ne- rech stopách. rozumęjí, nad tím se nemálo zastavují, kdyz Jako Lomnický praví téz Jan Táborský nękdy nęjaké neznámé melodie v písních z Klokotské hory ve vydání Mirinského se nacházejí a kladou, ze hned pro nezná- písní z r. 1577 po predmluvę, ze »v jed- most noty i písnęmi pohrdají a uzívati jich nom verši (= sloze) zavírají se ctyri clau- nechtęjí. Proto tyto všecky písnę (rozumęj sule a v kazdé clausuli osm not aneb ctyri jeho historické, t. j. zivotopisné písnę o sva- veršíky« a t, d.... I dokládá, ze na tuto tých Bozích) pod noty j ednostej né, o b e c n í míru a pocet not neb syllab m n o h o y m e n jsem slozil, kterých tak mnoho jest, jako jest slozeno a kazdá jinou notou tęchto písní a ještę by se jich i vice na- se zpívá, jako: Veni redemtor, Veni cre- hledati mohlo, zvláštę z hymen latinských. ator, Deus creator, A solis ortus, O lux be- Ac pak kazdá jiná a jiná jest: av š a k ata a témęr všecky postní i jiných a v š e c h všecky jednou notou (krom asi dvou) na triceti. Téz písní o becných zpívati se mohou, tak ze, aby (= kdyby) m n o h o, j ako : Zdráva, jenz j si pozdravena, nękdo neumęl nez z všech tęch not jednu, V moci múdrosti, Stvoriteli Duše sv.; Utę- tedy všecky tyto písnę zpívati a která se šený nám den, Votce Boze všemohúcí, je. mu koliv zlíbí, vyvoliti sobę műze. Nebo stít psáno dávným rokem, Nac• tęv nás všecky jsou jednostejné, obecní a KI•yste zádúcí, Ach muoj smutku, O Sybille, osmisyllabní, totiz ze v kazdém Všickni vęrní krestané, O velikét jest po- v e r š i j sou ctyri klauzule« (rozum, v kazdé trebí, Bűh Votec Syn, Stvoriteli všeho svęta«. sloze ze jsou ctyri verše) »a v kazdé klau- A kdyby se męly všecky vycítati, n a l e z l o zuli osm not neb osm syllab; na p~. tento by s e jich téz triceti a tak všech verš : o k o 1 o š e d e s á t i.« K tomuto výkladu pak »V moci moudrosti dobrého i Táborský dokládá: »To jest ta obecní chvalmez Boha v Svatých jeho, nota; kdyz na ni prijde, z p í v a j t e, kte- jimz dal svęt, dábla premoci rou chcete.« Rovnęz tak vykládá obec- tęlo, v zdraví i v nemoci.« — nou notu i Hlohovský ve svém kancionálku Tuto jsou hle ctyri klauzule nebo rádky z let 1620. (v predmluvę »k ctenárűm i zpi- a v kazdém rádku osm syllab. Z toho se vákűm«). Však nápęvű tohoto obecného roz- uciní a slozí jeden verš« (t. j. sloha!) »a męru priv ozuje za vzor jen pęt. kdyz všickni tak sobę rovni budou, t o s 1 o v e Le tęchto obecných Ilot ci nápęvű bylo nota obecní. Latiníci-jmenují (je) car• skutecnę mnoho, znamenáme také v Sedl- mina jambica dimetra. Ceské rytmy nebo canské rorátní knize (Krcína z Jelcan ...). písnę na touz notu jsou skládati nejsnad- Ctemet v ní po »Kyrie fons bonitatis« nęjší a k smyslu a k spamatování nejprí- 0 obecné notę takto : »E t i n t e r r a« obecní notou, j a k c a s k á z e, na osm syllab, j ako : *) Totii obecné uzívání její, neb »notaa sama »Poslán jest od Boha andęl, item Otce Boze starší jest, jakz uvidíme. všemohoucí« atd. Privádí deset písní, mezi | ||||
|