|
| ||||
| ||||
|
nimi téz latinskou : »Dum jubar astris ut jeho písnęmi cteme tu téz jednu nade-
mi fa sol mi ut re ut«. psanou: »Alfa sicut Veni Creator Spiritus« Ze podle tęchto obecných vzorcű sklá- s nápęvem tohoto Ambrozova hymnu, a pak dati písnę bylo »nejsnadnęjší«, jakz pravil tuto poznámku: »Hoc genere metri Lomnický, vęríme rádi; alevšak i to jest censtantmulti hymniecclesiastici, nám vyznati, ze tyto vzorce svádęly snadno quorum melodiae vulgo etiam sunt notae, k jednotvárnému, ba šablonovitému sklá- ut sunt: Veni redemptor gentium, A solis dání, tak ze nekazdý nápęv hodil se svým ortus cardine, Herodes hostia impie ...« duchem Ice kazdému obsahu a naopak. Proto atd. (Privádí tu celkem 15 hymnű doklá- skladatelové casto nadepsali do záhlaví písní: daje »&c.u) Ona píseń Kolínova, k níz klade »Műze zpívati se dle té neb jiné noty nápęv recený notu za notou, jest: obecné dle libosti« a p. Nedajít všecky osnovy utíkati se na jedno brdo a obsahem o— D o rűzné písnę nehodí a nedají se téz dobre prilíciti k jednostejným nápęvűm. Tot by „Sunt mun-da mun-dis o - mni -a, pis.ces, byla bezduchá šablona. Cítil to asi bezdęcnę skladatel Litomyšlského graduálu; proto na- psal o obecné notę pri posledním »Et in terra« toto rubrum : »Et in terra obecní a a ves et cae•te ra, que sunt ad u-sus műze se zpívati, kdyz se koliv líbí, notou obecní, kteroukoliv chceš a z v 1 a š t ę k t e r á nota kkterému casujest príhodná, jako: »Zdrávas, jenz jsi pozdravena«, jako »Utęšený nám den nastala, jako »Otce Boze a De -o no -bis ca-du-cis condi-ta.« všemohouci« ... a d. Ještę urcitęji tuto rűz- nost nápęvű a dle toho i volbu jejich vy- Téz proslavený zák Kolínűv, M. Tomáš jadruje rubrum Ceskobrodslcého graduálu Mitis, slozil dle príkladu mistra svého nę- v záhlaví jednoho »Patrem«. Cteme v nęm: kolik latinských písní na obecnou notu. »Toto Patrem zpívaj obecními notami a Ponęvadz pak shledáváme mezi uvede- zvláštę kterak kterému casu jest príhodna: nými obecnými nápęvy také dvę národni v advent jako »Zdrávas, jenz jsi pozdra- písnę (O Sybille a O mlynárce), tedy zdá vena, p r i v e 1 i k o n o c i jako »Utęšený nám se, ze tato obecná nota, t. j. recený básni- den nastal«, o B o z í m T ę 1 e jako »Otce cký rozmęr a úprava celé slohy skutecnę Boze všemohoucí«, o a p o š t o l í c h jako byla »obecná«, t. j, v lidu obecnę rozšírená »V moci moudrosti«. A talc proto dí ještę i známa z nękterých národních písní, ba ze i Holan ve své Kapli královské z r. 1693 bezpochyby tyto národní písnę dle onoho pri ranné písni »Ve jméno sv, Trojice« : staršího vzoru ci obrazce církevních hymnű »Obecní notou dle casu rocního«, byly slozeny. Napsal Kolín o tęchto hym- (Str. 23.) Tak dí té pri ceském »Asperges nech výslovnę, ze »melodie jejich jsou obecnę me« (na str. 33) a jj. známy« (»vulgo sunt notae« ). Ze všeho receného znamenáme, ze tato Bohuzel nápęvű onęch dvou starých ná- »obecná nota« nebyla pűvodní ná- rodních písní neznáme*), text toliko prvé 1 e z c e s k ý, nýbrz našinci a to velmi záhy, »O Svbille«. Zavírát se v Kollárových »Ná- jiz ve XIV. století (»Vítaj milý Jezu Kry- rodních Zpęvankách« (II., 457)• Prvá sloha ste«, Otce Boze všemohúcí« ze XIV. stol.) tu zní: ,,Posláchajte páni milí, nápodobili v ní vzor starých hymnű O prorokyni Sibylli církevních, z nichzto celá rada (jiz Co já vám budem zpívati hymnű sv. Ambroze ze IV. století) tímto A jéj reci vykládati.« — (Má 12 sloh.) básnickým rozmęrem se nesla. Yrotoz vedle V této sloze znamenáme skutecnę roz- pravdy svędcí Dr. K. Stecker ve svém męr naší »obecné noty«. Pozoruhodno jest »Všeobecn. dęjepise hudby« (I., 82) o hym- také, ze Kollár sám dokládá poznámkou, nech sv. Ambroze, ze v nich »ctyrtaktové ze »tato píseń zdá se Cecha za pűvodce úryvky ciní verš, ctyrveršové periody slohu miti,« cetnuz i my prisvędcujeme dle ob- (»strofu«). O tomto pűvodu naší »obecné noty« *) Nápęv písnę „O mlynárce« je snad onen, presvędcil nás bezdecrię i náš proslavený její podává Dr. O. Hostinský na I. mistę ve spisku : humanista M. Matouš Kolín svým zpęvní- =36 nápęvű svętských písní ceského lidu ze XVI. stol,« (1892.) Rozmęr jest v ní c e l k e m stejný ckem »Harmoniae univocae«. Mezi (az na dva takty). | ||||
|