|
| ||||
| ||||
|
— 92 —
sahu té písnę, v níz prorokuje se o králi rození, ocistování a zvęstování P. Marie a j. Jiríku a Fridrichovi. V Pomykalovę kancionále (z ll, 1727—33) Na konec dodati jest nám, ze tradice jeví se pri písni »Beránlzu Bozí Jezíši, jenz této »obecné noty« udrzela se na Moravę jsi sám Bűh« a j.; v Pinkavovę kancionále ještę hluboko do XVIII. století. V rukopis- (z Il, 1732—35) pri písních na 12.—15. ne- ných kancionálech 1VIoravských XVII. a dęli po sv. Duchu a j. Dochovalo se: tedy XVIII, století udává se ta »obecná nota« prastaré podání téhoz obecného nápęvu az ještę dosti casto za pramen nápęvu. Svorec ke sklonku literátsky cli bratrstev na »Hornę Zlínský (z r. 1681) na pr, privádí ji u písní zemi slovácké«, ba kde se literáti ještę »o pocetí Panny Marie«, o obętování, na- udrzeli, podnes »obecnou notou« zpívají, W. `Konrád. Predpisy o htldbe církevní v diecési Basilejské, (Pokracování.) § 30. Graduale zacíná hned po epištole. tetta hodícího se k slavnosti dne nebo lu•áti Od nedęle Septuagesima az do pašijového na varhany. týdnu jakoz i pii zádušní mši sv, pridává § 33• »Sanctus« se pridruzuje bezpro- se ku Graduale ještę Tractus, mimo všechny strednę ku praefaci celebrantovę. Sbor zpívá všední dny od Septuagesima do popelecní pred pozdvihováním jen »Sanctus«. Víc.e- stredy a mimo úterý, ctvrtek a sobotu od hlasné skladby »Sanctus« nesmí se príliš popelecní stredy do kvętné nedęle. V týdnu prodluíovati, aby celebrant nemusil cekati velikonocním az do pátku, a od nedęle nejsv. s pozdvihováním. Pri pozdvihování sbor mlcí Trojice az do Septuagesimy pridává se ku a modlí se. Po pozdvihování pokracuje sbor Gradualu dvojí Alleluja, pak je verš, po s »Benedictus«. Dluzno šetriti toho i tehdáz, nęmz opętnę opakuje se Alleluja. Od první kdyz »Sanctus« netrvá az do pozdvihování nedęle po velkonocích az do nedęle nejsv. a kdy bylo by lze »Benedictus« ještę vcas Trojice odpadá Graduale, a místo nęho se prezpívati. Po »Benedictu« mozno prednésti zpívá dvojí Alleluja s veršem, pak další nęjaký latinský zpęv svátostný. Alleluja s veršem a opakování téhoz Al- Pri pozdvihování smí se hráti na varhany, leluja. ale dűstojnę a váznę, jemnę a zboznę. Lépe Ve svátek sedmibolestné Panny Marie, však jest, jestlize hra na varliany se vy- o velkonocích, o svátcích svatodušních, na pustí. Zvony mají zaznívati jen mezi po- Bozí Tęlo a pri zádušní mši sv, následuje zdvihováním, aby nebyl rušen zpęv »Bene- ještę predepsaná Sequence. dictus«. Veškeré zpęvy tuto uvedené mozno také § 34 »Agnus Dei« zacíná sbor bez pre- recitovati. dehry nebo (je-li toho treba) po krátké pre- § 3 r. Credo intonuje knęz, nacez bezpro- dehre, jakmile na slova »Pax Domini sit strednę po této intonaci pokracuje sbor semper vobiscum« odpovędęl »Et cum spi- slovy: Patrem omnipotentem. Není dovo- ritu tuo«. Agnus mozno strídavę supplovati leno opakování slov zpívaných od knęze. varhanami. Sbor musí zpívati celé Credo az do konce, § 35• Taktéz má sbor zpívati nebo re- nevynechávaje ani jediného slova. Credo citovati »Communio« a to bezprostrednę po nahrazovati varhanami není dovoleno. Také prijímání celebrantovę. prerušování není dovoleno. Teprv po skon- Responsorium Ate missa est« nebo ceném Credu smí pocíti obętování. »Benedicamus Domino« smí na varhanách Aby nebyla sluzba Bozí príliš prodluzo- se odehráti. vána figurálními skladbami Creda, odporu- Ostatní resporsoria pri zpívané mši svaté cujeme zpívání Creda chorálního, zvláštę nutno zpívati, a to nejlépe dle chorálnílo 0 obycejných nedęlích. nápęvu gregorianského. Vícehlasná respon- § 32. Offertorium se má zpívati, jakmile soria mozno pripustiti jen tehdy, má-li jeden knęz zapęl: Oremus. Mozno prednésti je hlas nápęv chorální jako »Cantus firmus«. chorálnę (dle Graduale Romanum) nebo fi- gurálnę zpracované. Z potreby stací také III. Requiem. recitace. Zbývá-li ještę casu po prednese- § 36. Requiem se műze zpívati chora- ném Offertoriu, smí se uziti latinského ino- liter dle Gradualu nebo dle skladby odpo- | ||||
|