|
| ||||
| ||||
|
-93
vídající církevním pozadavkűm, ale vzdy oltární nebo Nejbl. Panny Marie. Jest jim budiz zpíván text úpiný, jal: je v Graduale, také dovoleno, aby nešpory jinou odpolední bez všelikého vynecliávání. pobozností nahradily. § 37. jako pri zpívané mši svaté do- Povzbuzujme však sbory, aby se neštítili pouští ee i zde cástecná recitace, zejména námahy a zpívali nešpory liturgicky správné opakování Requiem aeteruam v Introitu, alespoń o velkých svátcích. Psalmodie ná- pri Kyrie, Gradualu, Tractu, Dies irae, Of- lezl k nejkrásnęjším plodűm, jakých církevní fertoriu. Pri Sequenci budtez zpívány nebo umęní hudební vytvorilo, a na modlitbę cír- recitovány alespoń sloky 1., 8., g., 10., li., kevní spocívá zvláštní pozehnání. 12.1 1 4., 15-, 16., 17., 18.' i g. § 42. Antifony pred zalmy dluzno zpí- § 38. Responsoria zpívají se vzdy to- vati. Není-li festum duplex, antifona se jen nem feriáhlím, byt i zevnęjší slavnost sebe pocne, t. j. zpívá se pouze k hvęzdicce; vętší byla. je-li duplex, zpívá se celá. Po skonceném § 39• Pri »Absoluci ad tumbam« zpívá zalmu opakuje se príslušná antifona, a to se vzdy »Libera«, ]steré se prímo pridru- bud zpęvem anebo recitací, po prípadę se zuje ku mši svaté. Smí se však teprv po- i suppluje. cíti, kdyz knęz u mar stojí. Libera (které §. 43. Sloky hymnu mozno strídavę zpí- v novęjších knihách chorálních v kratší vati neb recitovati, po prípadę i supplovati. úpravę se vyskytuje), dluzno zpívati vzdy Prvni a poslední sloku dluzno vzdy zpívati celé a opakovati je az ku slovu »Tremens«. a rovnęz sloky, pri nichz predpisuje se Dle missálu následuje bezprostrednę po Li- klekání. bera »Kyrie eleison«, nikoliv »Míserere« Není dovoleno zpívati místo hymnu písnę nebo »De profundis«. v jazyku zemském, jako se vűbec do latin- 4o. Jiné zpęvy v jazyku latinském ských nešpor za prícinou liturgické jednoty nebo zemském mozno picdnésti teprve po a krásy nemají vkládati zádné zpęvy v ja- ukoncené liturgické slavnosti. Jest však do- zyku zemském. voleno vloziti po pozdvihování latinský zpęv Pro zalmy a zvláštę pro »Magnificat« o Nejsvętęjší Svátosti oltární, jestlize se tim ku zvýšení slavnosti vrele odporucujeme svatý úkon nezdrzuje a je-li jiz »Benedi- sloh falso-bordone. Nešpory prokompono- ctus« odzpíváno. vané se nehodí. IV. Nešpory. Š 44• Také pri Magnificat lze za stej - ných podmínek jako pri hymnu strídati var- § 41. V lostelích Icatedrálnícli, kollegiát- hany a zpęv. ních a klášterních slaví se nešpory litur- § 45. Marianská antifona musí odpoví- gicky, presnę dle rubrik brevíre. V jiných dati dobę slavnostní i pri votivních nešpo- kostelích mohou se vzíti také z jiného officia rách svrchu uvedených. nez z denního, na pr. Nejsvętęjší Svátosti (Pokracování.) Pianissimo, výrecnost a rhytmus v chorálu. (Chorální kurs v Beuronu.) V Beuronu, kam pred léty putoval re- »Cvicení Beuronslcéllo úcastnilo se 136 daktor, aby v proslulém kláštere Benedik- hudebníkű, z nichz bylo 18 knęzí a klerikű ; tinském seznámil se s prednáškou chorálu ostatní byli vętšinou ucitelé. Mnohdy roz- vzornę pęstovaného, konalo se o letošních dęlili se cvicenci na dvę oddęlení, z nichz prázdninách cvicení chorální, které u nás jedni cvicili se písním, druzí pak vyucováni bývá rovnęz jedním z nejdűlezitéjších pred- jsou chorálu a jiným predmętűm. Nacvíceno mętű exercicií Cyrillských. Nadšený riditel, jest znacné mnozství nápęvű chorálních a Y. Ambroz Kienle, napsal o zpűsobu, jakým skorem 25 písní ze zpęvníku Magnificat; si pocínal, strucný clánek do »Kirchenchoru« kazdé cvicení zpęvné provázeno bylo po- z kterého vyznívají tytéz zásady, jichz i re- ucnými poznámkami o rázu nápęvű, o tvorení daktor za posledních exercicií Cyrillských hlasu, jakoz i o methodę pęvecké. Jako jiz pi-i cvicení chorálu se pridrzoval. Ve zprávę casto ukázalo se i tehdáz, ze dluzno hlavní poukazuje se zejména na zpűsob, jakým pozornost vęnovati dvęma vęcem, tvorení chorál cvicititi se má, nac i naší Cyrillisté hlasu a rytmu. Tvorení hlasu, které se nikdy zapomínati nemají. obycejnę ku zpęvu chorálnímu prinášívá, | ||||
|