|
| ||||
| ||||
|
— 94 --
nedostacuje. Ton bývá skorem vzdycky ani prodluzovati. První ton kazdého útvaru príliš temný, barvy hluboké, má však zníti intonuje se ponękud silnęji, co bylo by lze jasnę a ostre, podobající se lepšímu vlaš- nazvati výrazem nebo accentuací. Toiiy jsou skému tvorení hlasu; napotom bývá príliš tedy rűzné nikolivęk casovým trváním, nýbrz tęzký, široký a nehybný, má však býti silou a dűlezitostí, s jakou k uším poslu- lehký a plynný. Pri cvicení zpívalo se chacovým docházejí. Bére-li se melodie skorem ustavicnę pianissimo. Výsledek takovou męrou obecným pohybem hudebních, byl prekvapující; pokazdé, kdykolivęk se nutno ji ještę oziviti, oduševniti výrazem, odklapalo na vyprošení pianissima, byl výraz který jest jednak ryze hudební, z melodie ušlechtilejší, oduševnęlejší. Pouze v pianis- samotné odvozený, jeclnalc textem prikázaný. simu osvojili si pęvci dusevní výraz nápęvu Na usnadnęnou tolioto výrazu pro smysl a dovedli ho znázorniti. Pianissimo má ve a cit doby naší oblibují si nękterí chora- škole pęvecké neobycejnou sílu; pianissimem listé v protahování jednotlivých tonű, coz otvírají se uši vnitrního clovęka. o sobę se nezapovídá. Klepání má týz Druhé pravidlo, které se narizovalo význam, jako kdyz riditel nutí sbor schí- a cvicilo, bylo, aby výslovnost kladla se tralý, který z taktu se rozešel, aby presnę do popredí úst, aby se mluvilo popredím a na vlas v taktu zpíval; pokud toho treba úst a aby ton tvoríl se na tvrdém hrtanu. jest, prestává prirozenou męrou výrazné Tento zpűsob mluvení má pro kazatele, zpívání a melodie zní tvrdę a nezázivnę. katechetu a ucitele ku zachování hlasu a Pozdęji se to jiz polepší. Nejprve postarejme ušetrení sil nejvętší dűlezitosti. Ucitelé se o pravidelný pohyb; pak jest pripravena zpęvu v seminárích mají na to velikou pűda pro krásný výraz. Jest ovšem mozno, váhu klásti. Vyucenci budou jim za to ze rűzní choralisté z uvedenými pravidly pozdęji vdęcnými. Pouze pri takovém nevędí si rady, a ze uváznou v neozivenosti, mluvení jest dobrý, chorálu schopný tou pak ale nesmí se obvińovati pravidlo, které rnozný. Tvorení takového tonu neobjevilo niceho nezavinilo; chyba vęzí jinde. se príliš tęzkým, ac by to prirozenou Pri našem cvicení šlo to s rytmem prak- męrou mnohem snadnęji šlo v seminárích ticky i theoreticky hladce a slušnę. Pohyb ucitelských. Zvyk tęzkého, drsného tonu uchvátil všecky s sebou a prípadné poucení prsního nedá se obycejnę u zpęváka snadno zdálo se všecky i zajímati i uspokojovati. odstraniti. Bylo k tomu treba opętného Prirozenou męrou dostavili se téz nękterí upomínání po nękolik dní; na sklonku jakozto odpűrci vęci; avšak zádný co takový cvicení dospęli jsme však k potęšitelnę se nevrátil, necítáme-li jistého kazimíra, lehkému nápęvu, k pruznę vznášejícímu se který tretího dne zmizel bez pozdravu tonu. Rytmus poskytoval pomęrnę menšícli a podękování. Lze míti za to, ze mozno tęzkostí. V pocátku jest prirozenou męrou tímto zpűsobem prednášky zjednati pevnou jednotné rízení 130—140 pęvcű ponękud pűdu pro chorál a nadevší pochybnost jest, tęzké. Pomocí jasných a urcitých pohybu, ie clenové choru pri chorálu takto prozpę- jimiz rádná pravidla rytmu se naznacují vovaném radęji spoluúcinkují. dospęlo se v brzku k jednotę a casem Písni kostelní bylo vęnovati velikou po- 1: obdivuhodné jistotę. Jelikoz o hudebním zornost; staré písnę vyzadují velmi dűklad- úcinku tęchto pravidel skorem všudy nej- ného studia; pouze castým zpíváním, delším prevrácenęjší názory panují, bude to ještę meditováním hudebním pochopujeme staré dlouho trvati, nezli se vycte z tištęného nápęvy. Bez hlubšího pojmutí jest výsledek slova prostý smysl a nezli se z toho po- velmi zhusta pouhou polovicatostí. Dosti chopi, co úcastníkűm cvicení bylo pochopiti; origiuelní a velmi poucné bylo cvicení cír- prece však hodláme hlavní obsah tęchto Icevních písní v kostele, pi•i kterém úcastníci pravidel zde sdęliti: Melodii dluzno poj mouti zaujali ponękud místo lidu pri zpęvu. Zde jakozto zbudovanou z hudebních útvarű; bylo treba pevné posice, aby docílen byl bez tęchto útvarű není zádného porozumęní prednes zivý a pohyblivý, coz posléze velmi melodie; v nich obsahuje se męrítko caso- dobre se zdarilo. vého pohybu, odpovídajícího taktu hudby Ucitelűm cvicení bylo nevšední radostí moderní. Provedení figur musí býti hudebnę neunavná horlivost úcastníkűv. Zde a onde pravidelné; tento pravidelný útvar jest ne- slýcháme, ze stav ucitelský chová se k re- zbytným základem krásy; bez nęho není formę hudby církevní lhostejnę a necinnę. zádné libozvucnosti hudební. Podstatou pra- Tvrzení takové nikde nebývá vyvráceno videlnosti jest plynné, lahodné zaokrouhlení, dűraznęji, jalco pri podobném cvicení. Po- vysti•íhání se všeliké drsnosti a tvrdé hra- zoroval jsem dosud vzdy stejnou horlivost natosti, proto zádný ton nesmí se zkracovati pro krásnou a svatou vęc, (Já téz! Red.) | ||||
|