|
| ||||
| ||||
|
nlimoř. příloha k 3. č. „Cecilie`. — 25 --
začfnáš, ty potv .. ..?!” — vzkřikl často rozmrzele, když první její „forte” jej vyrušilo z polospánku. — Nuže, jest chrám Nejvyššího méně nežli dům divadelní ? Aby několik lidí v koncertním salónu neb v opeře na chvíli příjemně se pobavilo, cvičí se pěvci i hudci porůznu i vespolek o závod p o c e 1 é m ě s í c e napřed, každodenně nčkolik hodin ; aby však bohoslužbu důstojnč oslavili a včřících ku pobožnosti povzbudily, na to neobětuji naše, chrámové sbory ani krátkou h o d i n k u t ý d n ě. Zdá se věru, že naše sbory i se svými řediteli považují chrám, místo posvátné, za místo privilegované, kdež jim každá ledabylost bez hřfchu a trestu dovolena jest. Zkuste to : provozujte takovou muziku v koncertč, třeba jen v maloměstském, jakou ve chrámč nezřídka provozujete, a ručím vám za to, že nevelké cti dojdete; místo potlesku — vypískají vás. — 2. Avšak nejen proti důstojnosti domu modlitby — i p r o t i c t i s k 1 a d a t e 1 o v č prohřešuji se hrubě veškeré sbory chrámové, které zkouškám bud nenavykly, bud odvykly. Skladatel, vydav dílo své, vydal zároveň sebe sama, svou čest na milost a nemilost všech sborů, jež plod jeho provozovati hodlají. A tu stává se nezřídka, že ubohý komponista na pouti své z Jerusaléma do Jericha upadne mezi lotry — mezi muzikanty, již beze zkoušky na dílo jeho se odváží, a zcuchavše je notně, nechají nešfastného skladatele polo-mrtva ležeti. Za takových pomčrů dlužno se věru nemálo diviti, že vůbec ještč nčkdo pro kostel skládá; nenít zajisté nevděčnější práce pod sluncem, než za našich dnů pro n a§ e chrámy skládati. — Mám před sebou anonymní spis ,Ueber das Dirigiren katholischer Kirchenmusik", 1) v němž na str. 18. dočteš se následujícího : Roku 1806 vydáno v Augsburku u Lotter-a dílo s názvem : D. Joannis Lasser, electoralis aulae et camerae Monacensis Musici, Missae tres, (Editio II.), opus I. Jakým slohem ten kurfiřtský (electoralis) pan musicus psal, seznáme nejlépe z krátké ukázky; stůj zde začátek ,Agnus Dei" první mše : Bass-Solo. Andante. A - gnus De - i, qui tol - lis pec - ca - ta, pec - ca - ta, pec- ca - ta mun - di. il,ečené „tres missae” jakož i 6 jiných mší téhož původu složeny jsou téměř výhradnč ze tři akkordů: z toniky a z akkordů na obou dominantách. Přejde-li kus do jiné toniky, opakuji se v této tonině tytéž tři akkordy. Dosti dlouhé ,Kyrie" první mše, na př., psáno jest v G-dur; a tu jest b a su téměř jen tré not, totiž g, c, d zpívati. Skladby takové jsou bez odporu snadné, ba více než snadné. A hle, pan J. Lasser žádá přece, aby se dříve zkoušelo, nežli se k veřejné produkci přikročí. NapsalE před hlas varhan oněch tři mši toto : „Připomenuti. Poněvadž tyto tři mše tak upraveny jsou, že některý kůr snad i o většfch slavnostech jich bude chtít upotřebit, přidal jsem hned sám i foukati nástroje zvláště z té přičiny, aby mi nikdo jiný do mého díla nebřidil; ředitel kůru ai je obsadí, pokud může ; samostatný sbor ony nástroje netvoři. Předchozí zkouška (eine vorhergehende Probe) nebude nikterak zbytečna, byi i jen k tomu konci se odbývala, aby sbor dle předepsaných ,expressí” náležitě říditi se naučil ... Od zpčváků vyžádám si čistou intonaci a přirozenou přednášku na mfstč ničemných floskuli a ozdob, jichž mnozí ve zpčvu často užívají, jež ale vznešenosti předmětu a posvátnosti místa velmi špatně odpovídají." — Ejhle, Lasser, ten Lasser, jehož díla ze tři akkordů se skládají, obává se, že by jeho skladby bez předchozí zkoušky vzaly škodu! Ach, ubohý Palestrino, nešEastný Witte ! co zbude z vašich nebeských skladeb, odváži-li se naše chrámové sbory na ně s takovou přípravou, jaké se i Lasser obává? ! Vaše skladatelská sláva — věřte mi — jest tu v největším nebezpečí bídně udupánu býti v troskách skladeb vasich!Le jste neodolali raději prvnímu svatému popudu, jenž chtěl, abyste psali pro kostel?! Vy snad odvětíte, že, kdo má svědomí a srdce v těle, nebude z úmyslu hřešiti na úkor cti a j mena vašeho, a že, byt i nčkterý sbor nešetřil vás, že přece nebude sboru chrámového, jenž by nešetřil sama sebe, jenž by vlastní svou čest lhostejně vy-dával všanc. ) Velezajímavý spis ten vyšel u Bedř. Pusteta v Mezně. | ||||
|