|
| ||||
| ||||
|
— 6 —
Na den sv. Kateriny.T~ touto »obecnou notou« bez prűvodu varhan po mši sv. se zpívala. Avšak v celém .Rajském slavícku« podobný nápęv jsem nenalezl; nápęv písnę „Zdrá- Svatá Ka - te - ri - na mí - lá krá- vas, jeni jsi pozdravena«, který jest vzat z Creda zpęvű rorátních na štédrý den, podloien jest mnoha písním a mohl by se dáti téi slovűm »obecnou no- panna u- tou« zpívaným. Snad v jiném chrámu Pánę, v jiné le Ko - sta dce - ra by - la, krajinę męli jinou obecnou notu«. V »Rajském slavícku« nalezám mnoiství pre- krásných písní, které ani v kancionálu Svatojan- šlech-ti - lá, krás-ná, tak ja - ko den-ni- ském obsaieny nejsou ; upozorfiuji prozatím na píseír na str. 528. »O műj laskavý pane Jezíši«; jaká to vroucnost, jaká shoda nápęvu se slovy! Kdyby tak ce las ná. nękdo tu obéf vlasti prinésti chtęl a nękteré ty Po celý rok piísné bylo toho dbáno, aby na perly dle ducha casu opravil a tiskem je vydal! kazdý svátek toho kterého svatého paUicná piseii Václav Vanék. Cyrillska kronika. Polské jesliCkq. Tovaryšstvo sv. Vojtęcha jeslicek, ze do hlubin duší pronikala, a ie ty vnadné (e naší Cyrillské jednotę) v Tarnovę provedlo koledy, spanilé sbory a stkvęlá instrumentace mocnę v prosinci r. 1891 na výslovný rozkaz tamęjšího všecky úcastníky dojaly, budíce v nich vzpominky biskupa a protektora svého udp. X. Ignacia LoUosa polským srdcím predrahé, takze slzy radosti polily lidové oratorium »Bozí narození« ci »Jeslicky. (Ja- tváre nejen dętem, ale i váiným a sešedivęlým selka) zvané. Toto drama scénicky upravenę, zpęvy osobám. Proto dokládá udp. biskup, ie správcové a hudbou opatrené, sloiil na vyzvání téhoz ndp, kostelű a katecheti ziskají si tęmi jeslickami srdce biskupa kterýsi knęz diecésní. Bylof do starých dítek a skrze nę i rodicű a pęstounű, usnadni si polských »jaselek« bęhem casu primícháno tolik jejich náboiensko-mravné vychování a získají nad nepríslušných a neslušných piídavkű, ie staly se nimi velký vliv, který jejich práci zúrodni a po- spíše karikaturou a pohanou dęje narození Pánę. zehná. Proto povzbuzuje ndp. biskup ku všeobecné (Viz náš popis ve »Vlasti«.) Proto ulozil recený obnovę tohoto starodávného zvyku polského slovy biskup onomu knęzi, by slozil z nejlepších a nej- sv. apoštola národű: »Protoi, bratri, stűjte a drite staršich »jeslicek« nové, aby tento starodávný oby- podáni, kterým jste se priucili bud skrze i~ec, nebo cej polský opęt oUecnc se rozšíiil. I stalo se tak, skrze list náš«. (II. Sol. 2, 15,) — Tak cteme a ndp. biskup vydal pak v listopadu m. r. vyzvání v Dra Surzyúského »Muz. koAcieL« 1892. N. t2. — svému duchovenstvu, by zavádęli tuto jeslickovou Zdai do slova neplatí tato zlatá slova vrchnopa- hru všude, kde bude mozná, a za tím úcelem by stýrská téi o našich »budecských« a pod. jeslic- nešetiili casu ni námahy, aby to, co dávnou bývalo kách? Zdai nezasluhuj[ téz, by u nás všeobecné vlastností bezmála kaidé fary polské, vrátilo se zdomácnęly? Pisatel pred lety sám se také p~e- k svému právu a stalo se zase obecným majetkem. svędcil, jak mocný a biahodęjný vliv męly na dítky Budíc se jimi v srdcích mocnę duch sv. víry a lásky. i rodice i všecky posluchace. Ndp. biskup sám dí o prvé h~e novę upravených Konrád. FEUILLETON. Z M Ý C H P A M T 2. Cyrillistűm pro radost napsal Dr. Rudolf Montanus. (Pokracováni,) »Műj zlatý Haydn, ten chudák zkusil, - »Proc pak ne!« ozval se Valenta za já bych vęru nebyl tak trpęlivým do- všechny, »doma jsme, práce na kozly ne- brákem na tu sait,« mínil Marecek. máme, abychom mnoho prozaháleli a --« »Však za dvojí také zbozný Haydn Pánu Bohu nejvíce dękoval, ze mu totiz »A tu švandu, co jsme s ním o štęd- dal hudební talent a dobré srdce,« pravil rém dnu vyvedli, mu tak nahradíme,« pan ucitel a otociv rec, tázal se: »Jak vpadl mu do reci krejcí Jedlicka. pak, chtęli byste Cvancarovi o svatbę »Nu tak dobre, odpoledne műzeme v kostele zazpívat?« nęco zkusit,« rekl pan ucitel spokojenę. | ||||
|