|
| ||||
| ||||
|
— 7 —
Potrepal kazdému gardistovi ruku, nacez Mezi tím pan farár otevrel dvére se všichni rozešli. svého pokoje, podívat se, kdo to tu mluví Brzy p~ pozehnání vyhrnuli se od Uzrevše pana faráre, políbili mu oba Zpęváckű Cvancara s Marjánou a kráceli snoubenci ruku, panna Verunka pak, ob- k fare. Cvancara męl pękné zluté ko- divujíc krásné cunce zvolala: »Podívejte zenky s cervenou paspulkou po stranę, se, pane bratre, co vám panna nevęsta vysoké boty, tęsnę priléhající modrý prinesla!« a ukázala mu košík, z nęhoz kabátec s podlouhlými lesklými knoflíky se cunę jako udivené koukalo. a na hlavę beranici; vypadal jako nę- Pan farár se podíval, potrásl dobrácky jaký cistokrevný Honda nebo Tonda od hlavou a šelinovsky se uscnívaje prohodil Šumavy. Marjána pak šustila v cerné zertovnę: »Jen jestli panna nevęsta, kvętované hedbávné sukni, pres sebe pricházejíc na katechismus, také dobre pak męla veliký šátek á la salup a na umí ?« a hrozil pri tom dűtklivę prstem. hlavę nesla cerný, prošívaný kapizon, který jí kryl spolu také i dlouhý její »Umí — umí,» dalo se podsvince do kriku. Kdo slyšel dobrá tato zvírátka krk a cást plecí jako pappenheimská kricet, ví, ze jejich krik »uí uí« není prílba. V ruce drzela notný košík. nepodoben brectivę vyslovenému: »umí.« »Pane Mates, já z toho katechismu Panna Marjána pozvedla své dosud mám strach, já nic neumím,« zasteskla sklopené oci jako nevinná ovecka a špy- si, obrátivši svűj panenský uzardęlý tala : »Jemnost pán musí mi mnoho od- oblicej k Cvancarovi. pustit.« »Strach? a proc? Co umím, to umím, a co neumím, proto mi hlavu neutrhne,« »Nic neodpustím,« smál se pan farár odvętil Cvancara sebevędomę. a pravil: »Pojdte dále.« Vzal je do V tom jiz byli u fary. Cvancara svého pokoje, kde je posadil na starý otevrel dvére a dlouho cinkající zvonek divan za stolem a usednuv naproti nim, nade dvermi hlásal jejich príchod. zacal k nim mluviti. Cvancara srazil rty Panna Verunka, šedesátiletá) hospo- k sobę, dívaje se uprenę na pana faráre, dynę a sestra pana faráre vyšla z ku- právę jako kdyz na vojnę bylo mu kom- chynę se podívat, kdo to vešel, a vidouc mandováno : »Hatit Acht« a ani s nęho príchozí, zvolala: »Aá, to jsou k nám oci nespustil. Marjána vyhlédala ze svého hosti, pęknę vítám pana zenicha a pannu kapizonu jako kvocna z kukanę, brzy nevęstu.« ale pri i-eci pánę farárovę vytáhla »Dękujeme pęknę,« zašveholila panna z kapsy bílý, vlastnorucnę vroubkovaný Marjána, co jen nejsladším hláskem a vyšívaný šátecek a utírala si obligatní mohla a upejpavę sešpulivši rty do špicky nevęstinské slzy. sykla dech do sebe, »my pricházíme —« Asi po malé hodinę odcházeli oba nedorekla, nýbrz cudnę sklopivši hlavu, snoubencové z fary na nejvýše spoko- dívala se rozpacitę na podlahu. jeni, ze to tak dobit dopadlo. »Na katechismus,« dolozila panna Ve- Ve škole zatím rozléhal se zpęv runka vesele, »jen špacirujou dále, bratr a hudba. Garda pánę ucitelova byla po- je doma« — a ukázala na dvére v levo hromadę na zkoušce, pred níz se ode- v chodbę. hrála následující scéna. Marjána pozvedla na polo hlavu a »Talc co, mistre náš, na tu slavnou s cukrkandlovým úsmęvem zašeptala: svatbu vyberete ?« tázal se Marecek pana »Zde prináším nęjakou malickost do ku- ucitela, dríve nez se ještę všichni sešli chynę« a podávala pannę Verunce košík. »Nęjaký, vokalní sbor,« odvętil pan »Ale, ale, ze si dęláte takovou škodu,« ucitel. pravila panna Verunka, ac ještę ani ne- »Hm!« zabrucel Marecek, »To by vędęla, co v košíku je a vzavši košík, nestálo ani za vylezení na kűr.« odkryla zvędavę víko. V košíku se nęco »Nu a co chcete více ?« tázal se pan v bílém servitu zabaleného pohnulo, ucitel. servit se rozhrnul a z nęho se pozvedl »Nęjakou mši a tot se ví, ze od Hay- roztomilý cumácek podsvincátka, které dena,« odpovędęl Marecek horlivę. se nyní zacalo s hlasitým rochaním ku- »No no, vy jste se zvláštę do Hay- titi v košíku, az se v nęm postavilo dena zamiloval,« smál se pan ucitel, na zadní nozicky a vypletlo z obalu »ale já myslím, to ze nepűjde, pan farár hlavu a krk,' kolem nęhoz męlo uvázanou nebude míti zpívanou. jasnę cervenou stuzku. »Inu at,« pravil Marecek, »proto | ||||
|