|
| ||||
| ||||
|
nálezité tempa. Pan reditel podękovav mu ještę roní casto oko naše — srdce naše necht tiché díky
jednou za piízeit projevenou, lící pak stav jednoty vzdává a v nebes báit vysílá modlitbu za mír duše a prosí, by clenstvo zűstalo vęrno. Co se týká jeho — za tichý plápol cisté lásky jeho — a za kancionálku, ujednáno, by ted setrváno na dosa- spásu duše Jeho. Duch jeho necht oblétá nás stále vadním (Lehnerovým). Na to podává jednatel, jsa a provázi nás tak, jak diíve láska jeho po všech k tomu vyzván p. ieditelent, jednatelskou zprávu stezkách iivota pozemského, oslazujíc nám takto za r, x892 v tomto znęní: Koncíme opęt jeden boly a trudy nás casto tizící. M i 1 o v a 1 a r o z s í v a 1 rok. Nez první krok ven jsme ucinili, byla dráha svętlo, n u i svętlo vęcné at tnu svítí! jeho oku našemu ztajena. Budiz mi dovoleno, bych F',éz Bűh dopleje mu onoho blaha vęcného, kterého vyjevil v dnešní den pocity, které se mne zmocrtují rukou jeho tak tnnozi farníci dosáhli. Ciním návrh — bych vyjevil, co srdce mé c í t (. Nedál mi to, vyšlý jiz ze stredu našeho, by obraz jeho jakozto bych utlumil city vroucí, hloubím srdce mého v dnešní zakladatele Jednoty zdobil místnosti její, coz by se delt zmítající, bych zatajil myšlénky, které mi mohlo uskutecniti az v nové školní budovę. — v mysli vznikají. Ve smutecním rámci zahalenou jest Sotva hrudy dopadly na rakev nezapomenutelného mí podati letošní jednatelskou zpráva Cyr. Jednoty. — sotva rov mileného našeho piedsedy se zazelenal, Cyrillská Jednota osirela. Ledovou pe- loucil se s Cyrillskou jednotou nynęjší Lipovecký rutí — rukou nejmocnęjší zasáhla Morana — ta ne- dp. farái, Frant. Géduš, horlivý to clen jednoty lítostná smrti, jei trhá svazky rodinné, spolecenské, naší. Budiz zde i jeho tak mnohých zásluh o jed- jez jako mráz kvęty k zemi srází, jako boule stromy notu s povdękem vzpomenuto. — Lec trud a bol stoleté miikem poráií — smrti ta zasáhla ledovou náš se mírní, ziíme-li, ze mezeru povstalou vypl- perutí svou -- rukou nejmocnęjší v rady naše a itují vzácnou Svou piízní k Jednotę dp. farám, vyrvala nám ze stiedu tvűrce a piedsedu jednoty František Špacek, a vp. kaplan, josef Mezník, jez naší, vdp. bisk. radu, faráie Tana Soukopa. Audél Cyrillská jednota radostnę vítá s vędomím, ie smrti zašelestiv, dotekl se perutęmi svými šedin mocnými hiivnami Svými prispęjí ku zvelebení a jiz opęt vznášel se k Veliteli svému poselství své a rozkvętu její. Místo p. ucitele Trapla, jenz ode- vykonav. Avšak nevrací se sám ; s ním spęje duše bral se na nové ptitsobištę do Boskovic, nastupuje cistá a šlechetná v oblaku mohutném, v oblaku jeho nástupce p. kollega Okác. — Jednota citá zásluh zlata vzácnęjších, zásluh nad pocet perel i Tlena zakládajícího, 9 clenű piispívajícieh a 30 drahých. Odnášel nám k trűnu Všehomíra mileného cinných. Co se týce cinnosti Cyr. Jednoty v uply- našeho piedsedu, jeni poud zemskou šiastnę dokonav, uulém období, aasvcdcuje slu;ná tato lada dél z a odebral se do lepší vlasti nadhvézdné, aby mzdu daných pomęrű oneumornépíli a hor- vzal za práci dlouhou a klupotnuu — za skutky 1 i v o s t i p. ieditele kűru. Vedle piání zesnulého bohumilé a šlechetné. Zatruchlily zvony — zalkala p. piedsedy opakovány mešní skladby starši. Novę píseń poslední své „S Bohem, zabušily hrudy na nacvicenaMissa „in ponorem se. Thomae Aquinatis« rakev slzami skropenou a nebyl jiz mezi zivými. od Mitterera a pocátek choralního requiem. „Ave S bolem nevýslovným vzpomínám tęch tęzkých maris Stella„ od Palestriny, „O bone Jesu« od dob, kdy Jednota poslední sluzbu milenému svému Palestriny. Dále nacviceny introity, dvé vánocní vdp. piedsedovi uprostied tak mnoha a mnoha koledy a litanie Lauretánská od Holaina. K pohibu ctitelű doprovodem k posvátnému poli, k onomu p. piedsedy nacvicen sbor rSkoncil jiz dráhu svou.« mistu, kde mu bude casné drama sníti, prokazovala. — Diky v~elé budtei vzdány jak p. rediteli kűru Vázný zpęv mísil se s teskným hlaholem zvonű, za jeho námahu, tak i všem, kdoz jakýmkoliv které dojemným akkordem znęly píseit svou — zpűsobem k rozvoji a zvelebení jednoty piispęli. trudné okamziky ty rosou slzí pokropily mnoho P~eji jednotę, by ji Bűh zehnati rácil a pomocí ocí — ty vydraly vzdechű na sta. Však jen ku Svou cinnosti její v nastalém jubilejním roce do- hrobu a ne dále bylo nám mozno bolnou sluzbu provázel. Cyrillskou jednotu nejen zachovat — prokázati; — tu srdce ialem pukalo — tu skanula ale itéizvelebit — budiz svorným heslem piemnohá slza v tiché lűzko jeho, nesouc mu n a š í m — címz zajisté i vdęcnou památku zesnu. prání pokojného spánku a radostného probuzení. lého p. piedsedy dűstojnę zvęcníme. Vítaje ještę — Cím byl šlechetný muz ten cirkvi a národu, jednou radosuię nové pp. cleny jednoty naší pro- zajisté nám dobie známo ; i neskonalé zásluhy jeho volávám jim z útrob srdecné ,Na zdar«. Po pie- o reformu cirkevního zpęvu jak v nábozenském cteni zprávy jednatelovy, která na piítomné hluboký tak i národnim smęru -- rovnęz i o naši Cyrillskou dojem ucinila, piikroceno k volbám funkcionáiű. jednotu zlatým, nesmazatelným písmem zűstanou Protektorát Jednoty cestnę zastupuje dp. farár vepsány v dęjinách jejich a ve vdęcných srdcích František Špacek, piedsedou zvolen jednoblasnę ctitelu jeho, jeni nęznou láskou p o v z d y zvęcnę- p. Rudolf lleznicek, mlynái, coz prijato s potęchou, lého vzpomínati budeme. Vęnujme v této chvíli ze vhodná volba tato bude míti dobrých následkű, povinnou vdęcnou vzpominku nehynoucí památce ieditelem p. Julius Stantejský, naducitel, jednatelem jeho ! — Za nescetná dobrodiní voláme z útrob a pokladníkem Ed. Slovák, ucitel. Revisory zvo- vdęcných „Zaplat Bűh ; slzy vrelých díkű necht lenými p. J. Holíkem a p. Fr. Králem úcty shle- | ||||
|