|
| ||||
| ||||
|
katolickou pOSVútIl0l1
CYR=SEÉ. Majitel, vydavatel a redaktor: 1893, RObík XX, F. J. LEHNER. Císlo 4. III IIII IIIIIIIIIIIIII11111111111111111111IIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIInIIlu111111111111111111II IIIIIIIIIIIIIIIllll11111111111111111111111111111111IIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIilllll 1111111 IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIÍÍIÍIÍIIIIIIIIIIÍIIIIIII1ÍIItl~c Matutinum Tenebrarum v metropolitním chrámu Pánę, Vypravuje Clemens Kuffner. Choditi na Matutinum Tenebrarum kdyz došlo bud' na lekce neb na zpęv bývalo mi jiz v letech seminárských kűru. Lekce bývaly tenkrát skoro vše- pravou slastí. Tehdáz chodívali jsme obecnę prednášeny jéštę dle staromod- k sv. Vítu i do císarské kaple. Nevím, ního zpűsobu s komickou kadencí. La- ze bych by1 nękdy odtamtud odcházel mentace Jeremiášovy prednášeli toho a neodnášel ssebou hluboké dojmy. Klenby casu choralisté na kűru strídavé: teno- svato-Vítské dojímají srdce jiz samy rista jednou, podruhé barytonista. Zpí- o sobę, avšak nikdy neúcinkovaly na vali sice na poslech pęknę, dojemnę, lec mne tak, jako ve dnech sv. týdnu pri nikoli chorálnę ; protahovalit tuze všecky Matutinum. To tajupiné prítmí, ten ob- slabiky. Zdá se, ze si v tom brali za nazený oltár, ty svíce na pyramidę, ty príklad operního pęvce Lva, který teh- pulty, ta sukna rozestrená po lavicích dáz zpívával Lamentace v císarské kapli, v presbytéri, to naše rozsazení v super- a jenz kazdou notu nejménę ještę dva- pelicích, to tajemné pricházení a odchá- krát a prízvucnou snad ctyrikrát tak zení knęzí neb sakristanű, ty napjaté dlouho drzíval. Obdivovali jsme se, jak zraky vęrících dole všecko bedlivę po- ten pán, jehoz vysoký baryton v pravdę zorující, to ticho pod tęmi klenbami by1 príjemný, műze to tak dlouho vy- jindy nebývalé, ten vázný prűvod bez drzeti a neutrpęti lapsus s dechem. Co zvuku varhan — všecko dęlalo velmi tenkrát mile dojímalo a nac jsme se dobré preddojmy k nastávajícímu náboz- i tęšívali, to byly hebrejské písmeny nému dramatu. Sv. officium se tenkrát v Lamentacích a závęrecná slova: »Je- nekonalo ještę daleko s takovou pres- rusalem, Jerusalem convertere ...«, kte- ností zpęvű jako nyní, a prece nás uchva- ráz smíšeným sborem prednášena bývala covalo. Naše prednášení zalmű nestálo, ze Škroupova manualu. Tyto zpęvky se at tak dím, za nic. "Zpívávali jsme ze Škroupovi opravdu podarily. Harmoni- Škroupova NIanualu, kde slabiky mediací sace jejich jest trefná, dűstojná a velmi a finál byly dosti zretelnę naznaceny; tklivá. Na nás tak mocnę úcinkovaly, ze nicménę nemohli jsme se dodęlati zá- jsme si je v seminári vypisovali a po doucí shody. Recitovalo se a zpívalo domácku popęvovali. Lel, ze responsoria, rychle, znamének oddechu nebylo, pres kteráz bývají vzdy korunou sv. officia, cárky a stredníky se bezuzdnę takrka nikterak nesouhlasila s ostatními zpęvy. letęlo, jeden býval napred, druhý po- Nevím, od kterého autora pocházela, zadu: jak to mohlo dohromady zníti? nepídil jsem se po tom, jelikoz by ani To zajisté pękné dojmy prve nashro- za to byla nestála. Bylat i nad to do- mázdęné rozplašovalo. Býval jsem rád, provázena nękterým smyccovým nástro- | ||||
|